Praha - Jednotná měna se pro evropské země stala svěrací kazajkou, prohlásil na půdě České zemědělské univerzity prezident Václav Klaus. Liberalizaci unie považuje hlava státu za přínosnou, ruší ji však negativní dopady centralizace. Současnou situaci vnímá jako nestabilní, dlouhodobě neudržitelný mezistav. Klaus připomněl své vystoupení na světovém fóru v americkém Beaver Creek v červnu 1997, kde předeslal, že evropská měnová unie musí nevyhnutelně vyústit v posun k evropské fiskální unii a nakonec do jakési fáze evropské politické unie. Podle jeho slov se v současnosti pokračuje „hurá tempem“ k evropské fiskální unii.
Euro se pro státy stalo svěrací kazajkou
„Jednotná měna se pro tyto země stala nepochybně velmi utaženou svěrací kazajkou, (…) která se ne všem hodí,“ uvedl Klaus. Podle něj se pro zavedení eura argumentovalo usnadněním transakcí, ovšem podcenily se negativní efekty jednotného měnového kurzu, úrokových sazeb a měnové politiky. „Díky tomu ekonomické subjekty, ale i celé státy ztrácejí klíčové ekonomické signály,“ předeslal Klaus a dodal, že měnový kurz je základní parametr ekonomického rozhodování.
Klaus sáhl k přirovnání negativního dopadu měnové unifikace s velikostmi košilí. Obrátil se k pánské části publika a vyzval je, aby si představili, že od dalšího dne jim všem bude předepsána velikost košile 41. Ti s velikostí 38 budou nosit košile plandavé, naopak ti s velikostí 44 ji zkrátka nedopnou. „To není tak nesmyslná nadsázka, prostě jeden měnový kurz pro 17 velmi odlišných zemí je touto jednou velikostí límce u košile,“ završil metaforu Klaus.
GALERIE
videogallery_000167439
„Demokracie patří maximálně na úroveň státu. Na úrovni kontinentu, nebo několika kontinentů, nebo planety už být nemůže,“ prohlásil prezident, když se věnoval svému přesvědčení, že potlačování a likvidace států v Evropě patří k negativním aspektům. Podle Klausových slov se na vyšší než státní úrovni ztrácí občan, tam už jsou jen obyvatelé.
Václav Klaus při debatě o školném:
„Jsem stoprocentně přesvědčen, že jako princip placení za soukromý statek, kterým je vysokoškolské studium, je (školné) v principu správné.“
Klaus vidí východiska ve změně paradigmatu ve dvou dimenzích: „V dimenzi evropského ekonomického a sociálního systému na straně jedné a v dimenzi forem metod evropské integrace.“ Podle něj nejdou obě od sebe oddělit, s politováním konstatoval, že bohužel nebývá svědkem na evropských fórech, že by se o těchto věcech diskutovalo.