Praha - Právě otevřená výstava v domě U Kamenného zvonu nazvaná Josef Váchal. Magie hledání spíše než magii hledání odhaluje magii tvorby. Svérázný výtvarník, jehož osobitý styl se dosud teoretikům nepodařilo zařadit do žádné škatulky, tvořil tak, jako by dýchal. Vše, čeho se dotkl, se měnilo v umělecký objekt. Jakési vnitřní pnutí a puzení dalo popud ke vzniku vskutku rozsáhlého díla, které se jen těžko dá prezentovat ve svém celku. Autorka výstavy Marie Rakušanová si jako rámec pro výběr děl zvolila umělcův vztah k magii a okultismu. Na 400 objektů pak s kurátorkou za Památník národního písemnictví Bronislavou Rokytovou v působivé expozici rozdělily do jednotlivých sekcí: Horoskop, (Anti)hmota, Plnost, Pracovna, Čáry, Znak (Trojúhelník, čtverec, kruh a kříž), Čísla, Písmo, Natura, Aura a Demonomania.
Nebojte se vstoupit do sžíravě magického světa Josefa Váchala
Podařilo se jim tak spolu s dalšími spolupracovníky, především pak autory grafického a architektonického řešení, pány Lubošem Drtinou a Zbyňkem Baladránem, vytvořit expozici, která má tendenci návštěvníka vtáhnout jakoby k sobě, do středu, do nitra zvláštního světa, kde si s ním skoro pohrává, převaluje ho v soustředěném vytržení z místnosti do místnosti, aby ho na konci rozechvělého a rozjitřeného vyplivla zpět do všedního a najednou tak fádního života.
Nejenom samotná Váchalova díla, ale i jejich prezentace ve světelně i zvukově tlumeném prostoru dávají možnost dotknout se jiného světa, jiného vnímaní, jiné dimenze, ať už je to autorův složitý vnitřní svět, nebo jeho konkretizující vize světa nacházejícího se mimo běžnou realitu. Jednotlivé objekty - obrazy, sochy, knihy - jsou v expozici na stěnách doplněny obsáhlým a ozřejmujícím textem a dále věrným překreslením jeho zápisníkových kreseb a schémat, s jejichž pomocí se snažil odhalit principy magie.
Život i dílo Josefa Váchala provokuje k nikdy neukončeným diskuzím o jeho duševním stavu. Letmý pohled na jeho barevné, emocemi nabité vize, graficky zpracované s přemírou symbolů, v neklidné kresebné lince a výmluvnými detaily zahuštěné vzrušivé kompozici jako by těmto hlasům dával za pravdu. Pokud ovšem nepodlehneme urputnému ataku niterné umělcovy tvorby, která je těžko prvoplánově čitelná, všimneme si zcela jistě jeho drsné ironie, a dokonce i jakéhosi, byť sžíravého, humoru. Ironie i drsně kritický nadhled jsou přesně ty atributy Váchalovy tvorby, které jednoduchému označení „šílenec“ brání.
Expozice v domě U Kamenného zvonu zdařile ukazuje, že Váchalovo dílo není důsledek nějakého vyšinutí, ale naopak, je to dílo stvořené umělcem, který se nenechal spoutat žádnými pravidly a konvencemi, dílo nanejvýš svobodné, ať už svým obsahem, tak formou, a proto autenticky vypovídající a působící.
Josef Váchal - kromě klasických výtvarných kategorií, jako malba, kresba a sochařina, psal knihy, které si sám sázel, tiskl, ilustroval a vydával, vyřezával a polychromoval různé předměty - od drobností až po nábytek, vytvářel nástěnné malby, lepty, linořezy apod.
Narodil se 23. září 1884 jako nemanželské dítě, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše, a matkou Anna Váchalová. V roce 1898 v Praze nastoupil do čtyřletého učení k renomovanému knihaři J. Waitzmannovi (dílna v Náprstkově ulici). V roce 1902 se vyučil knihvazačem. Strýc Mikoláš Aleš jej v září doporučil do soukromé malířské a grafické školy Aloise Kalvody (navštěvoval ji od 1. 10. 1904 do 1. 6. 1905).
Váchal byl velmi svérázný člověk. Zajímal se o okultismus, spiritismus, theosofii, mystiku a východní náboženství. Zkoušel na sobě účinky látek obsažených v rostlinách - od canabis indica po drobný plevel nasbíraný v šumavských lesích. Jeho zkušenosti s chutěmi vůní se pak odrazila v Mystice čichu, knížce, kterou věnoval svému věrnému čtyřnohému příteli - Voříškovi.
Pro knihy, které sám tiskl, si vytvářel originální písemný fond. Umísťoval do nich četné ilustrace dřevorytem i přímé kresby. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století.
Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace a jeho dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Ani krátká změna atmosféry ve společnosti roku 1968 pro něj samotného nic nepřinesla, přestože byl oceněn titulem zasloužilý umělec, který prý přijal s chladnou lhostejností. Krátce na to roku 1969 zemřel. Je pochován na hřbitově v Radimi.
Teprve v devadesátých letech propukla „váchalomanie“, o kterou se hodně zasadilo nakladatelství Paseka a filmová podoba Váchalova Krvavého románu. Nakladatelství Paseka otevřelo v roce 1993 v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, které je umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku ve 20. letech Portmanovi vyzdobil právě Josef Váchal.
K výstavě Josef Váchal: Magie hledání vyšel i obsáhlý katalog.
Josef Váchal. Magie hledání - 17. 9. 2014 – 4. 1. 2015 / Galerie hlavního města Prahy - Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské nám. 605/13, Praha 1. Otevřeno út–ne, 10–20 hodin.