Do důchodu v 55 bez peněz, nebo v 70 s pěknou penzí

Praha – Nejen v Česku, i v celé Evropě patří k bouřlivě diskutovaným tématům otázka penzí. Obavy vyvolává především to, jak zajistit jejich financování ve chvíli, kdy se zhoršuje poměr mezi lidmi produktivního věku a těmi, na jejichž penze prostřednictvím sociálního pojištění vydělávají. Nejjednodušším řešením se zdá být postupné zvyšování věku odchodu do důchodu. Zvláště u lidí, kteří jsou v práci vystaveni fyzické námaze, to ale může být problém.

Důchodci v kavárnách, důchodci v parku, důchodci všude, kam se podíváš, a jen zřídka mezi nimi maminka s kočárkem. Tak by mohlo vypadat nejedno evropské město už za pár let. Porodnost klesá a věk dožití se prodlužuje. Zatímco nyní v Evropské unii v průměru pracují čtyři lidé na jednoho penzistu, v roce 2060 to už budou jen dva.

S udržitelností penzijního systému si láme hlavu nejeden evropský stát. Třeba ve Švédsku je průměrný věk dožití 81 let, do penze se přitom chodí v 65 letech. Na stát je tak průměrný důchodce odkázaný 16 let. V roce 1913, tedy v dobách, kdy Švédsko státní důchodový systém zavádělo, mohli pracující počítat s odchodem do penze v 67 letech. Průměrně se však dožívali jen 57 let, peníze od státu tak nečerpal zdaleka každý.

Evropské události (zdroj: ČT24)

Švédsko motivuje důchodce k práci

Kvůli rostoucí armádě důchodců, která se stává obtížně financovatelnou, se teď Švédsko, ale i další země snaží motivovat lidi, kteří už by měli na penzi nárok, k tomu, aby zůstali v práci a nerozšířili řady těch, kteří jsou odkázáni na sociální pojištění placené mladší generací. „Když se ve Švédsku rozhodnete nejít do penze okamžitě v 65 letech, nepřijdete o žádná práva důchodce. Navíc se vám vaše penze bude rok od roku zvyšovat. Stát na tom neprodělá, vy budete přece důchod čerpat po kratší dobu. Ten přírůstek je mezi sedmi a osmi procenty za každý rok, o který si odložíte důchodový věk,“ popsal švédskou praxi Arne Paulson z tamního důchodového úřadu.

Kromě toho čekají pracujícího důchodce štědré daňové úlevy. Čerpá je každý pracující, aktivní penzisté je však mají dvojnásobné. Přesto řada lidí na výhody neslyší. Za optimální věk pro odchod do důchodu považuje většina lidí 60 let, jen někteří připouštějí 65 let.

Do penze později, třeba až v sedmdesáti

Zatímco Švédsko se snaží motivovat důchodce k práci, jiné státy oddalují věk, ve kterém mají lidé na penzi nárok. Němci či Španělé by měli po roce 2020 odcházet do důchodu v 67 letech, Britové ve stejné době dokonce v 68 letech. I Česko dobu strávenou v zaměstnání pomalu prodlužuje. V roce 2030 budou moci Češi odejít do penze až v 65 letech.

Jenže diskuse o zvyšování věku pro odchod do důchodu vyvolává v řadě zemí nespokojenost obyvatelstva. To platí například pro Francii, kde chce vláda zvýšit minimální věk nutný pro odchod do penze z 60 na 62 let. Přestože v tomto věku Francouzi nemohou dosáhnout na plnou penzi, hodně jich tuto nejnižší důchodovou hranici využívá. Plnou výši důchodu by po reformě mohli pobírat až od 67 let místo od dosavadních 65. Brzký penzijní věk si chtějí udržet i Rumuni, kteří přestávají podle údajů Evropské komise pracovat už v 55 letech.

Evropské penzijní systémy patří k nejštědřejším

Evropská komise členským zemím unie radí, aby se nebály a šly se zvyšováním penzí ještě dál. V roce 2060 by podle ní Evropané v zájmu zachování stability penzijních systémů měli odcházet do důchodu až v 70 letech.

Evropané se sice kvůli odsouvaní věku odchodu do důchodu na své vlády zlobí, pravdou ale je, že ve srovnání s dalšími zeměmi světa si užívají nejštědřejších penzijních systémů. Třeba v Japonsku chodí lidé v 70 letech do penze již nyní.

Ne každý vydrží pracovat do stáří

S odsouváním věku odchodu do penze ale souvisí ještě další problém. Do sedmdesáti mohou snadno pracovat třeba úředníci a další lidé působící ve fyzicky nepříliš náročných profesích. Jinde je to ale nemožné. Sedmdesátiletého horníka nebo hasiče si dokáže představit jen málokdo.

I tady v těchto případech existuje snadná pomoc a některé firmy ji využívají. Zaměstnance, pro které se v jejich profesi začíná stávat vyšší věk překážkou, přeškolují na jiné práce. Zkušenosti s tím má třeba belgická společnost Umicore, která se zabývá recyklací drahých kovů ze spotřební elektroniky. „Zkušený dělník, který u nás dělal mnoho druhů práce a chce u nás zůstat, je rozhodně využitelný. Je to jen otázka pružnosti na obou stranách – u něho i u vedení podniku. Vydělat na tom můžou obě strany,“ podotkl Frederik Heylen, manažer společnosti Umicore. Třetím beneficientem je pak stát, který má na krku alespoň na pár let o důchodce méně.

Vydáno pod