Letecké společnosti musí odškodnit cestující i při zpoždění způsobeném takzvanou divokou stávkou, kterou způsobilo rozhodnutí vedení společnosti, nikoliv odbory. Vyplývá to z rozsudku Soudního dvora Evropské unie.
Aerolinky musí cestující odškodnit za zpoždění i při „divoké“ stávce, rozhodl soud
Německé aerolinky TUIfly v roce 2016 odmítly vyplatit odškodné cestujícím za zpoždění způsobené divokou stávkou, tedy takovou, kterou formálně nezahájily odbory. Podle TUIfly byla stávka mimořádnou událostí a aerolinky v takové situaci nemusejí vyplácet odškodné.
V daném případě stávka následovala po oznámení restrukturalizačního plánu společnosti. Zaměstnanci reagovali na nečekané oznámení tak, že si začali brát hromadně volno z důvodu nemoci. Kvůli nedostatku personálu bylo mnoho letů zrušeno nebo zpožděno.
Letecké společnosti nemusí vyplácet odškodné, pokud prokážou, že zdržení bylo způsobené mimořádnou okolností, kterou nebylo možné odvrátit. Tato mimořádná okolnost musí splňovat dvě podmínky – z důvodu své povahy či původu nesmí být vlastní běžnému výkonu činnosti letecké společnosti a musí se vymykat účinné kontrole letecké společnosti. Cestující mohou podle předpisů EU získat za zpoždění letu odškodné až 600 eur (15 200 korun). Výše závisí na délce letu, napsala agentura Reuters.
Při restrukturalizaci se podle soudců dají očekávat neshody
Soud nesouhlasil s tvrzením TUIfly, že takové okolnosti byly splněny. Podle soudců je restrukturalizace součástí běžných aktivit při řízení podniku a je zde předvídatelné riziko neshod a konfliktů se zaměstnanci. Soud nesouhlasil s tvrzením TUIfly, že divoká stávka, o kterou v uvedeném případě šlo, se vymykala účinné kontrole, protože měla původ v rozhodnutí společnosti a byla ukončena v návaznosti na dohodu firmy se zástupci zaměstnanců.
Soud také upozornil, že pro posuzování pojmu „mimořádné okolnosti“ nelze rozlišovat stávky podle toho, zda jsou v jednotlivých členských státech podle místního práva legální, či nikoli. To by totiž mohlo podkopat práva cestujících v letecké dopravě, protože by tím právo na náhradu záviselo na předpisech v každém členském státu.