Praha - Francie na půl roku přebírá kormidlo Evropské unie a spolu s tím země galského kohouta rozšiřuje seznam států, které plně otevřely svůj pracovník trh pro občany takzvaných nových členů unie. Češi, Poláci, Slováci a lidé z ostatních zemí, které do EU vstoupily v roce 2004, už tak pracovní povolení potřebují pouze v Německu, Rakousku a Belgii. Není však jisté, v jaké míře budou nových možností využívat.
Češi už ve Francii nepotřebují pracovní povolení
„Ekonomická situace a zaměstnanost ve Francii byla v roce 2004 velmi odlišná. Nezaměstnanost se tehdy blížila deseti procentům, zatímco teď se situace značně zlepšila, nezaměstnanost je 7,5 procenta. Probíhá modernizace hospodářství, modernizace trhu práce a zaměstnanosti, takže Francie je teď lépe připravená přijmout pracovníky z nových členských států,“ vysvětluje pohnutky k otevření pracovního trhu obchodní rada francouzského velvyslanectví v Praze Bernard Boidin.
Změnu ochrany svého pracovního trhu mohl způsobit i aktuální pokles nezaměstnanosti. Ten však podle Jasného nemusí být jen pozitivní informací. Trend může být zapříčiněn také nepříznivým demografickým vývojem, který způsobuje nedostatek pracovních sil v celé Evropě.
Podle Boidina by díky zpřístupnění trhu pro Východoevropany mohlo do Francie přijít maximálně několik tisícovek zaměstnanců. Češi se mezi nimi budou počítat v řádu stovek. „Češi nejsou založeni na cestování za prací,“ říká obchodní ředitel společnosti LMC Milan Jasný. Díky silné koruně, rostoucím českým platům a vyšším životním nákladům v zahraničí už Češi vyjíždějí spíše kvůli zkušenostem. Díky kulturní blízkosti se ve Francii očekává především příliv pracovních sil z Rumunska.
Základní svoboda EU již neplatí jen v Rakousku, Německu a Belgii
Volný pohyb osob je jednou ze čtyř základních svobod sjednocené Evropy. Řada starých členů Evropské unie se však před jejím historicky největším rozšířením obávala masového přílivu lidí ze zemí bývalého východního bloku, prahnoucích po tučné „západoevropské výplatě“. Brusel jim proto vyšel vstříc a umožnil dočasné omezení pracovního trhu, nejdéle však na sedm let po vstupu nováčků do unie. Z patnácti původních členů EU využilo tuto možnost dvanáct.
Svůj trh práce tehdy otevřely pouze Velká Británie, Irsko a Švédsko. Už první měsíce po rozšíření na EU 25 naznačily, že pracovní exodus se konat nebude. Nejvíce cizinců přišlo do Irska. V roce 2005 představovali občané nových členských zemí 3,8 procenta tamního pracovního trhu. Ve všech ostatních státech leží tato hodnota pod jedním procentem. Překvapily také bruselské statistiky, podle nichž spolu s „novými Evropany“ nepřišla hospodářská pohroma, jak prohlašovali euroskeptičtí politici, ale právě naopak. Občané nových členských zemí pomohli zaplnit místa, kde se pracovníků nedostávalo, a přispěli tak k hospodářskému růstu.
Od roku 2006 se začal seznam zemí s otevřeným pracovním trhem postupně rozšiřovat. Po zpřístupnění francouzského trhu práce nemohou Češi bez omezení pracovat už jen v Německu, Rakousku a Belgii, která se však podobný krok jako Francie zavázala učinit do roku 2009. První dva jmenované státy zřejmě využijí celou sedmiletou lhůtu do roku 2011.