Christophe Parisat je odborník, který ví, kde tyto chráněné zóny zřizovat. Podle něj tento systém už vrátil do přírody některé chráněné druhy: „Obnovují se unikátní lokality. Vracejí se luční kobylky i několik vzácných druhů ptáků. Těm se dobře daří v zatravněných oblastech plných hmyzu.“ Zatím je ale takových oblastí málo, aby to mělo vliv na biodiverzitu a kvalitu vody, protože intenzivní zemědělská výroba v celém regionu vedla k velkému znečištění půdy a kontaminaci podzemních vod.
Zemědělci se přechodu na ekologické zemědělství obávají
Město se na změnu současného stavu chce zaměřit už od počátku. Bude podporovat biozemědělství a chce dosáhnout takového stavu, že odpadne starost o odstranění chemikálií z vody a voda bude bez jakýchkoli pesticidů a dusitanů pitná od pramene až do Paříže. Metropole proto na ekologické postupy zemědělcům přispívá. Mnozí z toho však mají obavy, protože se bojí o své zisky. Ač už se ekologické zemědělství leckde zaběhlo, farmáři o něm moc nevědí a bojí se zvednutí nákladů. André Lefevre však dokazuje, že situace se má jinak: „Porovnáváme systematicky zisky z biofarem se zisky z konvenčních farem používajících chemii. V jednom případě jsme dokonce konstatovali stejný zisk z ekologického způsobu pěstování na stech hektarech jako zisk z konvenčního způsobu na území o třicet hektarů větší!“
Zemědělci jsou však stále nedůvěřiví. Nepřesvědčí je argumentace, že zde jde o bohatství a prospěch pro lidi, a ne o zisky pro obrovské podniky. Prioritou by mělo být zdraví, čisté prostředí a využití jeho celkové hodnoty. Příroda nám dává každý rok už tři a půl trilionu eur, což je těžko představitelné číslo. Když skoncujeme s lehkovážnou devastací přírody, tak najdeme časem i další pozitiva. Ochranu přírody si pak celá společnost přenese ze škatulky „prospěšné, ale příliš drahé“ do škatulky „výnosné“.
