Tallin – Údery věžních hodin a ohňostroje zahájily rok 2011. Pro většinu lidí znamená nový rok jen kosmetickou změnu letopočtu, pro Estonce je ale letošní 1. leden výjimečný. Mění se totiž měna, kterou nosili ve svých peněženkách a platili s ní za potraviny i zboží dlouhodobé spotřeby. Estonsko se s úderem půlnoci stalo 17. členem eurozóny. Budoucnosti s novou měnou se neobává ani tváří v tvář dluhové krizi, kterou měnová unie prodělává.
Estonsko dalo sbohem koruně, ode dneška platí eurem
Estonsko je první zemí bývalého Sovětského svazu, která se připojila k eurozóně. V relativně krátké době se přitom národní měna v zemi mění už podruhé. Do roku 1992 totiž Estonci platili ruským rublem. Přijetí eura si obyvatelé druhé nejmenší země Evropské unie odhlasovali už v roce 2003, tedy ještě před zdárným vstupem do evropského společenství. Na jejich odhodlání rozšířit řady eurospolku nezměnila nic ani dluhová krize. „Přepneme z jedné stabilní měny na druhou,“ míní guvernér estonské centrální banky Andres Lipstok.
V souvislosti s dluhovou krizí v eurozóně sice podpora zavedení eura mírně klesla, stále je ale pro 52 procent Estonců. Pro přijetí eura jsou hlavně mladí lidé, kteří rádi cestují. Naopak důchodci se k euru staví spíše skepticky. Bojí se zdražování. „Analýzy ukazují, že zavedení eura má na inflaci minimální vliv. Jsou to obchodníci, kteří většinou tíhnou k zaokrouhlování nahoru,“ uklidňuje veřejnost estonský ministr financí Jürgen Ligi. Směnný kurz, ve kterém nová měna nahradila tu starou, byl stanoven na 15,6466 koruny za euro.
Jean-Claude Trichet, šéf Evropské centrální banky:
„Zavedení eura je historickým momentem pro každou členskou zemi Evropské unie.“
Estonsko se na svůj vstup do eurozóny připravuje už léta. Svou měnu svázalo s eurem už v roce 1999 a fixní kurz dokonce zakotvilo do své ústavy. „Z hlediska Estonska je pravděpodobně výhodnější přijmout euro než setrvat ve fázi fixovaného kurzu a čekat,“ uvedl analytik Raiffeisenbank Michal Brožka.
Estonsko drtila krize, přesto splnilo Maastrichtská kritéria
Malá pobaltská ekonomika, která dneškem rozšiřuje řady zemí platících eurem, je v Evropě tak trochu unikátem. I když patří mezi státy, na něž v posledních dvou letech nejtíživěji doléhala hospodářská krize, vešlo se pohodlně do Maastrichtských kritérií. Ještě v prvním čtvrtletí letošního roku se přitom jeho hrubý domácí produkt v porovnání se stejným obdobím roku 2009 propadl o 2,6 procenta, o čtvrtletí dříve jeho ekonomika sklouzla o 8,8 procenta. Žádný z šestnácti tehdejších členů eurozóny nedopadl hůř.
Jenže Estonsko obavy o zdraví své ekonomiky rychle boří. Ve třetím čtvrtletí letošního roku jeho hospodářství vzrostlo o 4,7 procenta, což malou pobaltskou zemi katapultovalo na špici Evropské unie. A skvěle vypadají i ukazatele, které hodnotí Maastrichtská kritéria. V roce 2009 i přes krizi hospodařila země se schodkem 1,7 procenta hrubého domácího produktu. Hranice pro vstup do měnové unie přitom leží na 3 procentech. A ještě lépe si Estonsko vedlo v otázce dluhu veřejných financí. Ten v roce 2009 dosahoval 7,2 procenta hrubého domácího produktu, evropské regule přitom stanovují maximálně 60procentní hranici. To už se ale nejedné zemi eurozóny podařilo porušit.
Estonsko do eurovlaku přistupuje, jiní chtějí vystoupit za jízdy
Estonsko rozšiřuje řady měnové unie v době, kdy se jí nedaří zrovna nejlépe. Řecko a Irsko - dvě země, které patří k zakládajícím členům eurozóny - se v uplynulém roce ocitly na pokraji státního bankrotu a náklady na jejich záchranu museli nést jejich měnoví partneři. V některých zemích teď dokonce sílí hlasy, že by měly eurozónu opustit. Jednou z nich je například Slovensko. To přitom přijalo jednotnou evropskou měnu teprve před dvěma lety. Diskusi odstartoval předseda slovenského parlamentu Richard Sulík. „Je nejvyšší čas, aby Slovensko přestalo slepě věřit řečičkám lídrů eurozóny a připravilo si plán B. Tím je opětovné zavedení slovenské koruny,“ prohlásil.
Klaus Regling, šéf evropského stabilizačního fondu:
„Je nepředstavitelné, že by euro padlo. Žádná země se eura z vlastní vůle nevzdá. Pro slabší země by to byla ekonomická sebevražda a pro silnější země by to bylo podobné. A politicky by měla Evropa bez eura pouze poloviční váhu.“
A podobné zprávy přicházejí i od nejsilnějšího hráče unie – Německa. Politici sice tvrdí, že se žádný útěk z eurozóny konat nebude, ekonomové už ale spočítali, nakolik by to vyšlo. Návrat k marce včetně zajištění kurzových rizik by Němce stál 24 miliard eur, na eurozónu přitom země ročně doplácí 20 miliardami. Mezi německou veřejností nebudí nadšení ani pomoc zadluženým partnerům v měnové unii. Záchrana Řecka a Irska vyšla dohromady na 195 miliard eur, největší podíl na celkových nákladech přitom neslo právě Německo.
Euro se začalo v bezhotovostním platebním styku využívat v roce 1999. Tehdy se ke vznikající měnové unii připojilo 11 zemí. Staré měny pak euro zcela nahradilo ve 12 zemích eurozóny od 1. ledna 2002. Nyní je hlavní měnou pro více než 330 milionů Evropanů.
Dluhy v EU