V rámci festivalu Tanec Praha se ve čtvrtek 12. června v divadle Ponec uskutečnilo představení švýcarského choreografa Philippa Saire s názvem Black Out. Už na první pohled zaujala diváky v potemnělém sále zcela minimalistická a vpravdě nekonvenční scénografická koncepce.
Dekadentní trialog. Black Out nabízí jinou perspektivu
Diváci, kteří do sálu vstoupili po několika schodech, stanuli na ochozu, z něhož mohli, opřeni o zábradlí, z nezvyklé perspektivy sledovat veškeré dění, které se odehrávalo na bílém čtverci pod nimi. Expresivní výrazová škála nonkonformní performace staví široký oblouk postupně se proměňujících atmosfér, které nabízejí divákově fantazii celou řadu asociací.
Pod nánosem černého písku
Na samém počátku sledujeme výjev, který evokuje snad slunné odpoledne na pláži, kde začíná pohybová studie pro tři protagonisty - taneční party ztvárnili Philippe Chosson, Maëlle Desclaux a Jonathan Schatz. Světla však rychle ubývá a do hry vstupují dekadentní prvky. Sypká hmota, kterou můžeme považovat snad za černý písek, postupně pokrývá scénu a stává se plátnem, po kterém tanečníci svými pohyby postupně vykreslují tahy, ornamenty a struktury. Co si pod nimi představit, je úkolem pro divákovu fantazii.
Počáteční idylická atmosféra je náhle zapomenuta a celé dění dostává až tísnivě existenciální charakter. Dva muži a jedna žena se v dynamických tanečních kreacích ocitají tu ve vzácné konfluenci, tu v ostrém konfliktu či dramatickém trialogu. Katarzí celého dění je poměrně silný výjev, na jehož počátku je žena oběma muži „zaživa pohřbena“ pod nánosem černého písku, odkud se však později sama osvobozuje.
Představení Black Out je nepochybně i ve svém žánru nevšedním diváckým zážitkem, který snese mnoho výkladů a nabízí celou řadu metafor. Rozhodně se však jedná o výrazný počin, který právem upoutá pozornost publika.