Lagardeová jde do čela Evropské centrální banky. Prioritami jsou cenová stabilita a změna klimatu

Příliš nízká inflace a zpomalení růstu ekonomiky budou hlavními úkoly k řešení pro Francouzku Christine Lagardeovou, která přebírá vedení Evropské centrální banky (ECB). Podle ekonomů bude mít proti svému předchůdci Mariu Draghimu k dispozici menší manévrovací prostor, její výhodou zato mohou být vyjednávací schopnosti. Sama Lagardeová už naznačila, že je chce využít k přesvědčení Německa a dalších zemí, aby souhlasily s uvolněním přísné fiskální politiky.

Zdroj: Reuters Autor: Ashraf Mohammad Mohammad Alamra

Trojí historické prvenství má na svém kontě bývalá výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christine Lagardeová: jako první žena v historii vedla francouzské ministerstvo financí, stanula v čele MMF a poté, co ji prezidenti a premiéři zemí Evropské unie na summitu v Bruselu potvrdili do funkce, stává se teď první šéfkou Evropské centrální banky (ECB). V jejím čele střídá Itala Maria Draghiho a je tak čtvrtým šéfem ECB od vzniku instituce v roce 1998.  

Za své hlavní cíle v čele ECB označuje udržení cenové stability, dvouprocentní inflační hranici a boj proti klimatickým změnám. „Osobně si myslím, že každá instituce by měla riziko klimatických změn a ochranu životního prostředí řadit mezi klíčové body svého poslání,“ řekla nedávno v europarlamentu. Jednou z možností, jak v této věci může být ECB nápomocna, je podle ní například nákup dluhopisů firem přispívajících ke snižování uhlíkových emisí.

Evropský parlament Lagardeovou podpořil 17. září. V 751členném evropském zákonodárném sboru pro ni hlasovalo 394 poslanců, 206 bylo proti, zbytek se zdržel. Souhlas parlamentu má ale spíše jen politický a symbolický význam, neboť europoslanci nemohou kandidaturu zablokovat.

Schopná vyjednávačka 

Od Christine Lagardeové se podle analytiků očekává zachování kontinuity, tedy pokračování v politice záporných úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování.  Ostatně ona sama se nechala slyšet, že nehodlá zásadně měnit politiku, kterou nastavil její předchůdce Draghi a kterou charakterizují historicky nízké úrokové sazby a nákupy dluhopisů s cílem zvýšit inflaci a rozhýbat ekonomiku.

Krátce před Draghiho odchodem ECB v září opět snížila depozitní úrokovou sazbu na nové minimum, a to minus 0,5 procenta. Banka také počínaje listopadem zahajuje nové nákupy dluhopisů v objemu 20 miliard eur (zhruba 511 miliard korun) měsíčně.

„Existuje limit, jak hluboko do záporných hodnot můžete zajít,“ řekla v rozhovoru s televizí CBS Lagardeová. Připustila tak, že její možnosti dál snižovat úrokové sazby už budou omezené. Dodala však, že sazby, které nutí banky platit za uložení peněz u ECB, „na úplném dně“ ještě nejsou.

Inflace

Bývalá francouzská ministryně financí hodlá inflaci, která je teď v eurozóně pod jedním procentem, přiblížit dvouprocentní hranici, což byl i Draghiho cíl. Její předchůdce byl oceňován především za záchranu společné měny v době řecké krize, jeho prorůstová opatření posledních let však u některých centrálních bank eurozóny i části vedení samotné ECB vyvolávala kritiku.

„Bývalá předsedkyně MMF patří mezi zastánce většího zapojení fiskální politiky. Aktuální spory mezi členy rady guvernérů ohledně dalšího výhledu monetární politiky ale signalizují, že nastupující šéfka ECB v následujících měsících jen obtížně prosadí případné navýšení objemu nakupovaných dluhopisů,“ konstatuje analytik Cyrrus Tomáš Pfeiler.

Někteří experti proto vidí jeden z hlavních úkolů pro Lagardeovou ve snaze stmelit názorově rozdělenou bankovní radu, bez čehož bude obtížné docílit dalších prorůstových kroků. 

Na rozdíl od svého předchůdce není totiž šéfka expertkou v oblasti měnové politiky, nemá ekonomické vzdělání, ale může spíše sázet na politické dovednosti a manažerský talent. „Lze tedy očekávat, že více dá na rady svých poradců. Vzhledem ke svým předchozím politickým zkušenostem by se Lagardeová mohla ukázat jako schopnější vyjednávač a přesvědčit politiky k zapojení fiskálních stimulů,“ dodává Pfeiler.

„Jedna z jejích výrazných předností je v budování týmů, její komunikační schopnosti jsou excelentní, takže se velmi těším na to, že je využije pro dobrou věc,“ řekl podle listu Financial Times šéf finské centrální banky Olli Rehn. Znalci poměrů v ECB očekávají, že odpor vůči dalšímu uvolňování měnové politiky poroste a že Francouzka bude ve složitější pozici než Ital Draghi.

Pro zlepšení evropské ekonomiky chce získat vlády Německa a dalších zemí

Lagardeová přitom tento týden naznačila, že se nehodlá spokojit pouze s měnovými zásahy příslušejícími ECB. Pro zlepšení stavu evropské ekonomiky chce získat i vlády Německa, Nizozemska a dalších zemí, které uplatňují úspornou rozpočtovou politiku. Tento týden do Berlína a dalších metropolí vzkázala, aby tamní politici přemýšleli o uvolnění rozpočtových přebytků na investice.

„O jejím úspěchu rozhodne to, zda dokáže dosáhnout konsenzu mezi vládami eurozóny a přimět je k fiskálním krokům, které připraví kontinent na další zpomalení,“ konstatoval na webu Politico ředitel evropského think-tanku Bruegel Guntram Wolff.

V čele MMF vystřídala Lagardeová Dominiqua Strausse-Kahna, který musel odstoupit kvůli obvinění z pokusu o znásilnění pokojské v newyorském hotelu. Zatímco v roce 2011 soupeřila o místo v čele MMF s guvernérem mexické centrální banky Agustínem Carstensem, při opětovné volbě v roce 2016 byla jedinou kandidátkou.

Jako šéfka MMF si vysloužila uznání za to, že se v americkém Kongresu podařilo schválit zásadní reformní program, kdy se více hlasovacích práv v rámci fondu přesunulo na Čínu a další důležité rozvíjející se země. Za jejího působení fond například rozhodl o zařazení čínského jüanu do skupiny hlavních světových měn. Podílel se také na pomoci zadluženému Řecku.

Varovala před dopady brexitu

Před třemi roky varovala před negativními dopady případného brexitu, pro který se nicméně britští voliči v referendu v červnu 2016 rozhodli. Lagardeová se také v poslední době postavila za americkou centrální banku (Fed), když ji prezident Donald Trump kritizoval za rychlé zvyšování úrokových sazeb. Loni v březnu pak v roli výkonné ředitelky MMF doporučila eurozóně vytvoření fondu, který by pomáhal členským zemím čelit hospodářským útlumům. Státy používající euro také vyzvala k větší rozpočtové integraci.

Před nástupem do čela MMF za sebou měla Lagardeová bohaté zkušenosti z politiky. Od června 2007 byla čtyři roky francouzskou ministryní hospodářství, financí a průmyslu (jako nejdéle sloužící ministr financí Francie od konce druhé světové války). Do vlády usedla poprvé v roce 2005 jako ministryně zahraničního obchodu, poté byla v květnu 2007 krátce ministryní zemědělství a rybolovu.

Jako ministryně financí si Lagardeová získala velký mezinárodní kredit. V roce 2008 ji časopis Forbes zařadil na 14. místo mezi nejmocnějšími ženami světa a v roce 2009 byla podle listu Financial Times nejlepším ministrem financí v eurozóně. Forbes ji také řadí dlouhodobě mezi desítku nejmocnějších žen světa. 

Stínem nad její kariérou je soud, před kterým stanula kvůli sporné arbitráži z roku 2008, kdy byla francouzskou ministryní financí. Arbitráž tehdy přiřkla asi 400 milionů eur (přes deset miliard korun) podnikateli Bernardu Tapiemu v jeho letitém sporu s bankou Crédit Lyonnais. V prosinci 2016 soud rozhodl, že se Lagardeová skutečně provinila nedbalostí, trest ani záznam do trestního rejstříku ale nedostala. Hrozila jí přitom pokuta a až rok vězení. Bezprostředně po verdiktu jí vedení MMF vyslovilo plnou důvěru.