Praha - Stát chce vyškrtnout třicet položek ze seznamu látek, které musejí firmy sledovat ve svých odpadech. Ministerstvu životního prostředí po provedené analýze stačí fakt, že používání těchto chemikálií je v Česku zakázáno a v posledních letech jejich výskyt téměř nikdo nehlásil. Ekologové varují, že po tak významném ztenčení seznamu ztratí přehled o nebezpečných látkách úřady i veřejnost.
Ztenčí se seznam hlídaných chemikálií? Ekologové se bouří
Chemičky a elektrárny, ale i masny nebo pivovary. Stovky firem hlásí každý rok ve vlastních odpadech nebezpečné látky. Stát jim teď uleví. Seznam, který měl 72 položek, se o třicet zkrátí. „Jejich výskyt je vysoce nepravděpodobný. Jsou to buď látky, které se v České republice nevyrábí, nebo je zde jejich používání zakázáno,“ prohlásila mluvčí ministerstva Michaela Jendeková.
Připomínky ekologů ministerstvo zamítlo. Arnika chtěla alespoň šest položek na soupisce nechat, a to například pentachlorbenzen, jehož ústecká Spolchemie loni vyprodukovala sedm tun, nebo nonylfenoly, které mohou poškodit hormonální systém člověka. „Jejich přítomnost se dá předpokládat hlavně v čistírenských kalech, to znamená v tom, co zbyde po čištění odpadních vod. Právě tyto kaly se často používají i jako přídavné hnojivo na pole,“ zdůraznil Jindřich Petrlík, odborník na toxické látky a odpady.
Reportáž Jana Šenkýře (zdroj: ČT24)
Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí Duha:
„Odpady často končí v naší krajině. Odpadem je například zemina, která vzniká při stavbě a může obsahovat zdraví nebezpečné toxické látky.“
Za škrty v seznamu stojí zájem ministerstva průmyslu a obchodu. To by zašlo ještě dále, připomíná přitom, že české paragrafy jsou přísnější než evropské. V unii sledují víc množství odpadů a to, zda jsou nebezpečné. Nemonitorují konkrétní látky. „Naším cílem je srovnat podmínky pro české podnikatele s jejich konkurenty z Evropské unie,“ podotkl Pavel Vlček, mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu. Čeští podnikatelé tak mohou ušetřit zhruba 75 milionů každý rok.
Materiál čeká už jen na souhlas ministrů. Protože se jedná o takzvané nařízení vlády, žádná další procedura není třeba.