Praha - Ve snaze zastavit raketový nárůst schodku veřejných financí vyvolaný hospodářskou krizí by se stát neměl bát sáhnout ani na mandatorní výdaje, tedy například snížit rodičovské dávky, přídavky na děti, ale také třeba omezit státní podporu stavebního spoření. V rozhovoru pro dnešní vydání deníku E15 to zdůraznil ministr financí Eduard Janota. Které konkrétní výdaje a dávky by chtěl omezit, ale odmítl zveřejnit s tím, že podobná opatření musí být řádně provázána.
Ani sociální dávky nejsou v boji proti rostoucímu deficitu nedotknutelné
„Podle dosavadní praxe nelze postupovat do nekonečna,“ upozornil Janota. Současný systém je podle něj nastavený tak, že například výdaje státu na sociální zabezpečení či podporu stavebního spoření neustále rostou, což si stát nemůže dovolit nejen v době krize, ale ani v momentě, kdy ekonomika částečně posílí.
Přestože úřednická vláda nemá dostatečnou politickou podporu na to, aby k drastickým opatřením typu snižování sociálních dávek sáhla, nechce Janota nečinně sedět a bezmocně sledovat, jak deficit veřejných rozpočtů nezadržitelně narůstá. „Předložíme jeden rozpočet, který bude vycházet z reality. Čili s deficitem, který bude někde kolem dvou set, nevím, jestli 209 nebo 208 miliard korun. A k tomu bude předložen dokument, který řekne: Pokud bychom chtěli tento deficit korigovat, zde je vládní návrh, jak toho dosáhnout,“ uvedl.
Co se stane, když stát k drastickým opatřením nesáhne?
Pokud ovšem nebudou politici ochotni návrh úřednické vlády respektovat a k opatřením, která budou mezi veřejností zřejmě značně nepopulární, se nebudou chtít uchýlit, čekají Česko podle Janoty krušné časy. „Veřejné rozpočty by se pohybovaly v deficitu někde kolem sedmi procent HDP. To je částka velmi alarmující,“ varoval ministr. A co je prý ještě horší, naděje na zlepšení stavu veřejných financí by nesvitla ani ve střednědobém horizontu.
Navíc by Česko mohlo mít potíže se získáváním peněz na financování svého deficitu. Vydávat dluhopisy bude většina zemí unie, a investoři si tak budou moci vybírat. Na české dluhopisy by se tak nemuselo vůbec dostat. A i kdyby se na ně dostalo, budou investoři v době přetlaku nabídek požadovat větší výnos, zvýší se tedy požadované úroky. „Pokud bychom nechali situaci tak, jak je, mohli bychom se v průběhu čtyř let dostat někam k 95 miliardám korun dluhové služby,“ spočítal Janota. V současnosti se přitom pohybuje kolem 40 miliard korun.