Po ekonomické inventuře loňského roku politici pomalu odhalují své plány do budoucnosti a jedno téma je už teď jasné: daňová zátěž. Jak ji rozložit, komu ulevit a jak se liší jednotlivé nápady politických stran? Podle ekonoma a bývalého ministra financí Ivana Pilipa je určitě kandidátem na snížení i daň z přidané hodnoty, nicméně ještě větší adept na změny je podle něho cena práce.
Pilip: Zásadnější daňové změny se budou projednávat až po volbách
Pilip: Zásadnější daňové změny se budou projednávat až po volbách (zdroj: ČT24)
Začal volební rok a s tím téma snížení daní vzhledem k rozpočtu. Je to přirozená zbraň?
Je to přirozená zbraň před každými volbami, letošní rok je k tomu ale mimořádně příznivý, protože ekonomika roste dlouho, a to nevídaným způsobem. A také to, že je tady přebytek rozpočtu, dává prostor, aby ty diskuze byly nejen proklamativní, ale mohly být myšleny vážně a mohlo po nich něco následovat. Ale samozřejmě, že každá strana navrhne něco, co potom nebude v plném rozsahu realizováno. Co z toho se potom stane skutečností, ukáže až povolební vyjednávání.
Předseda hnutí ANO a současný ministra financí Andrej Babiš mluví o několika cestách, kdy jednou z nich je snížení DPH. Co vše může snížením DPH rozhýbat?
DPH je určitě kandidát na snížení, v případě nějakého snižování daní, už z toho jednoduchého důvodu, že bylo zvýšeno za vlády Mirka Topolánka ministrem Miroslavem Kalouskem v době krize jako jedno z opatření, které mělo zamezit předlužení české republiky. Takže jeden z kroků by mohlo být snížení DPH zpět na úroveň, která byla předtím. To by dávalo smysl.
Na druhou stranu je ale pravda, že nejde v podstatě vysledovat to, že by snížení DPH, zejména o takhle malé procento, řekněme tak o dvě, mělo nějaký vliv na snížení cen zboží. Většinou totiž, když se zvýší DPH, tak se zvýší ceny zboží, ale nefunguje to obráceně. Ceny tedy zůstanou stejné a zvýší se marže.
Mimochodem, když se to stalo naposledy třeba u knih, kde se snížila sazba na deset procent z patnácti, tak nedošlo u jediné knihy ke zlevnění. Myslím si, že cena práce je daleko významnější kandidát na to, aby tam došlo ke změnám.
Co si myslíte, že by donutilo ty, kteří ovlivňují konečnou cenu zboží, aby byla skutečně snížená. Jaké procento by to muselo být, když říkáte, že dvě procenta se neprojeví?
U knih se neprojevilo ani pět procent. Takže by změna musela být velmi razantní. Minimálně těch pět procent, ale spíše se na to nedá spoléhat. A myslím si, že pokud se daně budou snižovat, bylo by lepší si vybrat jiný typ daní. Byť říkám, že není špatné ani snížit daň z přidané hodnoty, protože i pokud se ty ceny nesníží, tak se uleví firmám, protože to fakticky zvýší jejich marže.
O stejném snížení hovoří i bývalý ministr Miroslav Kalousek a vyzývá Andreje Babiše, ať pro to hlasuje. Dovede si jako bývalý ministr financí představit, že by se tito dva na něčem mohli domluvit?
Já myslím, že v podstatě ne. Pochybuji, že by mohlo ANO hlasovat pro jakýkoliv návrh Miroslava Kalouska, i kdyby dal hlasovat o tom, že je čtvrtek. Myslím si, že tenhle návrh asi neprojde, a že zásadnější změny tohoto typu se budou projednávat až po volbách.
Dalším nápadem současného ministra financí je rušení zdanění dividend. Říká, že by to mohlo zabránit vyvádění firemních zisků do zahraničí.
Jistý efekt by to mít mohlo, ale v tomhle smyslu považuji za daleko významnější, aby se Česko připojilo ke snaze EU zavést pravidlo, které by u těch největších firem vedlo k tomu, že daně ze zisku by se měly odvádět v té zemi, kde se vyprodukovaly hlavní hodnoty, ze kterých daň vznikla. To znamená, že by se vyloučil model, kdy třeba nějaká firma má centrálu v Holandsku, kde je to daňově výhodné, a 90 procent výroby v Česku, kdy z té české firmy to s jednoprocentním ziskem vyveze do Holandska, z něj to prodá a tam realizuje málo zdaněný zisk. To by byla rozumná cesta. Nemyslím si ale, že je kvůli tomu nezbytně nutné rušit daň z dividend, která je běžnou daní ve většině zemí.
Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka k tomu řekl, že na tom vydělají pouze nejbohatší, včetně Andreje Babiše. Dokonce zaútočil velmi tvrdě a říká, že tím Andrej Babiš jen dokazuje, že jeho angažmá je poháněné především soukromými zájmy. Je pravda, že by na tom skutečně vydělali ti nejbohatší?
Vydělali by na tom majitelé firem, kteří vyplácí dividendy.
Odvody na pojištění jsou v Česku příliš vysoké
Pak je tady další kapitola, a to úprava odvodů sociálního a zdravotního pojištění pro zaměstnance i firmy. Tedy jakékoliv vedlejší náklady práce, to jistě voliči ocení. Podle čeho by se ale ty úpravy měly nastavovat?
Hlavní problém, který tady je už desetiletí, spočívá v tom, že odvody jsou velmi vysoké. To znamená, že Česká republika ve všech mezinárodních srovnáních nemá nijak dramaticky vysoké daně, ale má velmi vysoké odvody. Což také znamená, že pro firmy je velmi složité zaměstnat člověka do řádného pracovního stavu, protože člověk, který by měl například plat deset tisíc, tak z něj firma zaplatí 13 400, ale ten člověk dostane jenom nějakých sedm a půl tisíce. A drtivou většinu toho tvoří odvody.
Myslím si, že toto je hlavní adept na snížení, aby se tady zlepšila možnost zaměstnávání lidí, aby se snížila snaha snížit to fakturováním, dříve nazývaným švarcsystémem. A myslím si, že kdyby se to podařilo o nějaká dvě tři procenta snížit, tak že by to byl posun k tomu, aby se standardní zaměstnávání stávalo více normou, než je tomu zejména u těch nejmenších a malých podniků.
Tyto odvody pohltí v Česku celou třetinu celkových nákladů na zaměstnance, alespoň podle zprávy OECD. Čím to tedy je, že je na tom Česko v tomto ohledu tak špatně. Je to tím, že jsme si to tak nastavili a zaměstnanci si to nechali líbit?
Zaměstnanci si to nenechali líbit, vymysleli švarcsystém, ale ti větší si to nechali líbit, protože tam už to obejít nejde. Ale jistá kompenzace tady je to, že za prvé jsou zde poměrně nízké daně, ale také mzdy, a proto si myslím, že jeden z pozitivních důsledků, které by toto mohlo mít, by mohlo znamenat faktické zvýšení mezd. A že to je věc, kterou česká ekonomika potřebuje. To by pak mělo pozitivní dopad, posílila by domácí spotřeba a Česká republika by se mohla dostávat do stavu, kde výroba a služby by se posunovaly do oblasti s vyšší přidanou hodnotou. A nejen té, která je zaměřená na levnou pracovní sílu, což je stále nemalá část ekonomiky.
Musí s tím jít ruku v ruce i další reformy? Protože proč to jinak politici, kteří to vědí, nechávají v tomto stavu?
Tady nejde o to, zda to politici vědí či ne. Oni to mohou vědět, ale musí to také prosadit.
A mají vůli?
Obecně řada politiků chce něco prosadit, ale nemá na to tu sílu, je třeba v koaliční vládě nebo se jim to z nějakých důvodů nepodaří prosadit ve vlastní straně. Ty důvody mohou být různé a podle toho je potřeba konkrétní politiky posuzovat.
Tahle situace je ale známá delší dobu a doba krize jí nepřála, protože se žádné zvyšování platů nebo snižování odvodů nedělo. Ale teď právě, díky vývoji ekonomiky, se stává situace mnohem příznivější tuto diskuzi vést.
Premiér Bohuslav Sobotka v prosinci uvedl, že by chtěl, aby se daně snížily jen rodinám s průměrnými a nízkými příjmy. A naopak stouply lidem, kteří vydělávají dost peněz, je to přirozený postoj levicového politika?
Je to přirozený krok předsedy sociální demokracie. Je samozřejmé, že argumenty v tom nejsou úplně mimo, protože nejvyšší procento, které se v Česku platí jako daň z příjmu fyzických osob, je v porovnání s Evropou relativně nízké.
Je tady ve vzduchu návrh na zavedení korporátní daně, kdy ministr vnitra Milan Chovanec řekl Hospodářským novinám, že není úplně normální, aby stejné daně platila začínající firma a obrovská prosperující korporace. Co říkáte podobné úvaze?
To nevím, proč by to nemohlo platit. Zkrátka, když začínající firma hodně vydělává, tak může platit daně, a když velká firma nevydělává… Každopádně si myslím, že hlouběji propracované tady byly sektorové daně, to znamená, že by třeba tady platily speciální přirážku k dani banky, pojišťovny, či telekomunikační nebo energetické společnosti. Ale já to osobně nepovažuji za příliš dobrou cestu, velmi často jsou to i regulované sektory, kdy stát nějakým způsobem ovlivňuje jejich činnost. Třeba telekomunikační společnosti mají regulátora, který jim nějak stanoví ceny, stejně jako energetické společnosti. Takže říkám, ať lépe pracuje regulátor a ty firmy mají stejné daně jako ostatní.
Přebytek loňského rozpočtu bude použit na snížení státního dluhu
Po zúčtování s loňským rokem se strhla debata co s rozpočtovým přebytkem, který Česká republika účetně má.
Diskuze, která se poslední dny k tomu odehrává, je krásnou ukázkou toho, jak pan ministr Andrej Babiš umí občas vážnou diskuzi odvést na úplně vedlejší kolej, protože diskuze o tom, jestli ty peníze jsou či ne, je dost zavádějící. Ty peníze sice možná nejsou na účtu, ale stát je má k dispozici, protože si ty výdaje schválil zákonem.
A je to srovnatelné s tím, jako kdyby firma nebo člověk měl kontokorent na kartě. Sice v té chvíli nemáte peníze, ale máte možnost použít kontokorent, třeba ve výši třiceti tisíc korun. Takže máte možnost je utratit. A situace státního rozpočtu je stejná. Tedy těch 60 miliard by mohl stát utratit. A myslím si, že nakonec to bude použité na snížení státního dluhu, což je asi relativně schůdná varianta.
Příčin přebytku je několik, například čerpání fondů, růst ekonomiky s tím spojen nebo vyšší výběr daní. Je za této konstelace výše přebytku překvapením?
Ano je. Je to velký úspěch a je to úspěch spíše ekonomiky jako celku. Pokud k tomu přispěla něčím vláda, tak tím, že vytvořila relativně stabilní prostředí v zemi. Tady máme historii posledních dvaceti pět let mnohých koaličních vlád a toto je snad první po dvaceti letech, která se nezmítá od jedné hluboké krize k druhé.
Velká polemika se vede i kolem investic. Objevila se řada ekonomů, kteří říkají, že investice byly nižší, než jaké stát měl možnosti.
Fakt je, že nebyly vyčerpány zdroje, které na investice byly schváleny. A taky je pravda, že velmi silnou roli sehrály zmíněné evropské fondy. Kdybych to shrnul, řekl bych to asi tak: výběr daní v tom jistou roli také sehrál, ale mnohem menší, než jakou ministerstvo financí prezentuje, ty jiné faktory byly důležitější. A druhá důležitá věc je, byť je vždy lepší, že když se vláda splete při schvalování rozpočtu ve výsledku, tak když to jde do plusu, ale splést se o tolik, znamená, že i na ministerstvu financí museli být sami překvapeni.
Co si myslíte o predikcích, proč se to liší tak moc, je to úmysl?
Ne. Nikdo nečekal, že to bude až tak dobré, jako nikdo před sedmi osmi lety nečekal, že to bude až tak špatné.
Intervence už by měly skončit
Letos se povede i debata o ukončení intervencí ČNB. Tento týden jsme zaznamenali, že inflace stoupla na dvě procenta, což byl cíl ČNB, jak moc je to stabilní ukazatel?
Vše nasvědčuje tomu, že se inflace vrátí na nějakou stabilní úroveň. Už to zvyšování mezd, ke kterému dochází, nízká nezaměstnanost, nebo to, že dochází ke zdražování některých položek. To vše je evidentní, člověk nemusí číst ani statistiku, aby věděl, že k inflaci skutečně dochází. Takže nevím, na co ČNB čeká. Je zbytečné ukončení intervencí odkládat.
Proč tedy čeká? Existují obavy, co se stane po exitu z intervencí?
Samozřejmě. Mnoho lidí na tom dramaticky vydělá, protože koruna posílí, nic jiného se ale nestane. Otázka je, o kolik posílí. Ale mohou být dva důvody, proč banka nekoná rychleji. Jeden je, aby trh nedokázal odhadnout, kdy to přesně bude. A druhá možnost je, že se to pokusí posunout až za volby, aby tím nějakým způsobem nerozkmitala českou ekonomiku, v předvolebním období.