Brno – Ústavní soud dnes na návrh Vrchního soudu v Olomouci zrušil část insolvenčního zákona. Ta totiž nepřítomnost dlužníka na schůzi věřitelů k projednání návrhu na oddlužení bez řádné omluvy považovala za stažení návrhu. Dlužník se tak mohl rychle ocitnout v konkurzu. Podle olomouckých soudců je taková právní úprava protiústavní. Olomoucký soud na mezeru v zákoně přišel díky konkrétnímu případu dlužníka.
Část insolvenčního zákona znevýhodňovala dlužníka, Ústavní soud ji zrušil
Dlužník nepřišel z důvodu špatného zdravotního stavu
Soud v Olomouci konkrétně řeší případ dlužníka, který podal společně s insolvenčním návrhem také návrh na povolení oddlužení. Prvoinstanční krajský soud ustanovil insolvenčního správce a povolil řešení úpadku oddlužením. Současně nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů. Dlužník na schůzi nepřišel kvůli špatnému zdravotnímu stavu, předložil i potvrzení od praktického lékaře. Krajský soud však v jeho nepřítomnosti vydal téhož dne usnesení, kterým vzal na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení a prohlásil na majetek dlužníka konkurz.
GALERIE
videogallery_00097569
Dlužník si to ale nenechal líbit a odvolal se k vrchnímu soudu. Žádal, aby vrchní soud konkurz zrušil. Olomoučtí soudci pak předložili problém Ústavnímu soudu, protože zákonnou úpravu považují za protiústavní.
Omluva musela být důvodná
V napadené části zákona stojí: „(Pokud se dlužník) bez omluvy nedostaví nebo neshledá-li insolvenční soud jeho omluvu důvodnou, má se za to, že vzal návrh na oddlužení zpět.“ Vrchní soud ale míní, že je takové tvrzení k dlužníkovi nespravedlivé. Proto prý není vhodné, aby soud na základě právní fikce stanovil, že dlužník vzal návrh zpět, přestože to fakticky neudělal. „Je to neakceptovatelné tím spíše, že nejde o pouhý procesní úkon (…), ale o úkon, který má zásadní hmotněprávní důsledky pro dlužníka i věřitele,“ uvedla soudkyně zpravodajka Michaela Židlická.
Daniel Ševčík, prezident Asociace insolvenčních správců
„Myslím si, že pouze toto jednotlivé ustanovení nedává příliš prostoru pro zneužívání, protože insolvenční zákon má dostatek pojistek, aby oddlužení bylo vedeno takzvaně poctivým záměrem.“
Nepůjde však o nijak zásadní změnu. Podle soudců z obchodních soudů je totiž těch případů, kdy by se dlužník nedostavil k projednávání vlastního oddlužení, minimum.
Podle odborníků oslovených Českou televizí jsou zbytečné i obavy, že by dlužníci mohli zneužít zrušení části zákona. Institut oddlužení je totiž pro dlužníka poměrně výhodný. Během pěti let splatí třetinu svého dluhu a začíná s čistým štítem. Je proto v jeho zájmu, aby se soudem maximálně spolupracoval.
O nedostatku zákona ví Ústavní soud už delší dobu
Není to poprvé, co Ústavní soud škrtal v insolvenčním zákoně. Loni v dubnu zrušil jednu větu, která mohla komplikovat situaci dlužníkům. Nedávala jim totiž možnost bránit svá práva u odvolacího soudu. Návrh směřující proti insolvenčnímu zákonu podal i tehdy Vrchní soud v Olomouci.
Už při loňském rozhodování soud naznačil, že ústavě odporuje i dnes projednávaná část zákona. Tehdy ji ale nemohl zrušit, chyběl k tomu správný návrh. „K tomuto ustanovení se už soud vyjadřoval. Vyjadřoval se k němu kriticky tak, že není ústavně konformní. (…) Takže tato (dnešní) věc byla z tohoto pohledu v uvozovkách vlastně jednoduchá, protože byla předvyřešená předchozím nálezem,“ konstatovala místopředsedkyně soudu Eliška Wagnerová.