Zdálo by se, že máme z tvorby Karla Kryla, který by se v těchto dnech dožil sedmdesátky, vydáno vše – omyl. Dvojalbum Solidarita, jež právě vychází, je toho důkazem. A dlužno dodat, že důkazem velice zajímavým.
Kryl plný solidarity
Karel Kryl vystoupil 21. ledna 1982 v Mnichově na koncertě Solidarita s Polskem, uspořádaném nejen na podporu a počest polské Solidarity, ale vlastně celého polského lidu. Vzhledem k tomu nepřekvapí jednak výběr písní, ale také skutečnost, že Kryl zpívá v polštině, a dokonce v ní i uvádí některé písně – a je dobré předeslat, že byť by měli vůči jeho prologům polonisté jistě oprávněné výhrady, nezní nijak směšně, trapně či nuceně.
Ostatně, publikum, v němž byli i Poláci, by to jistě dalo najevo. Kryl ale uvádí a zpívá i v němčině a opět to zní naprosto přirozeně. Kromě toho máme možnost slyšet písně, jejichž texty v němčině přímo vznikaly, přičemž ani v nemateřském jazyce nemá Kryl problémy s tím být sžíravý, kritický, rýpavý, ale i poetický. Když třeba v písni Die Nummer (Číslo na zápěstí) zpívá „du, kleine Schraube für die Weltmaschine“ je v tom obsaženo vše – bezvýchodnost i ponížení, nemožnost vystoupení z nalajnovaného osudu i Krylův pohled na životy „malých“.
A ještě je dobré dodat, že v textu téhle písně výtečně a zároveň velice citlivě kombinuje realitu koncentráku s poválečnou bezútěšností betonové reality, absence citů a vlády násilí a tuposti. Stačilo by přitom málo a celá výpověď by se zhroutila, odkaz na třetí říši by byl nehorázný a obrazy dětství v poválečném Německu by byly laciné, frázovité. A přesto vše Krylovi drží pohromadě a vzájemně se potencuje.
Kryl samozřejmě – jinak to snad ani nešlo – sáhl i po známých písničkách z Bratříčka, jak Jeřabiny, tak Pasážovou revoltu ovšem zpívá v polštině. Zní to sice zvláštně, ne však divně a cize, a Polákům se obě zjevně líbily. Polsky zpívá i další kousky, německé písně jsou, jak již bylo řečeno, původní.
Zajímavé jsou i Krylovy promluvy mezi písničkami, lze ocenit, že mluví-li o socialistickém Československu, neuchyluje se k prvoplánovému nadávání, tak lehkému a lacinému z mnichovského exilu, spíše konstatuje, cituje, a je z toho všeho cítit i trochu smutek – jako třeba v písni Dědicům Palachovým věnované Janu Palachovi, přesněji jeho odkazu.
V úvodu sice Karel Kryl tvrdí, že „nejsem tu pro vtípky, ale abych se trošku zamyslel“, i tak ale do svého programu zařadil písně spíše humorné, jako třeba Z ohlasů písní ruských nebo Ocelárna (Lichá sobota), byť ta nese vedle vtipu i osten trpkosti – tak tomu ale bylo v Krylově tvorbě vždycky, prolínaly se v ní roviny vážné i odlehčené, vždy však písničkářem mistrně zvládnuté. Tak, jako je tomu i na dvojalbu Solidarita, navíc ještě profesionálně natočeném.