Praha – Vláda dnes stvrdila snahu snížit deficit veřejných financí na 1,9 procenta hrubého domácího produktu v roce 2014. Stalo se tak schválením aktualizované verze takzvaného konvergenčního programu, který je základním dokumentem země pro přijetí eura a popisuje rozpočtovou strategii vlády a plánovaný vývoj veřejných financí v následujících letech. Strategie počítá s dosažením vyrovnaných rozpočtů v roce 2016, což si podle ministra financí Miroslava Kalouska vyžádá výrazné strukturální změny.
Vláda kývla na snížení deficitu veřejných financí na 1,9 procenta
Aktualizace poprvé navazuje na loni schválený harmonogram, jehož cílem je podle Evropské unie prohloubit a posílit rozpočtový dohled a koordinaci rozpočtových a strukturálních politik v unii. Stejný plán na snižování deficitu veřejných financí již obsahují i střednědobé výdajové rámce, které vláda schválila 20. dubna.
Plánované deficity veřejných financí v jednotlivých letech:
- 2011 - 4,2 procenta HDP
- 2012 - 3,5 procenta HDP
- 2013 - 2,9 procenta HDP
- 2014 - 1,9 procenta HDP
Podle oficiální terminologie se deficit veřejných financí počítá z rozdílu příjmů a výdajů ministerstev a dalších státních úřadů, měst a obcí, vybraných příspěvkových organizací, státních i jiných mimorozpočtových fondů, Správy železniční dopravní cesty, transformační instituce Prisko, PPP Centra, veřejných vysokých škol, veřejných výzkumných ústavů, zdravotních pojišťoven, asociací a svazů zdravotních pojišťoven a Centra mezistátních úhrad.
Pro přijetí eura musí Česká republika nejprve splnit maastrichtská kritéria. Země, která chce platit společnou unijní měnou, tak musí mít inflaci, která se odchyluje od průměru tří členských zemí s nejnižší inflací maximálně o 1,5 procenta, schodek veřejných financí musí dosáhnout maximálně tří procent HDP. Zadluženost adepta na přijetí eura nesmí přesáhnout 60 procent HDP, i když je možné, aby stát s vyšší mírou zadluženosti přijal euro za předpokladu, že se jeho zadluženost trvale snižuje, a průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba nesmí překročit o více než dva procentní body průměr úrokových sazeb tří členských zemí, které mají nejnižší inflaci. Země taktéž musí udržovat kurz měny ve stanoveném pásmu alespoň dva roky.