Štrasburk - Eurozóna, tedy skupina zemí platících eurem, nemůže dále fungovat v současné podobě. V Evropském parlamentu to dnes řekl prezident předsednické Francie Nicolas Sarkozy. Nedostatky současného systému podle něj odhalila finanční krize, lékem by pak měl být vznik hospodářské vlády tvořené šéfy vlád členských států eurozóny. Ta by dohlížela na rozhodování Evropské centrální banky (ECB).
Sarkozy: Eurozóna v současné podobě nemůže pokračovat
Sarkozy bývá často ekonomy a odborníky obviňován, že se snaží oslabit vliv Evropské centrální banky. Dnes se vyjádřil, že ECB by měla zůstat nezávislá, ale za určitých podmínek by měla konzultovat své kroky s vládami. „Rád bych ocenil chování Evropské centrální banky. Banka musí zůstat nezávislá, ale aby její opatření byla správně prováděna, musí se radit s vládami. Takový je duch evropských smluv,“ dodal.
Unie musí rychle schválit Lisabonskou smlouvu
Francouzský prezident dnes také nepřímo vyzval Evropskou unii k rychlému přijetí Lisabonské smlouvy, která má reformovat fungování unijních institucí. Dokument nahrazující zamítnutou evropskou ústavu v červnovém referendu nepodpořili irští voliči a evropští státníci si nyní lámou hlavu nad tím, co s ní. Sarkozy chce proto spolu s předsedou Evropské komise José Barrosem vypracovat cestovní mapu, která by měla ukázat, jak se vypořádat s irským problémem. Zveřejněna má být ještě do konce roku.
„Věřím, že krize prokázala, že musíme reformovat evropské instituce. Je to volání po Evropě, která je schopná nejrychlejší možné reakce,“ řekl Sarkozy. Kritiky se od něho dočkal hlavně současný systém rotujícího předsednictví. Podle něj není možné, aby se evropská politika měnila každých šest měsíců. V současnosti předsedá unii právě Francie, od 1. ledna 2009 ji vystřídá Česká republika.
Jednotlivé členské státy by se ve vedení EU měly střídat i po případném přijetí dokumentu. Lisabonská smlouva však počítá se vznikem takzvaného stálého předsedy Evropské rady, který také bývá označován za prezidenta EU. Ten by držel ve svých rukou většinu rozhodovacích pravomocí, a vliv jednotlivých zemí by tak oslabil.