Peníze na záchranu ekonomiky dělají nové milionáře

New York - Lídři světového hospodářství v čele se Spojenými státy pumpují do svých ekonomik miliardy, aby je, potažmo i celý svět, vytáhly z nejhlubší recese, která svět postihla za posledních sedmdesát let. Finance, které do ekonomiky nalijí, však často neslouží účelu, pro který byly z kapes daňových poplatníků poskytnuty, tedy pro záchranu krachujících firem a pracovních míst v nich, ale končí na kontech manažerů zachraňovaných společností jako tzv. zlaté padáky. Asi nejkřiklavějším příkladem tohoto bezhlavého vyplácení bonusů je pojišťovna AIG. Nebyla ale zdaleka sama, kdo vyplácel štědré odměny, mnoho dalších ji předcházelo a další budou následovat.

AIG vyplatila na odměnách svým zaměstnancům 220 milionů dolarů. Většina této sumy skončila na kontech manažerů, z nichž někteří přímo stáli u zrodu finanční krize a problémů největší americké pojišťovny. Zatímco jednou rukou AIG rozdávala miliony, druhou brala finanční pomoc od státu dosahující 170 miliard dolarů.

Když se informace o odměnách v AIG dostaly do médií, nenechaly na sebe dlouho čekat demonstrace. „Už toho máme dost. Tyhle firmy dostávají miliardy na úkor pracujících lidí,“ řekla jedna z pořadatelů protestů Shirley Aldebol.

Šéf GM odejde s 20 miliony

Theresa Ruhland -protestující:

„Snížili mi úvazek i plat, ale oni si tady žijí na vysoké noze. Já to odnáším za ně, to není fér.“

Manažeři AIG ale nejsou jediní, kteří berou odměny i přesto, že se jejich firma topí v problémech. Štědrý zlatý padák dostal i bývalý předseda správní rady automobilky General Motors Rick Wagoner, když na žádost prezidenta Baracka Obamy opustil „potápějící se loď“. Automobilka, která možná v nadcházejících měsících zkrachuje, vyplatila Wagonerovi 20 milionů dolarů.

General Motors tvrdí, že odměna byla přiměřená. Vždyť Wagoner pracoval ve firmě 32 let, během kterých byla automobilka lídrem na americkém a dlouhá léta i na světovém trhu s auty. Byl to ale také Wagoner, kdo stál za rozhodnutím orientovat produktové portfolio firmy na výrobu velkých pick-upů a terénních vozů, které se kvůli rostoucím cenám ropy staly nepopulární a přestaly se prodávat.

Miliony za selhání dostali i další

Zevrubný výčet manažerů, kteří odešli ze svých krachujících firem s tučnými zlatými padáky, by byl velmi dlouhý. Za zmínku stojí alespoň pár příkladů.

Bývalý generální ředitel investiční banky Washington Mutual Kerry Killinger opustil svůj post loni v září po 25 letech ve funkci krátce před krachem své banky, který je považován za jedno z největších selhání v historii amerického bankovnictví. S sebou si odnesl 44 milionů dolarů. Podobně na tom byl i jeho kolega Alan Fishman, který Washington Mutual opustil s 19milionovým odstupným.

Ještě více za vyklizení pozice dostal Angelo Mozilo, který v červnu 2008 opustil křeslo generálního ředitele banky Countrywide v den, kdy ji převzala Bank of America. Domů si s sebou odnesl 188 milionů dolarů. Bývalý ředitel CEO, další problémové investiční banky, Charles Prince obdržel po čtyřech letech ve funkci odstupné téměř 100 milionů dolarů.

Peníze se „vyhazují“ i jinak

Za státní peníze si ale manažeři neužívají jen tučných odměn. Třeba bývalý šéf Citigroup si ještě v prosinci zaletěl s celou svojí rodinou firemním tryskáčem na dovolenou do Mexika. A nový šéf zase nechává za 10 milionů dolarů modernizovat centrálu na Manhattanu, včetně svojí kanceláře. Krachující automobilky zase utrácejí miliony ze státních peněz za lobbing, který jim má zaručit, že státní zdroje jen tak nevyschnou.