Praha – O 1,4 % vzrostla v roce 2014 ekonomika Evropské unie. Z krize se tak vzpamatovává mnohem pomaleji než USA. Přestože Evropská centrální banka (ECB) ve snaze zastavit zaostávání EU pumpuje do ekonomiky desítky miliard eur měsíčně, podle kritiků zareagovala pozdě a na brzké oživení to nevypadá. Evropa by se spíš mohla vydat na japonskou cestu lemovanou nebezpečnou deflací a hospodářskou stagnací. I to by ale ještě byla růžová varianta, hrozí horší scénáře. Některé z nich nastínili ekonomové na pražské konferenci Konrad Adenauer Stiftung věnované budoucnosti Evropské unie.
Evropa uvízla v bludném kruhu špatných řešení
„Japonský scénář je přesně ten problém, kterému tady Evropa čelí. To, že bude záchrana ekonomiky dlouho trvat, má za následek, že bude stát víc peněz. Tím, že to bude trvat dlouho, je otázka, jestli se to povede, jestli časový faktor nehraje zásadní roli. Já se obávám, že hraje,“ varuje Petr Zajíc ze společnosti Pioneer Investments.
Jak totiž ukazují volební výsledky Řecka nebo sílící podpora hnutí, jako je Podemos ve Španělsku, Národní fronta ve Francii nebo Alternativa pro Německo, v nejsilnější ekonomice Unie, Evropany už začíná opakování vratkých kompromisů, které zatím silný růst nepřinesly, unavovat.
„Vlastně se pořád čeká, že se obnoví růst, obnoví se normální fungování ekonomiky, nedojde k deflaci a jenom vyčkáváním se Evropa dostane z krize. Není to úplně nepravděpodobné, ale tím, jak se natahuje odkládání systémovějších řešení, roste riziko, že voliči odmítnou toto natahování a vynutí si nějaké zásadnější řešení,“ obává se ekonom Vídeňské univerzity Zdeněk Kudrna.
Vývoj HDP EU a USA
Takovým řešením by mohl být v krajním případě rozpad eurozóny, nebo alespoň nárůst tlaku na odchod Řecka od eura. Již nyní se totiž stále častěji v médiích opakují hlasy, že Řekové se do eurozóny dostali podvodem a členství v ní si nezaslouží. Tyto radikální názory ještě přiostřuje sílící neochota Řeků pokračovat v naordinovaných reformách. Nejistota vnášená do evropské ekonomiky opakovanými debatami o budoucnosti Řecka a eurozóny přitom do značné míry podvazuje ochotu firem přijímat strategická rozhodnutí a investovat. A to pak brzdí hospodářský růst. Tváří v tvář snaze o znovunastartování evropské hospodářské prosperity by se tak Grexit mohl zdát jako ideální řešení.
I „hladké“ dělení Československa mělo trny
Jenže aby mohl mít odchod Řecka od eura ozdravný účinek, musel by být dobře připraven a proběhnout hladce. To je ale podle ekonomů jen stěží představitelné. Úspěšný precedens pro měnovou odluku totiž neexistuje. Ani rozdělení Československa v roce 1993, které bývá označováno za vzor kultivovaného rozchodu, totiž neproběhlo bez problémů.
Drtivou většinu majetku si sice Česko a Slovensko rozdělily hladce, avšak vleklé spory se vedly kolem dělení Státní banky Československé. Česko žádalo po Slovensku zaplacení téměř 25 miliard korun jako kompenzaci za to, že východní část někdejší federace získala z někdejší federální centrální banky víc aktiv než pasiv. Jako záruku, že se svých peněz domůže, zadržovala Česká národní banka Slovensku přes čtyři tuny zlata. Neshoda panovala také nad rozdělením podílů v komerčních bankách na obou stranách nové hranice.
Jak nastartovat v Evropě silný hospodářský růst? Na jednoznačný recept experti nemají. Na snímku ekonom Raiffeisenbank Aleš Michl obhajuje na konferenci o budoucnosti EU svou teorii, že měnová politika už Unii nepomůže. Staví se tak ostře proti plánům Bruselu, který právě na měnovou politiku sází.
Spor se táhnul léta, dlouho odolával i tlaku Mezinárodního měnového fondu a Evropské komise, která na nedořešený spor opakovaně poukazovala při hodnocení připravenosti na vstup do EU. Teprve sedm let po rozdělení Československa uzavřela tuto při ostře kritizovaná dohoda premiérů Zemana a Dzurindy. Ta umožnila výměnu státních podílů v Komerční bance a Všeobecné úvěrové bance a vedla také k vrácení zlatých rezerv zadržovaných v Česku na Slovensko.
I český precedens tak od choutek na vystoupení Řecka z eurozóny spíš odrazuje. „Přesně to, co by bylo klíčové při dělení eurozóny ani Československo při svém sametovém rozvodu nezvládlo. To je svým způsobem varování,“ upozornil Kudrna a dodal, že odchod Řecka z eurozóny by si vyžádal měsíce jednání. Jenže právě čas by evropským politikům nejspíš chyběl. „V okamžiku, kdy připustíme, že bude skutečně rozvod, tak finanční trhy začnou reagovat v sekundách,“ obává se ekonom. A otřesy finančních trhů by k růstu evropské ekonomice nepomohly.
Grexit optikou Řeků
Řecko má za sebou šest let hospodářského propadu, za tu dobu se jeho ekonomika smrskla o čtvrtinu. Růst se navzdory reformám vrací do zadlužené země jen pomalu. Spotřeba Řeků klesla od počátku hospodářské krize takřka o 30 %. Mohlo by se tak zdát, že otočení kormidla směrem z eurozóny je pro Řeky jasnou volbou. Avšak navzdory odporu proti reformám a škrtům naordinovaným z Bruselu tomu tak není. „70 % Řeků nechce opustit euro,“ připomněla na konferenci Susanna Vogtová z aténské kanceláře Konrad Adenauer Stiftung.
Vývoj HDP Řecka (v %)
Řekové se zřejmě děsí následků návratu k drachmě. Ty by mohly být katastrofální. „Přineslo by to kolaps bankovního sektoru. Když si řecký občan uvědomí, že jeho eurové úspory budou nahrazeny měnou, která minimálně o 40 % ztratí hodnotu, tak vezme banky útokem. A když je řecká vláda sama v bankrotové situaci, nemůže zachraňovat svůj bankovní sektor,“ popsal pravděpodobný scénář vývoje zmocněnec české vlády pro zavedení eura Oldřich Dědek.
Opakovat by se podle něj v řeckých podmínkách mohla třeba situace, jakou zažila Argentina během státního bankrotu v roce 2001. Po uvalení restrikcí na výběr hotovosti tam lidé začali rabovat obchody a následné střety občanů s policií si vyžádaly desítky lidských životů. Do oběhu se začaly dostávat samozvané měny vydávané jednotlivými provinciemi. „Nastal totální chaos,“ připomněl Dědek.
Takový předobraz podle něj nakonec vždy dovede řecké a evropské politiky zpět k jednacímu stolu a po planých hrozbách je znovu přiměje k hledání kompromisů. Jinými slovy Evropa bude dál ztrácet čas a bloudit v bludném kruhu ve snaze vybrat ze špatných variant tu nejlepší. Na tom, jak by mělo vypadat správné řešení evropských potíží, se přitom nedokáží jednoznačně shodnout ani experti v rámci jedné země.