Německo řeší vztah k Číně. Její poptávka ho vytáhla z krize, obává se ale konkurence a špionáže

Nový americký prezident Joe Biden nastínil jednu ze základních os budoucího světového uspořádání jako soupeření diktátorské Číny s demokratickými zeměmi. Přál by si, aby demokracie vůči komunistům v Pekingu postupovaly společně. Plány mu však bortí Německo, které se na americké diplomacii emancipuje a ve vztahu k asijské velmoci volí daleko vstřícnější tón, přibližuje zpravodaj ČT v Berlíně Martin Jonáš.

Video Studio ČT24
video

Zpravodaj Jonáš o vztazích Německo -⁠ USA -⁠ Čína

Nejvýznamnějším projevem snahy o budování pevnějších vazeb je investiční dohoda Evropské unie s Čínou. Německo prosadilo její schválení v posledních chvílích svého loňského předsednictví. A to přes kritiku mnoha členských zemí.

Dohoda se zaměřuje především na pracovní podmínky čínských zaměstnanců. I přes oficiální komunistickou ideologii jsou daleko horší než ty, které po zaměstnavatelích vyžaduje kapitalistická Evropa. To čínským firmám snižuje náklady a dává jim tak konkurenční výhodu.

Dohodu kritizuje i významný německý ekonom Marcel Fratzscher. „Západní kotva je podle něj pro německé hospodářství důležitější,“ parafrázuje Jonáš. Fratzscher očekává také porušování mnoha jejích bodů. Podle něj měla Unie počkat na Bidenovu administrativu a postupovat společně s ní.

Jenže německá diplomacie se touží dostat z vleku americké. „Titulků píšících o tom, že Německo se odstřihává od Washingtonu v přístupu k Číně, jsou desítky,“ ilustruje to Jonáš.

Závislost

Zásadní roli pak hraje závislost německého hospodářství na čínské poptávce. Právě ta umožnila mírný růst největší evropské ekonomiky v posledním kvartálu. Je také důležitá pro tamní automobilky.

Nese to s sebou i problémy. Především průmyslovou špionáž, kterou je Čína proslulá. „Ta může mít obzvlášť pro malé firmy fatální dopad,“ upozorňnuje Jonáš. Výsledkem pak může být i tvrdá konkurence čínských firem, které okopírovaly německé technologie.

Vláda Angely Merkelové by ráda za sebou sjednotila celou Unii a postupovala společně. Kritizuje především iniciativu 17+1 sdružující Čínu a středoevropské země ve volném dialogu o hospodářské spolupráci. Německo tak v menším měřítku naráží na stejný problém, jaký samo způsobuje svým partnerům v Americe.