Praha – Na vánoční stůl patří v Česku tradičně vánočka. První zmínky o ní pocházejí ze 16. století a její názvosloví prošlo řadou změn. Říkávalo se jí například húska, calta, pletenice, štědrovice, štědrovečernice, štráfka nebo ceplík. Kdysi se její výrobou mohli zabývat pouze cechovní řemeslníci – pekaři. Od 18. století si lidé pekli vánočku doma, dnes ale raději opět svěřují tuto práci odborníkům. Vánočky peče spousta výrobců a jejich cena je velice příznivá. Jak jsou na tom ale tyto výrobky s kvalitou?
Většina vánoček na českém trhu je kvalitní, najdou se ale i výjimky
Dřív, než se budeme věnovat kvalitě soudobých vánoček, zejména těm, co se prodávají v obchodních řetězcích, řekněme si něco o složení tohoto výrobku. „Pohled na vánočky se v poslední době hodně změnil. Dřív byla vánočka sváteční záležitost, což znamenalo vysoký obsah tuku. Taková vánočka byla chutná a vydržela dva i tři týdny. Ve staré, dnes již neplatné normě se rozlišovala vánočka pekařská, která měla maximálně 200 gramů tuku na kilogram mouky. Pak byly vánočky cukrářské, ty obsahovaly 220 až 250 gramů tuku na kilogram mouky. A právě to byla ta kategorie lepších svátečních vánoček,“ připomněl docent Josef Příhoda z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.
Jenomže doba se dynamicky dere kupředu, a to má vliv i na takovou věc, jako je vánočka. Dneska ji nepovažujeme za tak slavnostní výrobek jako kdysi a také pro její výrobu platí jiná kriteria. Vánočku vnímá vyhláška jako jemné pečivo. Aby podmínky pro jemné pečivo splňovala, musí obsahovat 82 gramů tuku na kilogram mouky nebo 50 gramů cukru na kilogram mouky. Stačí přitom splnit jednu nebo druhou podmínku. Většina výrobců se to snaží dodržovat při spodní hranici, takže charakter vánočky je jiný. Stala se běžným denním jídlem, ne svátečním.
Co odhalily testy
Jak jsou na tom vánočky s kvalitou, testovala MF Dnes a nechyběly u toho ani Černé ovce České televize. „Jak prokázaly testy, vánočky prodávané v supermarketech mají proti domácím jen polovinu tuku. Třetina posuzovaných vánoček měla v názvu tuková, což nás zaujalo, protože s tukem jsou všechny. Spíš se jedná o marketinkový tah výrobců, aby si zákazník myslel, že je v ní víc tuku a že je lepší a chutnější,“ popsala výsledky Hana Večerková z MF Dnes.
Docent Josef Příhoda z VŠCHT
„Já musím říct, že nejméně v 75 procentech byly vánočky, které jsme posuzovali, dobré a určitě by vyhovovaly požadavkům a kriteriím běžného spotřebitele.“
Kromě toho se ukázalo, že někteří výrobci mají problém s tvarem. Možná jenom estetická záležitost, řeknete si, ale to v případě tohoto výrobku může znamenat daleko větší mrzutosti. Podle odborníků je u vánočky důležité, aby byla dobře upletená. A to nejenom proto, aby vypadala dobře a byla lákavá, ale také proto, že správné pletení má vliv i na chuť. Pokud je kupříkladu některý pletenec uhnutý, potom vánočka nebude správně vykynutá, nebude správně upečená a nebude mít tu správnou chuť.
Nejlepší známku si z testu odnesla 400gramová vánočka z pražských Michelských pekáren zakoupená v Lidlu. Na druhém místě skončila rovněž 400gramová vánočka od Fall Plzeň, kterou pro test zakoupili organizátoři v Bille. Tato vánočka ovšem sklidila kritiku za to, že je zasypaná až příliš silnou vrstvou cukru.
Na opačném konci spektra skončila 600gramová vánočka od rakouské firmy Rudolf Ölz zakoupená rovněž v Bille. Z testu si odnesla známku 3,7. I když se honosila názvem vánočka, zdaleka neměla její tvar. Cítit byla mírně chemicky a měla nahořklou chuť po zkaženém droždí.
Pozornosti by nemělo uniknout ani balení
„Balení je, abych tak řekl, nástavba, která nemusí mít vliv na kvalitu výrobku. Možná to udělá zvlhlou a měkčí kůrku, ale s tím je potřeba počítat, není to negativní věc,“ uvedl Příhoda. Přes toto ujištění je potřeba upřít svoji pozornost také na informace uvedené na obale. „Na obalu je důležité, že by tam mělo být uváděno složení a název. Setkal jsem se s výrobkem, který se jmenoval máslová vánočka, ale dole ve složení byl napsaný rostlinný olej. To podle zákona nesmí být, když je výrobek máslový, neměl by tam být jiný tuk,“ dodal.
Kromě toho je docela rozšířený jiný jev, který se nemusí týkat jenom vánoček. Podle vyhlášky má být složení uváděno v klesajícím podílu jednotlivých složek. To se často porušuje. Na druhém místě najdete třeba cukr nebo vejce, kterého je ve výrobku velmi malé množství, a naopak, to čeho je tam hodně, se nachází až kdesi na konci.