Kauci 20 milionů složila sotva desetina distributorů benzinu

Praha - Dnes končí přechodné období nutné k získání koncese na prodej pohonných hmot. Novela zákona mimo jiné ukládá jejich distributorům povinnost složit kauci 20 milionů korun. Podle celní správy to udělalo jen 132 společností, tedy ani desetina z těch, které byly ještě před pár dny oficiálně zaregistrované. Vysoká kauce má zabránit účelovému zakládání společností, kvůli kterým stát na krácení DPH ročně přichází o 5 až 8 miliard korun. Jenže prodejci pohonných hmot tvrdí, že vysoká kauce bude pro některé z nich likvidační.

Novela zákona o pohonných hmotách

Obchodníci s pohonnými hmotami si podle novely musí pořídit koncesi. Zápis obchodníka do registru distributorů už není automatický; celní úřad v řízení posuzuje, zda jsou splněny zákonné podmínky. Úřad má také pravomoc registraci zrušit. 

Registrovat se přitom musí nejen noví prodejci, ale i ti stávající, již zaregistrovaní. Navíc je třeba složit i kauci 20 milionů korun. Za obchodování s pohonnými hmotami bez registrace nebo v rozporu se zákonem hrozí postih do výše požadované kauce.

Ještě v září byly v registru zapsány téměř dva tisíce distributorů. Do dneška povinné kauce zaplatilo jen 132 z nich.

Největší spor je právě o 20milionové kauce. „Kauce mají zabránit tomu, aby se vytvářely řetězové firmy a někde v tom řetězci mizelo nakonec DPH,“ brání je výkonný ředitel České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Jan Mikulec. Podle Václava Louly z asociace tento „dlouhodobý problém vyžadoval radikální řešení“.

„Dalo se to řešit mnoha různými způsoby a tento bych viděl jako nejméně šťastný. Bylo možné zavést například reverse charge, který je běžný v Evropě. Tam platí podnikatelé daň předem, takže nemůže dojít k daňovému úniku,“ poznamenal v rozhovoru pro Ekonomiku ČT24 analytik Vít Jedlička.

Jenže samotní prodejci se proti tomu ohrazují, prý je tak vysoká částka pro některé z nich likvidační. „Kdo chce podnikat v pohonných hmotách, musí mít bohatého strejdu, nebo si musel v minulosti vydělat těch 20 milionů. Pro celou řadu firem je to nemožné. Jsou to menší rodinné firmy, které i kdyby ročně dosáhly zisku milion korun, tak dnes po nich chceme dvacetinásobek,“ říká předseda Společenství čerpacích stanic ČR Ivan Indráček.

Problém je podle něj i v tom, že prodejci často nedostanou na kauce ani půjčku u banky, protože by museli ručit alespoň majetkem ve výši 20 milionů, a ten mnozí nemají. „Otázkou je, jestli stát měl právo a jestli je to etické, zlikvidovat firmy, které se provinily pouze tím, že za 20 let si nenahrabaly 20 milionů korun,“ myslí si Indráček.

Otázku, zda je výše kauce pro prodejce pohonných hmot úměrná, či ne, bude řešit i Ústavní soud. Na ten se totiž se stížností ohledně této finanční záruky obrátila skupina senátorů.

Jak se podvádí při obchodování s pohonnými hmotami?

Princip je jednoduchý. Podvodník přiveze naftu ze zahraničí, a tu si mezi sebou prodává řetězec účelově založených firem, které slouží jen jako prázdné schránky pro krytí podvodů. Tyto firmy ale předtím, než odvedou státu DPH, zkrachují. Díky tomu může konečný prodejce nabízet palivo až o šest korun na litr levněji než konkurence. A stát přichází ročně na daních o osm miliard.

Už teď přitom některé firmy hledají způsob, jak se kauci vyhnout. Pokud mají čerpací stanici, může se jim to podařit. Ten, kdo palivo kupuje na vlastní pumpu, totiž distributorem není. A to ani v případě, že ho ze své čerpací stanice opět naloží do cisterny a doveze až k zákazníkovi.

„Je to drahé, je tam riziko, že pohonná hmota ztratí kvalitu, nicméně máte-li si vybrat mezi úplným koncem podnikání, nebo způsobem, jak přežít, tak potom je toto cesta,“ hodnotí popsaný postup Indráček.