Začala záchrana 100 tisíc fotografických svědectví Alexandra Paula. Podaří se?

Ve středu 15. října slavnostně uložil Národní archiv do svých technicky dobře vybavených depozitářů v Praze na Chodovci první část negativů ke snímkům, které vytvořil slavný český fotograf-dokumentarista Alexandr Paul. Proč je bylo třeba zachraňovat?

Zdroj: Archiv atelieru Paul Autor: Alexandr Paul

Archiv, který vznikal harmonicky s prací soukromé agentury Press Photo Service, založené v roce 1931 Paulem (1907 až 1981), Pavlem Altschulem a Františkem Illkem, obsáhl, přes jeho rozdělení v roce 1956, úctyhodného množství 107 000 negativů a diapozitivů. Byl vzorně veden a evidován, každá fotografie měla svůj popis, zařazení i další signatury a označení. Obsahoval dnes velmi cenné fotografické materiály – dokonalou technikou nasnímané a zpracované záběry historické i nové architektury, památek, reklam, dobových interiérů, života v ulicích měst, dokumentaci z divadelního i filmového života (Paul byl oficiálním fotografem Osvobozeného divadla). Evidoval s chutí také překotný rozvoj automobilismu, společenský, sportovní i politický život bezmála třiceti let naší republiky i protektorátu a posléze také komunistického období.

V rámci projektu záchrany a obnovy tohoto neuvěřitelného a důležitého bohatství došlo tedy k oficiálnímu předání prvních kusů snímků a negativů, zejména nepublikovaných záběrů z činnosti zmíněného Osvobozeného divadla. Zpráva je to samozřejmě důležitá a dobrá, kdyby….

Kdyby nebylo krušné a trapné nedávné minulosti. Boží mlýny sice melou pomalu a jistě, v tomto případě by potřebovaly patrně zrychlit a vydat výsledky své mlecí činnosti. Archiv totiž od svého vzniku existoval ve vyhovujících prostorách ve čtvrtém patře Paláce Adria na Jungmannově náměstí v Praze (ateliér byl v mezipatře), v hodnotných interiérech, navržených pozdějšími autory našeho bruselského úspěchu, Pavilonu EXPO 58, architekty Cubrem, Hrubým a Pokorným. Rozsáhlý subjekt přežil všechna nelehká období dvacátého století – od konce první republiky, protektorát a komunismus – bez nijakých ztrát a problémů.

Po roce 1989, v rámci rekonstrukce Paláce Adria, který patří pražskému magistrátu, byl ateliér bez velkých okolků (a za použití podivných lží a taktických tahů) extrémně rychle vystěhován do náhradních prostor v protějším paláci Platýz. Po vystěhování byl původní interiér, velmi cenný, bez okolků brutálně zničen. Anabáze, zaviněná dosud činnými pány úředníky zmíněné instituce, pak pokračovala dalším stěhováním – dnes archiv doslova tlí ve venkovské, naprosto nevhodné hospodářské budově jistého statku ve Středních Čechách.

Samozřejmě, že takového změny v úložných prostorách a nevhodné teplotní i světelné podmínky přinesly své ovoce – nejenže se ochranné papírové sáčky s popisy logicky po takřka sto letech rozpadávají, emulze většiny negativů vykazují postupující vyredukované stříbro a nejrůznější stadia rozkladu. Archiv navíc tvoří nejen nejrůznější druhy filmů včetně barevných, ale také kdysi používané velmi kvalitní záznamy na skleněných deskách.

Se záchrannými pracemi, novou evidencí i dalším bádáním začal již před lety jeden z Paulových synů – Prokop. Zachránil například téměř nepoškozenou výstavu Český barok ve fotografii Alexandra Paula, uskutečněnou v roce 1969 na Staroměstské radnici v Praze. Ta byla také základem dalších nových výstav, které byly Paulovi věnovány, ať již v létě roku 2012 v Topičově salonu na Národní třídě v Praze, či posléze v Muzeu fotografie a nových umění v Jindřichově Hradci.

Video Národní archiv uložil unikátní sbírku fotografií
video

Národní archiv uložil unikátní sbírku fotografií

Za vším děním okolo záchrany fotografických materiálů stojí spolek Archiv atelieru Paul, který sbírá prostředky na další digitalizaci archivu a jeho nové upořádání. Pro projekt záchrany získali již Divadelní ústav, Ústav dějin umění Akademie věd ČR a Muzeum romské kultury jako garanty při zpracování jednotlivých tematických částí rozsáhlého souboru.

Vzhledem k nákladnosti celého projektu a jeho neuvěřitelného rozsahu se jedná takřka o sisyfovský úkol. Je zde však chvályhodná snaha, zachránit neuvěřitelné hodnoty, které archiv obsahuje, budoucím generacím a řadám badatelů, kteří dnes klasický přístup k hodnotám zachovalého vizuálního svědectví nedávné historie vlastně nemají.