Lenin ve višňovém sadu neprospívá Lásce na Krymu

Mnohovrstevnatá tragická komedie Sławomira Mrožka Láska na Krymu, kterou v překladu Josefa Mlejnka nastudovalo Divadlo na Vinohradech, získává aktuální konotace už pouhým názvem a dějištěm hry. Může nám napomoci k poznání země velkého literárního odkazu, politických změn a sebevědomí, vyžaduje však trochu trpělivosti.

Ve vinohradské inscenaci uslyšíte ruské písně, uvidíte živého i umělého Lenina a ve třech časových liniích potkáte čechovovské postavy radikálně poznamenané dobou. Režisér Juraj Deák připravil divákům ne zrovna snadnou a ne příliš záživnou pouť s doslovnými ukazateli ruských kulturních ikon a silného ega nebezpečných podnikatelů s mafiánskými způsoby.

Široká ruská duše se zde transformuje figurami věčného poutníka, učitelky, kupce, herečky, poručíka, železničního inženýra, proletářského básníka… Obrazy surreálně ozvláštňuje přítomnost přízraků – Generála, Vlkodlaka a Kateřiny Veliké v podání mimického sboru Divadla na Vinohradech. Kontrast mezi starosvětským letním bytem na Krymu a novými poměry, v nichž ruští překupníci zapalují rubly i dolary z pouhého rozmaru moci nad ohněm peněz, nestačí na spolehlivé upoutání pozornosti po čas představení.

Láska na Krymu / Ivan Řezáč, Lucie Juřičková, Petr Rychlý
Zdroj: Viktor Kronbauer/Divadlo na Vinohradech

Kompozici sceluje hlavní hrdina Ivan Nikolajevič Zachedrinskij neboli Ivan Řezáč, jehož herecký výkon se stupňuje od vlídného hostitele gentlemana přes snaživého funkcionáře kulturní fronty po moudrého „strýčka Váňu“ bez domova. Mrožkova grotesknost má ve vinohradském souboru místy estrádní průběh. Nejlépe dopadá první část kusu, odehrávající se v roce 1910, v kouzelné bílé dekoraci Milana Davida se salónním nábytkem, závěsy, stylizovanými stromy se světelnými řetězy a v šik bílých dobových kostýmech Sylvy Zimuly Hanákové.

Publikum, naladěné rozplétajícími se vztahy v přímořském středisku, horkým čajem ze samovaru a voňavými pomeranči, na příval další svěží energie marně čeká. Proměnou scénografie na předimenzované znaky komunismu (hvězda, srp a kladivo, úřednický plakát, kufr ve tvaru matrjošky) se bohužel mění i celková atmosféra způsobu vyprávění z konce dvacátých a ze začátku devadesátých let.

„O Rusku jsem měl omezené ponětí. Představoval jsem si ho jako mrazivou severskou rovinu. Teď jsem objevil Rusko jižní, hornaté a se spoustou tropických lesů. Nadchl mě Krym, Černé moře, palmy a exotické ovoce…,“ uvádí ve vzpomínce Mrožek, který se s první manželkou seznámil ve vlaku do Moskvy, Kyjeva a Oděsy, odkud s ní plul i lodí. Symboly odjezdu vlakem a čekání na vysněnou „loď do Ameriky“ Lásku na Krymu provázejí a jsou spojené s autorovými vjemy očekávání, svobody a nekonečných možností.

Potlesk premiérového publika několikrát odměnil kupce Alexandra Ivanoviče Čelcova (Petr Rychlý) za jeho vtipné repliky. Spontánní reakce se dočkává i náhlý odjezd začínající herečky Lili Karlovny Světlovové (Andrea Elsnerová), která po nečekané nabídce k sňatku utíká do angažmá kněžny Raněvské předčítat poezii. Kněžnin statek a višňový sad se ale později nabízí ke koupi, což je příležitost pro obchodního ducha Alexandra Ivanoviče. V nové době se dokonce rozprodává i tajga a vyváženy jsou ruské prostitutky do USA!

Tvůrci a herci představují Lásku na Krymu (zdroj: ČT24)

Láska na Krymu vznikla roku 1993 během Mrožkova pobytu v Mexiku, získal za ni v Paříži prestižní cenu. U nás drama v české premiéře před patnácti lety nastudoval Janusz Klimsza v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě. Na Vinohradech, kromě předních herců oblíbené pražské scény – Ivana Řezáče a Markéty Frösslové v hlavních rolích, Andrey Elsnerové, Lucie Juřičkové, Petra Rychlého či Libuše Švormové – přizvala Láska na Krymu do inscenačního týmu také další herecké tváře: Václava Jílka, Andreu Černou, Tomáše Dastlíka a Jiřího Maryška.

Nejbližší reprízy Lásky na Krymu proběhnou v Divadle na Vinohradech 27. prosince od 17 hodin a 17. ledna od 14 hodin.

Vydáno pod