Česko míří k dobrovolným dohodám o emisích oxidu uhličitého

Brusel - Jedním z hlavních témat právě skončeného vrcholného summitu Evropské unie v Bruselu bylo snižování emisí oxidu uhličitého. Česko bude své závazky plnit mimo jiné takzvanými dobrovolnými dohodami. Firmy by se podle nich měly během jednoho roku se státem dohodnout na tom, že když emise omezí víc, než jim ukládá povinnost, budou za to od státu moci očekávat různé výhody.

„Brusel nám nenařizuje cestu - nařizuje jen čísla, která musíme splnit. Podnikatelé nabízejí státu cestu dobrovolných dohod,“ popisuje Václav Hrabák z energetické sekce Hospodářské komory ČR. Tento postup by se vyplatil hlavně u velkých odběratelů energie, jako je například Energetika Třinec. Firma by uvítala daňové úlevy především u daní ekologických a na oplátku by emise snížila co nejvíce. „Nic konkrétního v tuto chvíli říct neumíme, ale uměli bychom během deseti let snížit emise řádově ne o jednotky, ale o desítky procent,“ potvrzuje ředitel Energetiky Třinec Petr Matuszek.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) dobrovolné dohody vítá, ale na druhou stranu přiznává, že mají i své nevýhody. Podle mluvčího MŽP Jakuba Kašpara je totiž ne vždy s kým se domluvit: „Pokud bychom například uzavřeli dobrovolnou dohodu na snížení emisí skleníkových plynů u automobilů jen s jedním výrobcem aut, pak to ztrácí smysl.“ Navíc podle Kašpara existuje hned několik případů, kdy se takové dohody v minulosti prostě neosvědčily: „Evropská komise přišla loni s emisním limitem oxidu uhličitého pro auta na ujetý kilometr právě proto, že byly domluveny dohody, ale selhaly.“

Podobně nebyla v Česku úspěšná dohoda o snížení obsahu fosforu v pracích prášcích nebo dohoda o zpětném odběru baterií a monočlánků. V prvním případě muselo MŽP přidávání fosfátů vyřešit zákazem, ve druhém přikazuje stát tuto povinnost zákonem.