Olympijská medaile jako magnet pro sponzory

Praha - Nejdřív dlouhá dřina, pak u vyvolených olympijský úspěch a oslavy. Se svými fanoušky si je užila i zlatá snowboardistka Eva Samková. Olympijské medaile přináší také peníze. Už se hlásí první firmy, které by s jejím úspěchem chtěly spojit své jméno. Právě Samková je přitom podle reklamních expertů díky svému vystupování a vzhledu ideálním cílem sponzorů a do jejího sportu by tak mohlo proudit víc peněz než dosud.

Teď už nic nebude jako dřív. Cílem olympijského závodu projíždí jako první a ve zlaté bundě přebírá zlatou medaili. Nominální hodnota kovu je 12 300 korun. Olympijský výbor za ni Evě Samkové vyplatí 1,5 milionu. Skutečná hodnota je však nevyčíslitelná. „Odměny vždycky rozdělujeme. Jsme dohodnutí s klukama přesně na procentech. A co mi zbyde, nevím, asi to bude na sezonu,“ říká Samková.

Peníze sportovcům pomohou v další sezoně, během roku totiž často chybí. Například trenéři zlaté Samkové si musí ze svého platit cesty za poháry.

Samková jako ideální cíl pro sponzory

„Celá její sebeprezentace, včetně knírku a facebookových aktivit, z ní dělá zajímavý objekt sponzoringu,“ doplnil reklamní expert Petr Rydl.

Jak české medailistky své úspěchy zúročí a zpeněží, teď bude záležet i na jejich manažerech. Inspiraci mohou hledat u Aleše Valenty. Olympijský vítěz ze Salt Lake City své zlato dokázal zúročit nejlépe ze všech. Účinkoval v několika reklamních kampaních, zatančil si ve Star Dance a dnes moderuje v rádiu i televizi.

„Zlatá olympijská medaile vždycky otevírá dveře. Ale vždycky je jen na té osobnosti, jestli  dveře otevře,“ říká Valenta.

Šárka Pančochová
Zdroj: ČT24/ČTK/ABACA

Fenomén snowboarding

Rok 1987 - doba, kdy snowboard byl v tehdejším Československu úplnou raritou. V té době se u nás „sněžná prkna“ sehnat nedala. První nadšenci si proto snowboardy vyráběli vlastnoručně, zdrojem inspirace byly hlavně zahraniční časopisy. Obrázky si přeměřovali do skutečných rozměrů.

Doma dělané snowboardy byly těžké a hůř se ovládaly. I vázání mělo k tomu současnému hodně daleko. Komplikace ale neměli první snowboardisti jen s výbavou, pochopení pro ně neměli třeba vlekaři. Tabu byl snowboard až do roku 1996 i pro ministerstvo školství, které ho zakazovalo zařazovat do programů lyžařských výcviků, dnes je to už samozřejmostí.