Mladí Italové, kteří mají inspirovat ostatní
Zatímco 40 tisíc jeho vrstevníků ročně Itálii kvůli krizi opouští, Pietro Parisi se vrátil domů. Dvaatřicetiletý kuchař se vyučil u světových mistrů. Teď v rodné vesnici nedaleko Neapole vede vyhlášenou restauraci. „Dnes práci nenajdeš, ale musíš si ji vytvořit. To jsme udělali i my v naší firmě – založili si restauraci. Všechno si vyrábíme přímo tady,“ konstatoval kuchař.
Úspěch nepřišel jen tak. V práci tráví Parisi každý den. Podnik rozjížděl z úspor rodičů, protože banky mu půjčit nechtěly. Nabídky místní mafie zase odmítl. Brzy zbankrotoval, přesto se znovu postavil na nohy. Teď zaměstnává 20 lidí a každý den obslouží v průměru 250 hostů.
Farmáři mají z čeho žít
Dává práci i místním zemědělcům, kteří pod Vesuvem pěstují ovoce a zeleninu už víc než 60 let. Lidé jako Parisi jsou mu vděční. Staří farmáři hledají odbyt pro úrodu z malých pozemků jen těžko. „Všechno ovládají nejrůznější kartely, které ale nepěstují obyčejné, přirozené plody, původní podoby a chuti,“ říká kuchař.
Itálie proslula kvalitou svých potravin. Tradiční malí zemědělci ale pomalu vymírají a nemá je kdo nahradit. Těžká dřina na poli za skromné výdělky mladé moc neláká. Přestože místa jsou a nezaměstnanost lidí do 25 let přesahuje 42 procent. „Možná si zvykli na to, že v minulých letech bylo snadné vydělat peníze nebo najít práci bez většího úsilí,“ míní Parisi.
Parisi vidí jednu z cest z hospodářské krize právě v návratu k půdě. Poukazuje přitom na vlastní úspěch. Odborníci a úřady už zařadili jeho podnik mezi osm italských firem, které mají sloužit podnikatelům jako vzor. Mladí Italové už na podobné výzvy začínají slyšet. Třetina z loni založených společností má majitele, kterému ještě nebylo třicet pět let.
