Opavské muzeum vyhrabalo zapomenuté fotografie z Hrabalova života

Opava – Výstava barevných i černobílých fotografií, která vznikla jako pocta jedné z největších osobnostní české literatury – Bohumilu Hrabalovi, už objela Paříž, Amsterdam, Mnichov nebo třeba Peking. Možnost ponořit se do obyčejného života neobyčejného spisovatele mají teď návštěvníci Domu umění v Opavě.

Výstava zachycuje autorovy koláže, ilustrace a zejména fotografie. Nechybí ani ta z jeho oblíbené pivnice, kde mu stále drží místo. „Výstava je doprovodným programem k projektu multimediálnímu, který má název Via Hrabal a prezentuje život a díla Bohumila Hrabala velmi netradičním způsobem,“ řekl dramaturg festivalu Bezručova Opava Petr Rotrekl.

Odpovědi na to, jak vlastně slavný spisovatel žil, poodhalí kniha Cesty Bohumila Hrabala, kterou v Opavě představili samotní autoři. „Hrabal píše o obyčejných lidech, o mně, o vás, o komkoliv, a může to být Číňan, Japonec, Rus a každý se s tím dokáže ztotožnit,“ myslí si Tomáš Mazal, autor knihy Cesty Bohumila Hrabala, která prozradí třeba, že ve chvílích přívalu inspirace psal Hrabal neuvěřitelně rychle. Potřeboval hlavně dostatek světla, které objevil na šikmé střeše staré kůlny. Se svými texty si hrál a pomocí nůžek, tvořil textové i obrazové koláže.

Video Opavské muzeum vyhrabalo zapomenuté fotografie z Hrabalova života
video

Opavské muzeum vyhrabalo zapomenuté fotografie z Hrabalova života

Bohumil Hrabal, původním jménem Bohumil František Kilián, se narodil 28. března 1914 v Brně-Židenicích. Do tří let žil u prarodičů v Brně, jeho matka žila v Polné, kde pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru. Tady se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem. Pár se vzal v roce 1916 a Hrabal souhlasil s tím, aby chlapec užíval jeho příjmení. Právě František Hrabal se stal předlohou pro postavu Francina. Po maturitě na reálce, kde několikrát propadl, nastoupil Hrabal na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Studia nemohl během války kvůli uzavření vysokých škol dokončit, pracoval proto jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech.

Spisovatelem z povolání se stal v 60. letech, byl také členem redakční rady Literárních novin. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. Často navštěvoval hospodu U Zlatého tygra, kde se v roce 1994 setkal s Václavem Havlem a americkým prezidentem Billem Clintonem. Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, ve které se léčil. Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku, kde byl uložen v těžké dubové rakvi s nápisem Pivovar Polná, jak si přál.