Uplynulý rok byl pro Evropskou unii, ostatně stejně jako několik let předchozích, rokem krize. Zároveň ale byl i rokem hledání nových cest, ať už těch, které mají Evropu z krize vyvést, nebo těch, které mají napovědět něco o tom, kam bude v budoucnu směřovat. Evropští politici tak přijali několik zásadních opatření, jednak schválili zavedení nového záchranného fondu, který rozšiřuje možnosti pomoci zadluženým zemím, na druhé straně ale museli v jeho důsledku přijmout i některá ne příliš populární opatření vedoucí k větší kontrole jednotlivých států, ať už jde o bankovní dohled Evropské centrální banky, nebo fiskální pakt, který zavazuje státy k tomu, že se v budoucnu nebudou dále zadlužovat.
Finanční injekce - nekonečný příběh
Stále se opakující otázka: Jak pomoci Řecku?
Na začátku roku ovládli jihoevropská města protesty a vedení Evropské unie zase nejistota ohledně budoucnosti Řecka a s ním celé eurozóny. Jakmile se na reformách a úsporách dohodli samotní Řekové, prakticky bezprostředně jim Evropská unie přislíbila druhý záchranný balík úvěrů ve výši 130 miliard eur (3,2 bilionu korun), s jehož pomocí by se měl snížit řecký dluh do roku 2020 na zhruba 121 procent HDP (na začátku roku přitom dluh tvořil zhruba 160 procent HDP). Schválení balíku pomoci předcházela dohoda Řecka se soukromými investory o výměně stávajících státních dluhopisů za nové, s nižší nominální hodnotou a delší dobou splatnosti.
Rozhodnutí ale vyvolalo protesty na obou stranách – Řekové vyrazili do ulic a protestovali proti škrtům a úsporám, z Německa zase zaznívaly hlasy, že by Řecko mělo eurozónu opustit. Situaci tak musela zklidňovat až kancléřka Angela Merkelová, která se nechala slyšet, že Řecko z eurozóny za žádných okolností nenechá odejít.
A co udělalo Evropské unii letos největší radost? Žhavým kandidátem je bezesporu Nobelova cena za mír, kterou unie získala za „šíření míru a demokracie v Evropě a za její dlouhodobou roli při sjednocování evropského kontinentu“.
A naopak unie potěšila Chorvaty, jejichž vstup do společenství byl letos oficiálně potvrzen.
A co naštvalo Čechy? Třeba to, že nám Evropská unie zakázala používat název „pomazánkové máslo“, na chleba si tak od letoška musíme mazat „roztíratelný tuk“.
Řecko ale nebylo rozhodně jedinou zemí, která v průběhu roku potřebovala pomoc zbytku eurozóny. O Španělsku se začalo spekulovat jako o další oběti dluhové krize už na počátku letošního roku, kdy začalo být jasné, že místní banky budou potřebovat finanční pomoc na očištění svých rozvah od toxického realitního majetku. Země eurozóny přislíbily španělským bankám až 100 miliard eur (2,6 bilionu korun), podle některých ekonomů jde ale jen o předehru pro zahraniční pomoc určenou přímo španělskému státu. A pomoc z Evropy během uplynulého roku získalo i Portugalsko, které je označované za nejlépe se zotavující ze zemí, které v minulosti pomoc ze záchranných fondů získaly.
GALERIE
Protesty v Řecku
EFSF? ESM? Euroval!
Evropa neřešila jen kolik peněz zadluženým zemím poskytnout, ale i jakým způsobem. Výsledkem dlouhých jednání byl stálý záchranný fond eurozóny ESM (European Stability Mechanism). Schválený byl sice už na začátku jara a fungovat měl začít od července, jeho zavedení ale provázely problémy a hlavně kvůli pokusu zablokovat jeho ratifikaci u německého ústavního soudu začal fond fungovat až v říjnu.
ESM je klíčový nástroj k boji s dluhovou krizí a zadluženým zemím bude moci půjčovat až 500 miliard eur (12,5 bilionu korun). ESM bude moci přímo rekapitalizovat banky v potížích, díky čemuž se nebude zhoršovat zadlužení daného státu. Podmínkou ale je vytvoření nového bankovního dohledu, který zajistí větší pravomoci Evropské centrální bance. Fond bude také moci nakupovat dluhy států, aby snížil sazby na trzích. Podobně jako jeho předchůdce EFSF si fond bude také moci na trzích půjčovat peníze, aby je pak sám mohl půjčit zemím v problémech za výhodnějších podmínek, než jaké by byly pro takový stát dostupné na trhu. Rozhodovat se v ESM bude na základě váhy jednotlivých příspěvků. To bude znamenat, že největší přispěvatel, kterým je Německo, bude moci rozhodnutí zablokovat, bude-li chtít.
Co je to euroval?
- Evropský stabilizační mechanismus (ESM) je trvalým záchranným fondem, který bude pomáhat zemím eurozóny v případě problémů s veřejnými financemi. Na jeho zavedení se v roce 2011 dohodla Evropská rada.
- ESM postupně nahradí současný Evropský fond finanční stability (EFSF). Oba záchranné fondy ale budou až do poloviny příštího roku existovat společně.
- Zemím platícím eurem, které se ocitnou v problémech, bude moci půjčit až 500 miliard eur (12,6 bilionu korun). Tato částka přitom nemusí být konečná.
- Evropští lídři si od ESM slibují, že vrátí na finanční trhy jistotu a přesvědčí investory k tomu, aby dále poskytovali členským zemím eurozóny zdroje.
- Podle kritiků ale ESM značně omezuje ekonomickou suverenitu svých členských států bez parlamentního vlivu na jeho řízení.
Zavedení nového záchranného fondu eurozóny vyvolalo rozporuplné reakce po celé Evropě a jinak tomu nebylo ani v České republice. Vznik záchranného fondu sice podpořily obě komory parlamentu už na jaře, prezident Václav Klaus ho ale podepsat odmítl. Na fungování eurovalu, stejně jako na fakt, že Česká republika do systému začne přispívat až ve chvíli, kdy vstoupí do eurozóny, ale prezidentův podpis vliv neměl.
Česká pro a proti eurovalu
„Fond přispěje k uklidnění situace na finančních trzích, což bude mít pozitivní dopad i na Českou republiku, Česku navíc nevzniknou kvůli souhlasu s fondem žádné finanční závazky,“ shrnul výhody fondu ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09).
„Tyto valy považuji za zrůdnou, hroznou věc a já je podepisovat rozhodně nebudu,“ uvedl naopak největší odpůrce eurovalu prezident Klaus.
Bankovní unie, ale jen pro velké banky eurozóny
Nová pravidla eurovalu a hlavně ta týkající se přímé pomoci ohroženým bankám vyvolala diskusi nad potřebou jednotného bankovního dohledu. Tato představa se ale mnohým zemím, včetně České republiky, příliš nelíbí. Přestože na konci roku k dohodě došlo, není ještě kompletní, její detailní znění by mělo vzniknout na počátku příštího roku.
„Bankovní unie je pro ekonoma protimluv, zabývám se půl století vážně studiem ekonomie a přiznám se, že tento termín jsem nikde v žádné knížce, učebnici, článku nečetl. To se najednou zrodilo v hlavě někoho letos na jaře, když už hledal, s čím by zase novým přišel, jak zachránit situaci,“ vyjádřil svou skepsi nad novými unijními regulacemi Václav Klaus.
Dohled nad bankami se zatím bude týkat jen zemí platících eurem. Supervizi bude provádět Evropská centrální banka a dozor by se měl vztahovat na banky s aktivy převyšujícími 30 miliard eur a ty finanční ústavy, které mají významný podíl na jednotlivých národních trzích – tři největší banky v zemi a banky, jejichž aktiva dosahují pětiny domácího HDP. Ze zhruba 6 000 bank by tak ECB měla přímo hlídat zhruba 150 až 200 finančních domů. Sledováním ostatních finančních ústavů pověří ECB národní regulátory, bude mít ovšem možnost kdykoli zasáhnout, pokud to uzná za vhodné.
Česko s Británií proti všem a proti fiskálnímu paktu
Kromě stálého stabilizačního mechanismu se letos evropští politici dohodli i na fiskálním paktu. Ten podepsalo v březnu 25 vlád států EU a zavázaly se v něm dodržovat pravidlo vyrovnaných nebo přebytkových rozpočtů, které zakotví do vlastních právních systémů. V případě jeho nedodržování jim budou hrozit automatické sankce. K paktu se tehdy nepřipojily jen Británie a Česko. „Rozhodně jsme nic neztratili. Získali jsme docela dobrý čas na to, abychom si zanalyzovali, jak skutečně tento pakt bude v praxi fungovat,“ hodnotil český postoj premiér Petr Nečas. Problémům čelilo přijetí paktu i v Německu, kde jeho přijetí ale nakonec v září schválil ústavní soud.
Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v Hospodářské a měnové unii, neboli fiskální pakt bude platit pro země eurozóny. Jeho ustanovení pro ostatní státy, které se k němu přidaly, začnou platit ve chvíli, kdy přijmou společnou evropskou měnu. Ke smlouvě lze kdykoli v budoucnu přistoupit. Je tak možné, že Česká republika svůj nynější odmítavý postoj přehodnotí.