Brick Mansions je krví a násilím nasáklé místo, kde se těžce žije a snadno umírá. Enkláva zločinu uprostřed Detroitu nedaleké budoucnosti, obehnaná vysokou zdí, za kterou jde o kejhák každému vetřelci, který tu nemá noru v některém z vybydlených činžáků. Jenomže policajt Paul Walker sem musí, protože tu jeden pošuk zrovna aktivoval neutronovou bombu, namířil ruskou balistickou střelu na město a přivázal k ní krásnou dívku, což signalizuje, že se na nás valí další blbá, ale akcí nabušená bessonovka.
Doupě: béčkový Okrsek 13 s labutí písní Paula Walkera
Od spektáklů generovaných jako na běžícím páse v produkci neutavitelného béčkaře Luca Bessona lze čekat cokoli, pakliže to bude dostatečně akční, cool, krvavé, trhlé, úchylné, nečekané a šokující. Za přijatelné peníze dokáže nabídnout hodně třeskuté akční muziky v prefabrikovaném hollywoddském aranžmá, kterou do sebe lze nechat účinně bušit jen za předpokladu, že bude deaktivován mozek a vygumována logika. Kdo tohle dokáže a komu nevadí průvan v hlavě, neboť díra, kterou se vám do ní snaží udělat, většinou stojí za to, ten si bessonovky pohodově užívá, což platí i o téhle, která se (po Mafiánových a 3 dnech na zabití) právě hrne do kin.
I když se už stalo pravidlem, že příběh je v tomhle formátu většinou jen balast, do kterého se napere co nejvíce akce, přece jen i tady nápady zřejmě docházejí, a kde nic není, ani velký Luc nemá z čeho brát. Naštěstí je z čeho recyklovat a sem tam nějaký ten remake neurazí. A tak se Besson vrátil do roku 2004, kdy v jeho produkci a podle jeho scénáře natočil debutující Pierre Morel akční pecku Okrsek 13, která tehdy docela zabodovala, a to hlavně díky herci a kaskadérovi Davidovi Belleovi, který ji pojal tak trochu jako reklamu na jím propagovaný a vymakaný parkour (což je specificky francouzské pojetí pouličního free runningu).
A nechal to po létech znovu natočit jiného Francouze Camilla Delamarrea skoro jako přes kopírák, včetně účinkování Davida Bellea ve stejné roli, protože tenhle hopík si udržuje pořád skvělou formu a skáče stejně dobře jako před deseti lety. Jen zločinecký vřed Paříže okrsek 13 byl nahrazen zločineckým beďarem Detroitu Brick Mansions, za neutronovou bombu nechtějí vidláci dvacet milionů euro, ale třicet milionů dolarů (což je vzhledem k inflaci a pohybu měnových kurzů přiměřené) - a hlavně, ranařský detektiv v utajení Cyril Raffaelli byl nahrazen sympatickým poldou v utajení Paulem Walkerem.
GALERIE
Doupě / RZA, Paul Walker zdroj: Relativity Media
Když se začalo natáčet, nikdo netušil, že Doupě bude Walkerovým posledním filmovým rozloučením s diváky, kteří z něj po (dosud neukončené) sérii Rychle a zběsile udělali novou akční hvězdu. Sedmičku už Walker, jenž zahynul až téměř symbolicky pár dní po svých čtyřicátých narozeninách při automobilové nehodě v listopadu loňského roku, nedotočí. A Doupě je tak jeho posledním kompletně dokončeným snímkem, akčním nekrologem, kterým se s námi rozloučil ve stylu poldy, který nehraje vždy podle pravidel a nevadí mu kontaktní boj na tělo ve volném stylu. Tohle je jeho parketa, takového ho máme rádi a na jako takového na něj také budeme vděčně vzpomínat.
Doupě je především jeho film, neboť poté, co začalo odpočítávání neutronové bomby namířené na město, nastala situace, kdy bylo třeba nasadit nejlepšího z nejlepších. Chlapíka, který vždy zvládne, co je třeba, skousne za parťáka i trestance, který zabil poldu (i když byl zkorumpovaný, přece jen to byl policajt), a dokáže efektivně pracovat i pod tlakem, protože do katastrofické nukleární exploze už zbývají jen minuty.
Doupě
Nebudeme si nic nalhávat a řekněme si na rovinu, že Doupě je slaboduchá kravina, opřená o imbecilní scénář, parkourové exhibice a monotónní schéma, kde někdo někoho honí, někdo před někým zdrhá, a když se doženou, dávají si bytelně přes držku. A v time pauzách, kdy si někde lížou rány, aby se do toho mohli brzo pustit znovu, si to v podobně volném stylu rozdávají holky, z nichž minimálně jedna je úchylná sadistická lesba. Jak říkám, kravina, ale slušně až nadstandardně natočená kravina, která je nadupaná akcí, po zdech a střechách v ní skáče idol všech traceurů David Belle a vytuněného mustanga řídí Paul Walker (který tentokrát nechal v garáži svého oblíbeného Nissana Skyline R34 GT-R, s nímž nejednou hobloval pneumatiky v Rychle a zběsile).
Ani jeden z ústředních protagonistů téhle akční vypalovačky není bůhvíjaký herec. Walker sází hlavně na sympatické charisma, Belle na to, že to uskáče, a ústřední záporák, takto rapper a zakládající člen hiphopové skupiny Wu-Tang Clan RZA, nevypadá zas až tak odpudivě možná proto, že to ani žádný pořádný záporák není. Tuhle sestavu, od které se žádného charakterního herectví nedočkáte (a proč byste také měli?) doplňují holky, které pro nějakou tu ránu do citlivých míst nejdou také daleko, a přerostlí ranaři, jako je Žláza, kterého by (možná) dokázal přejet leda tak parní válec.
Jako kulisa nedaleké a přitom věrohodně působící budoucnosti tu poslouží pár omlácených činžáků, kde se umírá rychle a nečekaně, třeba jen za to, že se někdo permanentně dloubá v nose - a celé je to nechutné, úchylné, tupé a primitivní, ale přesto všechno dohromady vlastně docela svižně fungující a svým způsobem zábavné. Podmínkou je, že se na sto minut vědomě pohroužíte do první signální, nebudete očekávat transcendetální psychodrama ani sofistikovaný příběh a přímočarý béčkový formát považujete za legitimní nástroj ozdravné výplachové očisty a regenerace.
BRICK MANSIONS / DOUPĚ. Francie/Kanada 2014, 100 min., od 12 let, 2D. Režie: Camille Delamare. Scénář: Luc Besson, Bibi Naceri. Kamera: Christophe Collette. Hudba: Trevor Morris, Marc Bell. Hrají: Paul Walker (Damien Collier), David Belle (Lino), RZA (Tremaine), Catalina Denisová (Lola), Ayisha Issaová (Rayzah), Carlo Rota (George), Gouchy Boy (K2). V kinech od 1. května 2014.