Arizona roku 1882 je místo, kde zemřít je snadnější než žít. Kdo neumí střílet, ten se tu nedomluví. Kdo tu pase ovce, musí občas skousnout jejich bobky. Kdo neumí střílet a ještě k tomu vede ovčí farmu, si může jít rovnou lehnout do penálu. A kdo nemusí laxativní humor provokujícího úchyla Setha MacFarlanea, ten ať se raději nedívá.
Pro poseroutky vedou na Divokém západě všechny cesty do hrobu
Zhruba před dvěma roky přivedl režisér, herec, scenárista, animátor a hudebník Seth MacFarlane na filmové plátno obskurní, přisprostle odvázanou a na hraně balancující divokou a nekorektní fantasy komedii Méďa. Za nevinným názvem se skrýval drsně hláškující (tedy mluvící) plyšák, který svoji nevymáchanou tlamu zavíral jen aby mohl zahulit, zapařit nebo zklátit další holku, která podlehla jeho plyšovému pettingu. Řada rodičů, kteří skočili na benigní název, tehdy po pár minutách táhla z kinosálů své vydřené a bránící se potomky, kteří chtěli zůstat, protože intuitivně tušili, že tady by se mohli konečně dozvědět něco o tom, co se skutečně děje za zdmi jejich školky. Ale pak se do multikin dospěláci sami vrátili a v klidu si to sjeli ještě jednou pro sebe. Padesátimilionový rozpočet tak přinesl astronomický vejvar, který celosvětově přesáhl půl miliardy (!!), a MacFarlane trefil bingo, neboť z něj tenhle obskurní a lehce úchylný výplach učinil hvězdu a zřejmě mu vnukl přesvědčení o vlastní genialitě a neselhávající vtipnosti.
Můžete čekat cokoli
A protože nechtěl ztrácet čas, než půjde do plánované „dvojky“ (premiéra se čeká příští rok), dohodl se se studiem, že si v podobně nekorektním duchu střihne westernovou komedii o tom, že v jistých dobách existovala jistá proklatě horká místa, kde Všechny cesty vedou do hrobu. Minimálně to tak musí připadat nevinnému hrdinovi tohoto příběhu, pasáčkovi ovcí Albertovi, který v kraji, kde za muže hovoří jejich kolty, neumí střílet a nedokáže uhlídat své stádo (což má i své dobré stránky, protože posledně jedna ovečka utekla do místního nevěstince a nějak si tam za večer vydělal dvacet babek). Nejhorší ze všeho ovšem je, že si Albert nedokáže udržet ani svoji lásku Louisu, takže se jeho sexuální život redukuje na matnou a stydlivou vzpomínku, jak kdysi trochu blbli se strejdou. Ale možná s tím udělá něco další Albertova osudová žena, pistolnice Anna, která je ovšem v držení místního top desperáta Clinche, jenž se o ní ale s žádným zastydlým ovčákem nehodlá dělit. I když to není v jeho povaze, bude muset Albert zabojovat, aby měl jednou také tak šťastný, vyrovnaný a čistý vztah, jako má jeho nejlepší kámoš, místní švec Edward, který sedává v nevěstinci a čeká, až bude mít jeho Ruth po šichtě, a nevadí mu, že denně obslouží patnáct chlapů, protože sám má také blbou práci.
A jsme zas někde tam, kde před dvěma lety, neboť již z uvedeného je patrné, že MacFarlane si zakládá na tom, že je neřiditelné, neodhadnutelné a programově úchylné pako, od kterého můžete čekat cokoli. A pod tímto úhlem to do vás pere, bez ohledu na to, zda je to vtipné, trapné nebo jenom laxativní (jako je kadění do klobouků místo plánovaného pistolnického souboje). Tentokrát ovšem ještě více přitlačil na pilu, a aby mu do toho nikdo moc nekecal, usápnul si na tomhle projektu režii, spoluautorství scénáře a hlavní mužskou roli nemužného měkkýše Alberta, který sice na Divokém západě trpí jako zvíře, ale když jde o všechno, dokáže se pochlapit, sjet v pravý čas s Indiány, trefit černého kondora do citlivých míst a stát se hrdinou bílého ovčího stáda. Chápete to?
Přisprostlé aranžmá letní popcornovky
Všechny cesty vedou do hrobu je film, kde se od srdce zasmějete a vzápětí se vám bude chtít zvracet, kde si budete užívat vymakané gagy a vzápětí byste nejraději zdrhli z kinosálu, abyste unikly nechutnému přívalu podprahových trapáren pro první signální. Jen v málo filmech se relaxační a zábavné tak chaoticky a bezstarostně prolíná s blbým, debilním a prázdným a pokládá vlezlou otázku, jestli nás má tvůrce za pitomce, úchyly nebo filmem již otupělé a zmlácené bytosti, kterým je všechno úplně jedno. Je to zvláštní, a nikoli často nastávající situace, kdy nemohu říci: „Vyhněte se tomuhle nesourodému slepenci,“ protože byly chvíle (byť nikoli většinové), kdy jsem se fakt bavil – ale zároveň nemohu s čistým svědomím říci: „Jděte do toho,“ protože hluchých, pokleslých a vypatlaných pasáží je v téhle téměř dvouhodinovce opravdu dost. S jistým zjednodušením pak lze konstatovat, že méně zaskočeni a na dané lépe naladěni budou ti, kteří ví, co je Seth MacFarlane zač, a hlavně ti, kteří si rozuměli s jeho neortodoxním plyšákem Méďou.
V tomhle zapadákově, ztraceném v zákonem nepoznamenané arizonské divočině, se setkáte s trapným ňoumou, co má tendenci hrát si na frajera, MacFarlanem, kterému byste měli asi držet palce, ale dá to fušku, protože vás bude spíše prudit. To příjezd krásné pistolnice Charlize Theronové je osvěžujcí a sympaticky vzrušující (díky alespoň za ni) a účast lehce jetého lokálního bandity Liama Neesona vzbuzuje údiv spolu s otázkou, zda si předem vůbec přečetl scénář. Jestli vám nevadí trochu zvrácené, trochu nudné, hodně nevybalancované a pořádně přisprostlé aranžmá letní popcornovky, kde lidi umírají i na místní pouti a ve finále vás čeká líbačka uprostřed stáda nepolíbených ovcí, tak to riskněte. Nechutné přehlédněte, blbé ignorujte, nudné zajezte popcornem a při ostatním se nestyďte bavit.
A MILLION WAYS TO DIE IN THE WEST/VŠECHNY CESTY VEDOU DO HROBU - USA 2014, 116 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Seth MacFralane. Scénář: Seth MacFarlane, Alec Sulkin. Wellesley Wild. Kamera: Michael Barrett. Hudba: Joel McNeely. Hrají: Seth MacFralane (Albert), Charlize Theronová (Anna), Amanda Seyfriedová (Louise), Neil Patrick Harris (Foy), Liam Neeson (Clinch), Giovanni Ribisi (Edward), Sarah Silvermanová (Ruth). V kinech od 12. června 2014.