Praha – Přesně 1. ledna 2002 měli lidé ve 12 zemích eurozóny poprvé možnost zaplatit bankovkami a mincemi jednotné evropské měny euro. Euro mělo Evropu posílit, zvýšit její konkurenceschopnost a na finančních trzích omezit dominanci amerického dolaru. Z počátku se zdál projekt jednotné evropské měny úspěšný, v posledních dvou letech ho ale citelně nabourává měnová krize. Začíná se mluvit o reformě eurozóny i o jejím možném rozpadu.
Do Evropy vkročily eurové bankovky a mince
Virtuální nebo také bezhotovostní euro se zrodilo už v roce 1999. Až do roku 2002 se nicméně používalo pouze jako účetní měna, k níž byly pevně zafixovány měny jedenácti a od roku 2001 dvanácti zemí eurozóny. První jedenáctku tvořily Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Řecko se stalo 12. členem eurozóny až od ledna 2001, dříve totiž nesplnilo přístupová kritéria.
Zrození eura ve hmatatelné podobě bankovek a mincí předcházely mnohdy pesimistické nálady, strach a zmatek. Média spekulovala o tom, že přechod na jednotnou měnu v tolika zemích nemůže uspět. Počáteční obavy se ale nenaplnily. Bankomaty dodávaly novou měnu okamžitě po půlnoci a během několika dní občané již utráceli eura.
Kolik eur se muselo natisknout?
Před zavedením eura musely tiskárny vychrlit přes 14 miliard eurobankovek v hodnotě přesahující 630 miliard eur. Mincí bylo od 1. ledna 2002 uvedeno do oběhu 52 miliard. K jejich výrobě mincovny použily kolem 250 tisíc tun kovu.
Zrak euroskeptikům vytřel i kurz eura k dolaru. Zatímco jako virtuální měna vytrvale oslabovalo, po zavedení hotovostní podoby se začalo rychle zotavovat. Během roku 2002 vystoupalo z hodnoty 0,90 USD/EUR až na 1,02 USD/EUR. V listopadu 2004 se jeho kurz přehoupl přes hranici 1,30 dolaru. V dalších letech evropská měna dál posilovala. Slibný vývoj jejího kurzu nabourala až dluhová krize. Koncem prosince 2011 už kurz eura opět osciloval kolem hranice 1,30 dolaru za euro.
Reportáž Veroniky Markové a Hany Vorlíčkové (zdroj: ČT24)
Do eurozóny chtěl skoro každý
Po zavedení hotovostního eura se stala pro většinu zemí Evropské unie s výjimkou Velké Británie, Švédska a Dánska jednotná měna lákadlem, ke kterému se chtěl připojit každý. Například Maďarsko, při svém vstupu do Evropské unie v květnu 2004 deklarovalo, že přijme euro v nejkratším možném termínu, tedy ideálně ihned po dvouletém povinném členství v systému směnných kurzů ERM II. Hospodářské problémy ho ovšem od tohoto cíle na míle vzdálily.
Z členských zemí, které vstoupily do Evropské unie spolu s Českou republikou nyní platí eurem jen pět zemí – Slovinsko, Slovensko, Estonsko, Malta a Kypr. Připojení České republiky k eurozóně provázely politické i ekonomické diskuse. Předpokládalo se nicméně, že se v Česku začne platit eurem od roku 2010. Realita ovšem nakonec byla dramaticky odlišná. Česku se zatím nepodařilo splnit Maastrichtská kritéria a nyní tváří v tvář dluhové krizi nechce vláda premiéra Petra Nečase vstup Česka do eurozóny plánovat.
Miroslav Singer, guvernér ČNB:
„Česká ekonomika není na euro připravena. Nebudeme do eurozóny vpuštěni, dokud si nedáme do pořádku rozpočet. A eurozóna zřejmě nebude prozatím pro nikoho příliš lákavá.“
Premiér dokonce navrhuje, aby se o případném vstupu Česka do eurozóny rozhodovalo v referendu. Česko se sice podle něj zavázalo při svém vstupu do EU i ke vstupu eurozóny ve chvíli, kdy splní Maastrichtská kritéria, od té doby se ovšem měnová unie v mnohém změnila. „My jsme se v příslušném referendu (o vstupu do EU) zavázali ke vstupu do eurozóny, která v tu dobu byla pouhou monetární unií, kdežto dnes se postupně mění v dluhovou a transferovou unii. To je něco jiného, než o čem jsme hlasovali v referendu,“ míní Nečas.
Analytici varují: Eurozóně hrozí rozpad
Stabilitou eurozóny značně otřásla dluhová krize, která v posledních letech zasáhla hned několik jejích členů. O pomoc si svým partnerům muselo říci Řecko, Irsko a Portugalsko. Problémy s dluhy nyní ohrožují Itálii a Španělsko a stále více se spekuluje o tom, že by se mohla do dluhové pasti dostat také Francie. Tváří v tvář dluhové krizi je jasné, že eurozónu čekají změny. Řada evropských politiků věří, že by eurozónu mohl zachránit přerod ve fiskální unii s větší kontrolou nad národními rozpočty svých členů.
Analytici nicméně stále častěji varují, že je rozpad eurozóny nevyhnutelný. Rozpadnout by se mohla úplně, ve hře je ale také rozštěpení na sever a jih. Druhý scénář počítá s tím, že by si jižní státy Evropy podržely euro, státy, které mají ekonomiku více sladěnou s Německem, by pak vytvořily tzv. supereuro.
Markéta Šichtařová, ředitelka společnosti Next Finance:
„Riziko rozlomení eurozóny vedví silně roste. Pravděpodobně k němu ještě nedojde v roce 2012, ale pro roky 2013 až 2014 je to již značně reálný scénář. Nechci tu ovšem v žádném případě rozdělením eurozóny strašit. Její případné rozdělení není katastrofou – je naopak východiskem z dluhové krize.“
Rozpad eurozóny by bolel její členy i Česko
I když politici neustále tvrdí, že euro padnout nenechají, někteří bankéři už dokonce radí, jak na krachu eura vydělat. Vyplatit by se mohly investice do německých dluhopisů, nebo rovnou sázka třeba na švýcarský frank. Otázku, jakou hodnotu by měly po rozpadu eurozóny nové národní měny, se už snažili zodpovědět i analytici japonské investiční banky Nomura. V pětiletém horizontu po rozpadu by se nad zvolený referenční kurz z počátku prosince ve výši 1,34 USD/EUR dostala jen nová německá měna. Očekávané podhodnocení či nadhodnocení jednotlivých měn zanesli analytici do grafu.
Hodnota měn po rozpadu eurozóny podle Nomury
S rozpadem eurozóny by podle doporučení Národní ekonomické rady vlády (NERV) měla kalkulovat i Česká republika. „Jednoznačně konstatujeme, že ze všech možných scénářů vývoje evropské měnové unie je pro Českou republiku nejhorší ten, který by vedl k rozpadu eurozóny a následné hluboké recesi. Nesdílíme nějaké alarmistické názory, že by to byl v uvozovkách konec světa, ale opravdu ekonomické dopady by byly velmi tvrdé,“ upozornil člen NERVu Vladimír Dlouhý.
Co řekli o euru:
Angela Merkelová, německá kancléřka:
„Říkám vám, v sázce je všechno, když se zhroutí euro, zhroutí se i Evropa. Myšlenka evropských hodnot a jednoty by se mohla zhroutit, myšlenka, která náš kontinent posílila a dodala mu prosperitu po uplynulém století válek a destrukce. Je to na nás. Je to náš úkol vytvořit kotvu pro novou kulturu evropské stability.“
Eva Zamrazilová, členka bankovní rady ČNB:
„Euro mělo být impulsem pro oživení skomírajících dynamik starých evropských zemí. Realita ukázala pravý opak.“
Robert Fico, slovenský premiér, 1.1. 2009: