Profesor Tošinskij: Muž, který je zapsán do ruské atomové historie

Praha - Jaderná energetika a reaktorová fyzika byl celý jeho život, na výzkumu se podílel přímo v rámci srdce sovětské jaderné energetiky – v atomovém městě Obninsku. Má přezdívku mistr destrukce, podílel se na vývoji nejrychlejší ponorky světa, vymyslel nový typ jaderného reaktoru a potkal se i s otcem sovětské atomové bomby. Seznamte se s profesorem Georgijem Tošinskijm, který byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace.

Profesor studoval na „tajemné“ fakultě číslo 9 na Moskevské vysoké škole energetiky. Byla to uzavřená fakulta. Přijímali se tam studenti, kteří neměli v dotazníkových údajích nepatřičné informace – nesměli být na okupovaném území během války či mít příbuzné v zahraničí. Byly zde zvýšené požadavky na matematiku a fyziku – začali pracovat na jaderných reaktorech.

Výzkum se odehrával v utajované oblasti Obninsk. Závora, ostnatý drát, stráž a závory – vstup byl pouze na povolení. „Za ostnatým drátem ale bylo všechno – kvalitní jídlo, dobré obchody. Vše bylo výborné,“ doplňuje Tošinskij.

Rusové se museli vyrovnat Spojeným státům

„Věděli jsme, že existuje konfrontace dvou bloků. Věděli jsme, že USA jsou ve vysoko technologických oblastech mnohem silnější než Sovětský svaz. Věděli jsme, že byl zpracován plán atomového úderu proti Sovětskému svazu. Bylo třeba vytvářet prostředky, jak působit proti tomu. Takže jsme byli přesvědčeni, že je to správné - jenom vojenská parita umožnila předejít třetí světové válce,“ komentoval ruský vědec.

Asi tři měsíce strávil Tošinskijm v ponorkách, do kterých vymýšlel jaderný pohon. Nejrychlejší ponorka, na jejímž vývoji se profesor podílel, se mohla pohybovat rychlostí 78 km/h. Dokázala se vyhnout americkým torpédům. „Ponorky se mohou pohybovat i rychleji, ale ztrácí utajení – produkují větší hluk a lehce se objeví akustickými prostředky. Místo tajné zbraně se pak zveřejní,“ vysvětluje vědec. Hlavní výhoda je podle něj v tom, že jaderná ponorka je ponorkou – dokáže zůstat dlouho pod hladinou. Ostatní (například dieslové) se musí často vynořovat.

Skýtá vývoj jádra nebezpečí?

„Při získávání nových technologií, a pokud se jedná o vojenské projekty, tak se musí akceptovat jistá míra rizika. Kultura bezpečí ale musí být na prvním místě. Havárie na elektrárně v jedné zemi se nějak odrazí i v zemích okolních,“ podotkl ruský profesor.

Hyde Park Civilizace (zdroj: ČT24)

Poznámka na závěr: „Nejprve se vyrábějí zbraně, pak se hledá civilní využití,“ potvrdil Tošinskij.