Dubaj se dosud pomalu zotavuje z dopadů světové finanční krize, zatímco Abú Dhabí se tento úkol daří plnit o poznání rychleji. Dolary pocházející z ropy a jejich množství přitom nehraje tak zásadní roli. Ropnou produkci totiž vyjádřeno v dolarech už předstihla i výroba stavební a cestovní ruch.
Ulice Abú Dhabí lemuje zeleň a město samotné se teď spíše zaměřilo na budování poboček Louvru nebo třeba Guggenheimova muzea. Chce tak do svého emirátu přilákat především náročné firmy i návštěvníky. Dubaj má proti tomu jiný plán a je známý spíše obrovskými obchodními centry a megalomanskými projekty, které pak oslavují média po celém světě.
Abú Dhabí svého severního rivala v roce 2009 po citelném propuknutí hospodářské krize dokonce zachraňoval a finančně mu vypomáhal. Dnes jde nejen o metropoli Spojených arabských emirátů, ale také o sídlo největších státních investičních fondů, které navíc drží šest procent dosud známých světových ropných zásob a třeba i první automat na zlato (tzv. gold to go).
