Veliko Gradište (Srbsko) - Život podnikatele srbského původu Philipa Zeptera je jednou z mnoha variací příběhu o úspěšném podnikateli. Obyčejný inženýr ekonomie, který 23. listopadu oslaví narozeniny, se z rodné Jugoslávie vypravil koncem 70. let na jazykový kurz do Rakouska a dnes vlastní majetek v hodnotě několika miliard dolarů, což jej činí jedním z nejbohatších Srbů na světě. Jméno jeho firmy je k vidění mezi sponzory hokejového mistrovství světa či na prestižních tenisových turnajích.
Philip Zepter - nejslavnější prodejce nádobí
Zepter, který se narodil jako Milan Janković v městečku na východní hranici Srbska, ale musel čelit i podezření, že spíše než nadání vděčí za své dnešní postavení nelegálním obchodům. Nevládní organizace Mezinárodní krizová skupina ho totiž v roce 2003 ve zprávě o situaci na Balkáně spojila s pašováním zbraní nebo praním špinavých peněz. „Způsobilo mi to obrovské ztráty, přišel jsem třeba o výnosný telekomunikační obchod v Bosně,“ řekl Zepter, který se nařčení bránil i soudně.
Svou firmu, která začínala v roce 1986 podomním prodejem hrnců a dalšího nádobí, totiž Philip Zepter postupně směřoval i do jiných oblastí podnikání, ale na veřejnosti je firma známá hlavně díky prodeji nádobí. Nejen v domovském Srbsku, jehož občanství dodnes má, je ale známý i jako filantrop. Koncem 90. let otevřela jeho manželka Madlena v bělehradské čtvrti Zemun operní divadlo Madlenianum, letos v létě zase obohatil manželský pár srbskou metropoli muzeem.
Zepter jako královské železo
I po čtvrtstoletí prožitém v zahraničí má totiž Philip Zepter ke své vlasti silný vztah. „Nikdy bych neskrýval svůj původ,“ řekl například. Na druhou stranu se ale bez sentimentu vzdal rodného příjmení a nahradil je Zepterem, jménem, které si prý vypůjčil od pradědečka. Podle jiné verze ale z výrazu pro královské žezlo. „Moje jméno Milan Janković ve světě neznamená nic, jen evokuje spojení s trochu podezřelým východem,“ zdůvodnil to. Teprve před deseti lety ale získal na nové jméno i doklady.
Do Rakouska se dostal na přelomu 70. a 80. let spolu se svou o tři roky starší manželkou Madlenou. Mladá paní Jankovičová zde měla za úkol učit jugoslávské gastarbeitery, zatímco Milan si zlepšoval němčinu. Po skončení půlročního pobytu se mu ale nechtělo zpátky a našel si práci. Nejprve pracoval ve strojírenské firmě s vazbami na Jugoslávii, kde ale podle svých slov musel kvůli nepřejícím krajanům rychle skončit. Aby nezůstal bez prostředků, přijal místo podomního prodavače nádobí u společnosti AMC, tehdy největší a nejznámější na trhu. Pod křídly firmy s kořeny v Americe strávil pět let a dotáhl to na místního šéfa. Nakonec se ale v roce 1986 rozhodl postavit na vlastní nohy a vybral si obor, který znal nejlépe - prodej nádobí.