Praha - České firmy můžou v případě rozpadu eurozóny přijít o své pozice v Evropě. Jejich výrobky by totiž mohl nahradit export z jižních států. Myslí si to ekonom a jeden z největších odborníků na globalizaci Pankaj Ghemawat. Působil patnáct let na Harvardově univerzitě, kde ve 32 letech dostal jako nejmladší v historii plnou profesuru. Za nejmladšího „guru“ ho v roce 2008 označil britský magazín The Economist.
Ekonomický guru Ghemawat: Rozpad eurozóny by Česku neprospěl
Jaký vliv má současná krize v Evropě na celkovou globalizaci?
„Myslím, že tu je přímý dopad a nepřímý dopad. Ten přímý dopad je to, že pořádný hospodářský růst v Evropě vypadá jako hodně vzdálená budoucnost, což bude mít vliv na nadnárodní firmy, které v Evropě působí. Ten nepřímý, že krize v Evropě může uvrhnout globální ekonomiku do recese.“
Když je Evropa zmiňována jako hlavní problém světové ekonomiky, je to zasloužené?
„Když se podíváte do minulosti, jak moc ovlivňuje 1 procento růstu ve Spojených státech Evropu, tak odpověď je - pouze desetinou procenta. A stejně tak i obráceně. Potíž je v tom, že nežijeme v běžných časech. Čelíme obrovskému propadu důvěry nejen u spotřebitelů, ale také u firem. Ty sedí na obrovských hromadách peněz, které se bojí investovat. A ano - strach je v takových časech to, co cestuje přes hranice nejrychleji. Nejvíc se obávám nějakého velkého průšvihu v eurozóně, který spustí globální paniku.“
Čeští exportéři vyvážejí 80 procent výrobků do Evropské unie a kvůli malé perspektivě růstu v Evropě se chtějí zaměřit na vzdálenější trhy. Jaké jsou výzvy pro ony firmy?
„Ano - každá firma by se nad tím měla zamyslet. Největší chybou, kterou firmy dělají, je, že si řeknou: Ok, půjdeme do Číny, půjdeme do Indie, protože to jsou velké země. To si ale řekne kdekdo. Každá firma musí analyzovat, jestli je její produkt pro konkrétní zemi a kulturu vhodný nebo jak ho přizpůsobit. Vezměte si čokoládu - ta se třeba v Číně moc dobře neprodává. Jednak je to proto, že hodně Číňanů není schopno strávit mléčný cukr. A za druhé je považována za horký element, který příliš rozvášňuje ducha. Takže výrobci belgických pralinek mají lepší perspektivu na Blízkém východě nebo v Rusku.“
Když se tedy firmy budou snažit expandovat do dalších teritorií - povede to k větší globalizaci?
„Teď se spíš bojím menší globalizace. Musíme si uvědomit, že po většinu času od druhé světové války rostl obchod rychleji uvnitř regionů než mezi nimi. Globalizace je totiž především regionalizace. A tak se bojím rozpadu toho nejvíc integrovaného regionu na světě, regionu, který na sebe může být ohledně hospodářské integrace opravdu pyšný.“
Jak by rozpad eurozóny ovlivnil Česko?
„Pro východní Evropu by to bylo docela zajímavé. Já žiju ve Španělsku a Španělsko, Portugalsko a Řecko se staly členy Evropské unie v osmdesátých letech. A část jejich problému spočívá i v tom, že unie se pak relativně rychle rozšířila na východ, a to podkopalo výhody, na které byly španělské a řecké firmy, které do té doby vyráběly za levný peníz, zvyklé. Pokud se eurozóna rozpadne, bude opravdu zajímavé, co se s Českem stane - pokud se přikloní ke svému tradičnímu partneru Německu, tak budou jeho výrobky velmi drahé oproti těm z jižních států, jejichž měna ztratí rychle velkou část hodnoty. Čeští vývozci by si tak svou velmi dobrou pozici v Evropě vůbec nemuseli udržet.“
Pokud se podíváme na další ekonomické výzvy pro Evropskou unii - během čtyřiceti let může přijít o polovinu svého podílu na světovém HDP. Co s tím dělat?
„Je potřeba si uvědomit, že tento výhled předpokládá růst pro všechny státy. Nemluvíme tedy o tom, že by se v absolutních číslech evropské hospodářství smrsklo. Že ten podíl ale zřejmě spadne velmi rychle, je způsobeno demografií. Euro je velkou střednědobou výzvou pro Evropu. Velkou dlouhodobou výzvou je, zda může její sociální model, který jí ostatní regiony závidí, přežít dopady rychlého stárnutí populace.“
Co je tedy možné dělat?
„Většina ekonomů si myslí, že Evropa potřebuje během příštích 30 let 80 až 120 milionů imigrantů. No, ale když se podíváte na současnou politickou realitu - tohle nejsou časy, kdy se mluví o větší imigraci. Myslím, že krátkodobě musíme zejména zajistit, aby ony protiimigrační síly nezvrátily to, čeho už jsme dosáhli. Dlouhodobě si je ale jen velmi těžké představit zdravou Evropu se současnou mírou porodnosti.“
Teď v Evropě vidíme dvě protichůdné síly - směrem k integraci a k dezintegraci. Státy jako Srbsko a Chorvatsko se chtějí stát součástí unie. Naopak regiony jako Baskicko, Katalánsko odtrhnout od Španělska a zároveň se od sebe vzdalují jih a sever Evropy.
„Žiju v Katalánsku, které je jedním z těch odstředivých regionů v Evropě. A moje názory tam jsou velice nepopulární. Upozorňuju totiž na to, že pokud nahradíte provinční hranici státní hranicí, dočkáte se velkého propadu obchodu. Viděl jsem studii, která říkala, že po rozdělení Československa se propadl přeshraniční obchod o tři čtvrtiny. Částečně to bylo samozřejmě způsobeno i tehdejší pokračující orientací na Západ. V případě Katalánska nebo Skotska by to bylo o polovinu až dvě třetiny. To by znamenalo obrovský zásah do HDP. A také si nemyslím, že by Španělsko poté bylo nějakým horlivým zastáncem vstupu Katalánska do unie.“
Co mě na protestech v Katalánsku zaujalo, bylo to, že demonstranti požadovali dvě zcela protichůdné věci - záchranný balík peněz od centrální vlády a nezávislost. Co to říká o porozumění současné situaci?
„Z vaší otázky se mi zdá, že na to máte určitý názor a myslím, že s ním souhlasím. Není totiž jasné, jestli se pohledy lidí na věc - a to zejména v těch nejvíc zasažených státech - dostatečně změnily, abychom si byli jistí, že udělají, co je třeba a co lze stále udělat. Třeba protestující v Řecku mají snahu démonizovat cizince, kteří jsou údajně zodpovědní za problémy Řecka a v Katalánsku za tím zase stojí centrální vláda. Myslím, že snaha svolávat každý druhý týden generální stávku španělskou ekonomiku neoživí.“
Zpět k vašemu oblíbenému tématu - globalizace. Žijeme skutečně v globální vesnici. Jsme plně globalizovaní?
„Ne. Pokud se třeba podíváte na Facebook, tak jen 12 až 13 procent přátel máme mimo zem, kde žijeme. Technologie vždy stojí na základech položených kulturou a dalšími věcmi. To samé na Twitteru - 75 procent lidí, co sledují ostatní, bývají ze stejné země. A možná to nejpřesvědčivější - 95 až 99 procent zpráv na internetu čteme na stránkách domácích médií, i když na ty zahraniční můžeme kliknout stejně snadno. Takže největším omezením globalizace není technologie, ale je to tady - je to v nás zabudováno od časů, když jsme žili v jeskyních a celkem správně jsme byli nedůvěřiví ke všem, které jsme neznali. A právě nedůvěra je to, na čem musíme pracovat - kvůli stabilitě Evropy. Protože právě teď se úroveň dezinformací, nedůvěry a aktivního nepřátelství stala velkým problémem.“
Rozhovor s Pankajem Ghemawatem (zdroj: ČT24)