Nový zákon má chránit zákazníky cestovek, nepoctivce ale nezastaví

Praha – Zkrachovala další cestovní kancelář, letos už šestá. Většinu případů přitom spojuje to, že v jejich vedení stáli lidé, kteří už v cestovním ruchu kvůli neúspěchu skončili. Podle zákona přitom nesmí ti samí lidé v cestovním ruchu podnikat pět let. Jenže na jiné jméno koncesi dostanou a podnikají dál. Od devadesátých let v česku padlo přes 180 cestovek, až za třetinou krachů přitom stojí podnikatelé s neúspěšnou minulostí. Ministerstvo pro místní rozvoj teď připravuje nový zákon, který by měl více chránit klienty cestovek.

Založit cestovní kancelář, po nějaké době nechat turisty jejich osudu, vyhlásit krach a otevřít novou cestovku. I takhle se podniká v turistice. Majitel sice po krachu své kanceláře už na své jméno podnikat nemůže, přizve si ale do podnikání třeba přítelkyni nebo bratra a sám pak vystupuje nejčastěji jako ředitel firmy nebo její poradce. Scénář se ale často opakuje, krachuje další cestovka a další lidé zůstávají v zahraničí nebo se na dovolenou vůbec nedostanou. „Oni nepodnikají pod svým jménem, zpravidla tam vystupují nějaké zástupné další osoby a mnohdy oni pak vystupují jako zaměstnanci cestovních kanceláří,“ popsal praktiky některých cestovních kanceláří Jan Kratochvíl z občanské iniciativy Stop krachům cestovek.

Cestovní kancelář smí zájezdy prodávat i pořádat, cestovní agentura smí pouze prodávat zájezdy pořádané jinými cestovními kancelářemi. Cestovní agentura ale na rozdíl od cestovní kanceláře nemusí být pojištěná proti úpadku.

Majitel nejnověji zkrachovalé cestovní kanceláře Dolce Vita, která při vyhlášení platební neschopnosti zanechala 70 turistů v zahraničí a dalším 200 neumožnila vůbec odcestovat, Kamal Jabeur například v minulosti šéfoval moravské pobočce cestovní kanceláře Sunny Days. Ta řešila v roce 2009 problém s návratem českých turistů z ostrova Djerba a o rok později změnila svůj status na cestovní agenturu, o což se nyní neúspěšně snažila také Dolce Vita.

Hlídat cestovky má ministerstvo pro místní rozvoj. To připravuje nový zákon, který by měl především upevnit pozici zákazníka tak, aby měl při krachu cestovky stoprocentní jistotu, že získá své peníze zpět. Kvůli ochraně osobních údajů ale ministerstvo nemůže prověřovat zaměstnance cestovek nebo celé rodiny a přátele žadatelů o koncesi. A tak se objevují stejné katalogy, jen s jinou hlavičkou.

Letos v České republice zkrachovalo už šest cestovních kanceláří. Šlo spíš o malé společnosti. I tak se ale jejich úpadek dotkl zhruba dvou tisíc klientů, z nichž tři čtvrtiny zájezd zaplatily a na dovolenou neodjely. Přes dvacet procent z nich přitom tvořily cestovky, u kterých je podezření na personální propojení s již dříve zkrachovalými společnostmi.

Vypátrat, kdo přesně za cestovní kanceláří stojí, se často nepodaří, proto jedinou radou zůstává kontrolovat, jestli je cestovka pojištěná a u koho. A to buď přímo na pobočce, nebo na internetových stránkách ministerstva pro místní rozvoj či dané pojišťovny. V certifikátu přitom musí být uveden název cestovní kanceláře, pojišťovna a termín, na který se pojistka vztahuje.

„Současná legislativa bohužel umožňuje cestovním kancelářím udělat si takové pojištění, které v případě úpadku nemusí stačit,“ uvedl mluvčí pojišťovny Generali Jiří Cívka.

Pokud je ale cestovní kancelář jednou pojištěná, je podle Aleše Hozdeckého z odboru cestovního ruchu na ministerstvu pro místní rozvoj povinností pojišťovny klienty v každém případě odškodnit. Škodu pak může vymáhat na cestovní kanceláři.

Nejčastější triky cestovních kanceláří:

Hotel u moře – rozhodně neznamená přímý vstup na pláž, od té může hotel dělit útes i dálnice

Panoramatický výhled – nebo hotel na kopci daleko od pláže?

Bohaté možnosti zábavy – mohou znamenant i hluk po celou noc

Výhled na stranu k moři - rozhodně neslibuje, že člověk na vlny skutečně dohlédne, třeba přes jiné budovy nebo stromy.

Výhled do krajiny - může být kamkoliv, třeba na staveniště

Délka zájezdu - den může fakticky začínat před půlnocí a končit těsně po půlnoci, záleží na počtu nocí s tím, že první a poslední den je určen na přepravu