Zlatý důl našeho věku - státní IT zakázky

Praha – „Já tomu stejně vůbec nerozumím“ - tahle věta zřejmě proběhne hlavou drtivé většině českých úředníků krátce předtím, než kapitulují před kolegy z IT oddělení nebo zástupci počítačových firem razantně jim vysvětlujícím, že právě jejich software úřad nutně potřebuje. Tahle rezignace před světem nul a jedniček je jedním z důvodů, proč téměř 80 procent dodávek pro česká ministerstva z oblasti IT probíhá bez veřejné soutěže. Pro dodavatele naprosto ideální stav: úředníci nejsou schopni určit adekvátní cenu a dokonce ani to, jestli službu vůbec potřebují.

IT zakázky jsou opět v centru dění. Po elektronickém registru vozidel se hitem staly stamilionové zakázky bez výběrového řízení na ministerstvu práce a sociálních věcí, a to ještě v dobách Zdenka Škromacha (ČSSD). Právě Škromach přitom vyzýval k rezignaci dnes již bývalého ministra Jaromíra Drábka (TOP 09), když policie obvinila jeho náměstka Vladimíra Šišku z korupce při přidělování státních zakázek z IT sféry.

Zdeněk Škromach ale nebyl zdaleka jediný, kdo zadával práci bez soutěže. Podle statistik ministerstva pro místní rozvoj se v ČR takto rozdělí přes 12 procent všech veřejných zakázek. Oblast IT je přitom nedostižným rekordmanem. V letech 2009 až 2012 se podle zjištění NKÚ zdejší ministerstva obešla bez soutěže na informační technologie v 77 procentech případů. Ročně přitom stát vynaloží okolo 100 miliard na nákupy z této oblasti.   

Proč je právě sféra IT tak náchylná k dohodám mimo otevřenou soutěž, má svoje vysvětlení. Jedním z argumentů, které úřady používají, aby svůj postup obhájily, jsou špatné smlouvy - takové, kvůli nimž daná instituce nevlastní licence k softwaru. „Dříve, když se systémy zadávaly, tak se ve smlouvách nedostatečně ošetřila autorská práva, tedy například vlastnictví kódů,“ vysvětluje expert na problematiku veřejných zakázek VŠE Jan Pavel. „To vedlo k tomu, že následnou úpravu systému může dělat jenom ta firma, která dodala původní systém,“ dodává.

Za špatnými smlouvami z minulosti stojí podle odborníků korupce nebo silné lobby firem. „Je to vidět například na tom, jak se drží technologie od Microsoftu, přestože k nim už dávno existují levnější alternativy. Microsoft je schopen si spoustu věcí prolobbovat, a proto se roční náklady některých ministerstev pohybují ve stovkách milionů jenom za software,“ upozornil expert na IT a šéfredaktor časopisu Root.cz Petr Krčmář.

Ve většině případů je ale důvod pochybení mnohem prostší: úředníci se ve složité problematice informačních technologií neorientují a snáze tak naletí. „Například ve stavebnictví, kde přesně víte, kolik kubíků betonu potřebujete, a víte, kolik stojí metr krychlový betonu, tak je možné cenu zakázky odhadnout. Ale u IT systémů to ve své podstatě téměř nejde, protože je těžké předem stanovit, kolik hodin vývojáři a kodéři stráví nad danou zakázkou,“ upozorňuje Pavel. Výslednou cenu zakázky navíc ovlivňují i takové věci jako to, jak často se bude výsledný systém zálohovat.

Státní instituce navíc často ani nemají představu, k čemu by měl daný software sloužit. NKÚ nedávno upozornil na takové nejasnosti na ministerstvu zemědělství. „Ministerstvo udělalo nákup za půl miliardy korun, aniž by přesně vědělo, co, za kolik a proč chce získat,“ podotkl vedoucí kontroly Jan Vedral.

Bez soutěže koláče

Je jasné, že závislost současné ekonomiky na výpočetní technologii a nesrozumitelnost tohoto světa pro laiky je ideálním podhoubím korupce. „Neveřejná výběrová řízení jsou vysoce riziková, korupce v nich může hrát poměrně významnou roli,“ potvrzuje viceprezident NKÚ Miloslav Kala. „Riziko spočívá v tom, že zadavatel místo toho, aby se choval ekonomicky, vytvoří situaci, kdy je závislý na jednom dodavateli a tím mu je jakoby nucen přihrávat zakázky,“ popsal. 

Přidělování zakázek bez uveřejnění s sebou nese ale i jiná úskalí než „jen“ korupci. „Zakázka se může dostat nedostatečně kvalifikované firmě nebo spřátelené společnosti, která nemá dostatečné zkušenosti s vedením velké zakázky,“ konstatoval Krčmář. Výsledkem jsou pak často právě selhání dodaných systémů, viz registr vozidel.

Západní Evropa se přidělování zakázek bez soutěže brání

Zatímco v Česku přidělování zakázek bez soutěže jen kvete, západoevropské země tímto způsobem přidělí jen zhruba 3 procenta veškerých veřejných zakázek. Například v Německu zavání byť jen náznak nadužívání tohoto institutu skandálem, i když jde o mnohem nižší částky, než jaké se v zakázkách bez soutěží točí v Česku.

To pocítilo například policejní prezidium spolkové země Hesensko, které bez uveřejnění zadalo v letech 2006 až 2010 zakázky v celkové hodnotě kolem 6 milionů eur (154 milionů korun). Po odhalení tohoto jednání čekalo na šéfa oddělení, které takto přidělovalo zakázky, disciplinární řízení. A velká diskuse o tom, zda je zadávání veřejných zakázek dostatečně kontrolované, se rozvířila také mezi politiky.


Zákony mluví podobně v Česku i v Německu

Vypustit tendr jde v Česku podobně jako v dalších zemích EU jen v ojedinělých případech. Přesně to definují evropské směrnice, které jsou závazné i pro zdejší úřady. Obecné pravidlo říká, že soutěž má být vypsána na všechny veřejné zakázky nad jeden milion korun (do konce března 2012 to v ČR byly 2 miliony). Spektrum výjimek je malé, jednou z nich je například výše zmíněná ochrana autorských práv.

Důvod, proč je i přesto zadávání zakázek bez soutěží v Česku tak populární, je podle odborníků nedostatečná kontrola dodržování tohoto pravidla. Nutnost častějších kontrol si uvědomuje i NKÚ, který proto vyhlásil, že si letos posvítí na ministerstvo obrany, kde se bez uveřejnění přiděluje dokonce přes 80 procent IT zakázek. 

Začátkem roku už dostal od NKÚ přes prsty ze stejného důvodu resort zemědělství. Ministerstvo nakupovalo IT služby v letech 2005–2011 od jednoho předem vybraného dodavatele bez soutěže, a to přesto, že mělo podle zjištění NKÚ k dispozici hned dva posudky advokátních kanceláří, že takovéto zadání zakázky nebylo v souladu se zákonem. NKÚ už podal trestní oznámení na neznámého pachatele – víc ovšem udělat nemůže.

Británie: 9 let práce, která nakonec nikam nevedla

I když transparentnost zadávacího řízení je v západní Evropě na vyšší úrovni než v Česku, ani tady se problémům s veřejnými zakázkami nevyhnou. Například ve Velké Británii skončil fiaskem obří projekt na elektronizaci záznamů tamní Národní zdravotní služby v mnohém podobný českým elektronickým zdravotním knížkám IZIP. Projekt za 11,4 miliardy liber (v přepočtu zhruba 339,6 miliardy korun, což odpovídá zhruba třetině ročního rozpočtu ČR) běžel 9 let, aniž by přinesl ovoce. A důvod? Podle auditorů byla vláda při jeho designování příliš ambiciózní a nastavila ho až příliš komplexně. Komplikace se pak objevily také ve zvoleném technologickém řešení.