Zaprvé: ženy touží po Melu Gibsonovi, který v roce 2000 ve filmu nazvaném stejnou otázkou vzbudil klamné zdání, že jim rozumí. A po čem touží Mel Gibson? Jedno přání se mu splnilo při převzetí Křišťálového glóbu za přínos kinematografii při pátečním zahajovacím ceremoniálu. Ne, nic o hereckém naplnění nebo světovém míru, nechte se překvapit.
Druhý den ve Varech: Po čem ženy touží?
Nejen tímto, řekněme, svérázným poděkováním ze sebe Gibson setřásl první dojem, že je chladným profesionálem držícím si odstup. Rozehřál se včera večer, kdy v letním kině získal na svou stranu téměř tři a půl tisíce diváků coby Šílený Max. Dnes ho ještě čeká natáčení pořadu Na plovárně před naplněným sálem a hned poté spustí Apocalypto, svůj režisérský opus o zániku mayské kultury. Dobrá, dost o tom, co bude, a zpátky k tomu, co bylo, tedy onomu zmíněnému prohlášení (pro netrpělivé - padne v minutě a dvaceti vteřinách):
Zadruhé: ženy touží po rebelii. Dokladem je dokumentární portrét zpěvačky Marty Kubišové natočený Olgou Sommerovou. Světovou premiéru měl dnes ve Varech a obě dámy ho krátce představují v následujícím rozhovoru:
Zatřetí: ženy touží po razítku (v rukou muže, možná Mela Gibsona), už od poloviny 60. let, kdy se něžně erotické využití úředního štemplu objevilo napřed v novele Bohumila Hrabala a brzy poté i v oscarovém filmu Jiřího Menzela. Ostře sledované vlaky se v sobotu na festivalu promítaly - poprvé v digitálně zrestaurované verzi:
Začtvrté: ženy touží po Varech. A muži ve Varech?