Kladno/Ostrava – Plánované uzavření Dolu Paskov a jeho sociální dopady znovu rozdmýchaly bouřlivou debatu o sporných místech v privatizaci OKD a jejího bytového fondu, který v roce 2004 tehdejší vláda přibalila do důlního privatizačního balíčku. V centru dění se přitom ocitly hlavně byty na Ostravsku, o jejichž koupi tamní nájemníci celá léta zoufale usilují. Už méně známý je příběh kladenské větve tohoto bytového fondu. Tady nájemníci dosáhli svého a byty kopit mohli. Jenže ani oni nejsou ve výsledku spokojeni, někteří dokonce přišli o střechu nad hlavou. Tématu privatizace bytů OKD se budou podrobně věnovat Reportéři ČT v pondělí 28.4.
Prodej bytů OKD na Kladensku: Krádež, nebo souhra „tržních“ okolností?
Počátky příběhu asi 1 200 bytů v Kladně, Libušíně, Vinařicích, Kamenných Žehrovicích a Stochově se nijak neliší od jejich známějších „sester“ z Ostravska. Do té doby služební byty horníků získala v roce 2004 v rámci privatizace státního podílu v OKD společnost Karbon Invest vlastněná uhlobarony Petrem Otavou, Viktorem Koláčkem a Janem Przybylou. Ti se však bezprostředně po privatizaci Karbon Investu zbavili. Prodali jej společnosti Charles Capital patřící kyperské společnosti RPG Industries, za kterou stojí český finančník Zdeněk Bakala.
A tady se příběh ostravských a kladenských bytů rozdělil. Zatímco ostravskou větev později získala dceřinka RPG Industries – RPG Byty –, kladenská větev zamířila mimo konglomerát Bakalových firem. Rok a půl po odkupu státního podílu v OKD je Karbon Invest prodal společnosti Pražská správa nemovitostí. Ta pak v roce 2008 nabídla byty k odkupu nájemníkům.
GALERIE
Většina nájemníků (z řad bývalých pracovníků OKD nebo zbylých vdov) byla tou dobou už ve starobním nebo invalidním důchodu s vírou v poklidný zbytek života v bytě, který si podle svých představ odpracovali.
Jenže k jejich velkému překvapení se nabídnuté ceny nepohybovaly v řádu desítek, maximálně stovek tisíc korun jako u obecních bytů v okolí. Pražská správa nemovitostí požadovala milionové sumy. Panelákový byt 3+1 o ploše kolem 70 metrů čtverečních mohli nájemníci odkoupit za 1,5 milionu korun. Kalkulace prodejce vycházela z tržních cen bytů v dané oblasti a zahrnovala zhruba 20% slevu. „Vedení společnosti chtělo zvýhodnit řádné a pravidelně platící nájemníky a z tohoto důvodu jim byla poskytnuta zajímavější cenová nabídka,“ říká k tomu ředitel bytových projektů Pražské správy nemovitostí Marek Padevět.
Ani na tuto „zajímavější cenovou nabídku“ ale značná část nájemníků, zvláště z řad těch v důchodovém věku, nedosáhla. Byty jich tak nakonec koupila jen zhruba polovina, v některých méně atraktivních lokalitách jen pouhá třetina. „V našem domě, kde je 32 partají, nás zůstalo z původních nájemníků sedm,“ popsala portálu ČT24 Marie Dudová, bývalá předsedkyně sdružení nájemníků bytů OKD Kladno a jedna z těch, kteří si byt v Kladně nakonec koupili.
Nájemníci bez peněz
A co se stalo s ostatními? Ti, kteří měli smlouvy na dobu určitou, se museli vystěhovat. Nájemníci se smlouvami na neurčito mohli dál zůstat v nájmu. Mohlo by se tedy zdát, že se pro ně nic nezměnilo, opak je ale pravdou. Byty i s nájemníky dál měnily majitele. „Některé koupili investoři za účelem pravidelného výnosu. Takto jsme prodali necelých 10 % bytů z celkového kladenského portfolia,“ doplnil Padevět. Ruku v ruce s tím a s postupující deregulací začaly nájmy prudce růst. Za byt 3+1 nyní lidé platí měsíčně i osm tisíc korun bez poplatků.
A to je pro horníky, dnes již většinou v důchodovém věku, problém. „Pokud tito důchodci žijí ve dvojici, tak se ty vysoké nájmy snaží platit. Pokud člověk zůstane sám, a to je většinou případ žen, tak ty potom musely z těch bytů odejít,“ podotkla Dudová. Bývalí nájemníci tak místo toho, aby stáří prožili důstojně ve vlastním bytě, se podle ní často tísní v nevyhovujících podmínkách u příbuzných nebo museli předčasně zamířit do domovů důchodců či azylových domů.
Marie Dudová, bývalá předsedkyně sdružení nájemníků bytů OKD Kladno
„Já vím, že to není v duchu současných trendů, ale ti lidé si už sami nepomohou. Tam je to o věku, tam je to o době, ve které se žilo. Bylo by proto naše zbožné přání získat od státu jakoukoliv finanční kompenzaci.“
Nejasnosti kolem privatizace OKD
I když se může na první pohled zdát prosba paní Dudové „jako z Marsu“, některé okolnosti privatizace OKD jí mohou nahrávat. „Celé to provází korupce a je to od začátku připravené tak, aby to bylo ukradeno zadarmo,“ říká o privatizaci OKD a jejího bytového fondu předseda sdružení nájemníků Bytyokd.cz Roman Macháček. Poukazuje například na to, že expert, který v roce 2004 oceňoval 46procentní státní podíl v OKD, „zapomněl“ započítat některé dceřiné společnosti.
Pochybnosti o postupu znalce Rudolfa Douchy má i protikorupční policie. Už předloni ho proto obvinila z trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Škodu, kterou měl státu způsobit, policie předběžně vyčíslila na 3,4 miliardy korun. Rozsudek nad znalcem zatím nepadl, avšak koncem loňského roku přibyla v kauze další obvinění. Tentokrát si je vyslechli bývalí pracovníci Fondu národního majetku, kteří privatizaci OKD za stát připravovali. Mezi nimi je i bývalý místopředseda fondu Pavel Kuta, který v roce 2004 podepsal smlouvu o prodeji 46procentního podílu v OKD. Kuta přitom mohl být ve střetu zájmů. Než začal pracovat pro stát, působil totiž mezi lety 1994 až 1999 v Patria Finance. Tato firma tehdy patřila Zdeňku Bakalovi, tedy podnikateli, který OKD koupil krátce po privatizaci.
Série obvinění přitom není zdaleka jediný otazník, který vyvolává pochybnosti o legálnosti privatizace OKD. Přinejmenším zvláštním způsobem přišel stát ještě v 90. letech třeba o většinový podíl ve firmě – více informací čtěte zde. Průběh privatizace OKD včetně jejího bytového fondu nově kritizuje také ministr financí Andrej Babiš (ANO), tedy jeden z mála lidí, kteří měli možnost seznámit se s detaily privatizační smlouvy. Prodej společnosti chce nechat znovu prověřit experty – zkontrolovat by měli mimo jiné, zda Bakala skutečně dodržel veškeré své závazky ohledně bytů.
Kterak Bakala „obešel“ privatizační závazek
V souvislosti s převody a přeprodeji domů OKD nájemníci často poukazují na to, že jim byly byty de facto „ukradeny“. OKD se totiž podle nich v privatizační smlouvě zavázala, že v případě prodeje nabídne byty přednostně nájemníkům. To ale neudělala, své bytové portfolio převedla na RPG Byty a kladenskou větev prodala Pražské správě nemovitostí.
Bakalovy právníci nicméně jakékoliv pochybení v tomto ohledu popírají. A za pravdu jim dává také zástupce ombudsmana a bývalý předseda Sdružení nájemníků ČR Stanislav Křeček. Nájemníci někdejších bytů OKD si podle něj privatizační smlouvu vykládají po svém. „Povinnost prodat byty nájemníkům by vznikla tehdy, kdyby pan Bakala byty prodával, ale on převáděl celý dům, nikoliv byty,“ vysvětlil Křeček. Pokud by mělo jít o prodej bytů, muselo by mu předcházet tzv. prohlášení vlastníka, kterým se dům rozdělí na bytové jednotky. K tomu, ale v případě bytů OKD na Ostravsku zatím nedošlo. Na Kladensku pak Pražská správa nemovitostí byty nájemníkům skutečně přednostně nabídla.
obrázek
Promlčeno!
Někteří právníci se přesto domnívají, že v převodech bytového fondu došlo k chybám, které lze i z pohledu tehdejších zákonů považovat za protiprávní. Netýká se to přitom zdaleka jen někdejších bytů OKD, ale i služebních bytů využívaných jinými podniky, například Setuzou, ČEZem nebo Aerem Vodochody. V čem tkví problém konkrétně? Hana Marvanová, někdejší advokátka nájemníků bytů OKD (a nynější náměstkyně ministryně spravedlnosti), vidí porušení zákona v tom, že počátkem 90. let připadl bytový fond podnikům, které ho předtím využívaly, místo aby zůstal ve státním či obecním vlastnictví.
Že by to do budoucna mohlo zadělat na problémy, poukazovalo podle Křečka už v 90. letech také Sdružení nájemníků ČR. Jenže bez úspěchu. Dnes už je tato kauza promlčená, a nápravu tak sjednat nelze.
„Tržní“ realita obchodu s byty
Obecně jsou ale poměry na českém trhu s byty nespojité, často v různých lokalitách velmi rozdílné. Jakkoliv mohly být ceny za někdejší byty OKD na Kladensku pro tehdejší majitele neúnosné, z celorepublikového pohledu nebyly u bývalých služebních bytů nijak výjimečné. „Jestli měl někdo zájem na tom, aby se ty byty rychle prodaly, tak to nabídl za ceny nízké. Ale jestli mu to bylo jedno, prodal to realitní kanceláři, a tam pak samozřejmě byly ceny vyšší a nájemníci se k tomu nedostali,“ připomíná Křeček.
Takřka za tržní ceny se tak nájemníkům prodávaly také například byty v pražských Čakovicích. „Firma, co to převzala v Čakovicích, byty prodávala za milionové ceny. Šlo o normální tržní ceny,“ dodal Křeček. I tady nakonec museli nájemníci buď respektovat navrženou cenu, nebo se stěhovat jinam.
Vyhráno ale zdaleka neměli ani ti obyvatelé, jejichž byty skončily v majetku obcí. Někteří – stejně jako v případě někdejších bytů OKD na Ostravsku – čekají na nabídku odkoupení bytu, ve kterém bydlí mnohdy i více než 30 let, zatím marně. Například v Praze stále ještě na prodej čekají tisíce jednotek ve vlastnictví městských částí, například na Černém Mostě, v Čakovicích, na Barrandově nebo ve Vysočanech. O tom, že by se nájemníci bouřili, ale slyšet není.
A ani ceny, za které nakonec nabídnou městské části nájemníkům byty k prodeji, nejsou podobně jako u někdejších služebních bytů zdaleka jednotné. Zatímco někteří nájemníci získali 80metrový byt třeba na Černém mostě jen za několik desítek tisíc korun, jiní za stejný obecní byt platí i 20 tisíc korun za metr čtvereční. Osmdesát metrů čtverečních tak vyjde na 1 600 000 korun.