Za odložené věci ručí, i když tvrdí opak

Praha - Restaurace, kadeřnictví nebo třeba čekárny u lékaře se často snaží přesvědčit návštěvníky, že pokud se jim u nich něco ztratí, anebo jim někdo něco odcizí, odpovědnost za to nenesou. Pravda to ale není. Podle právníků nový občanský zákoník i na tuto situaci pamatuje.

Události: Za odložené věci (ne)ručíme (zdroj: ČT24)

Provozovatelé nejrůznějších zařízení sází na nevědomost, a také na to, že poškozené odradí. Nápis „Za odložené věci neručíme“ je vůbec nejčastější výmluvou, kterou podnikatelé a úřady používají. 

Jenže na ceduli si obchodník může napsat takřka cokoliv. Podle zákona za odcizené věci ale odpovědnost má. Přesto si takové oznámení mohou přečíst i ti, kdo přijdou vysvětlit přestupek - paradoxně na policejní stanici. 

To, že člověk postrádá věci, které si v podniku odložil, se provozovatel ale musí dozvědět co nejdříve. Pokud se tak nestane do 15 dnů, právo na náhradu škody zaniká. Jestliže koupaliště anebo restaurace nemá zvláštní místo na odkládání zavazadel, stačí je pověsit na věšák anebo položit na lavici. 

Přesně to jsou totiž místa, na které má obsluha dohlédnout, například prostřednictvím kamery. S provozovatelem má smysl řešit třeba ztrátu peněženky s doklady a hotovostí. Naopak u ukradené krabičky cigaret se zákazníkovi soudní tahanice nevyplatí. I když formálně by hospoda škodu nahradit měla. 

Boris Vršinský, advokát

„To je věc, která se v praxi děje velmi často. Ale bohužel se spousta lidí nechá odradit cedulkou, že za odložené věci se neručí. Což není pravda.“ 

Věšák v restauraci
Zdroj: ISIFA/Thinkstock/iStock/Michal Korta

A podobné je to i u zaparkovaných aut. Hlavně u obchodních center se návštěvníci setkají s cedulí „Auto není trezor“. Ta ale není dílem obchodníka, jde totiž o obecné doporučení městské policie. Někteří provozovatelé parkovišť se ale přesto snaží zbavit zodpovědnosti. „I když napíše, že neručí, neodpovídá, povinnosti se nemůže zbavit. Přes pojišťovnu je škoda snadněji vymožitelná,“ vysvětluje advokát Boris Vršinský. 

Většině provozovatelů se ale taktika „neručení“ vyplácí. Na 18 % lidí se už pokusilo hodnotu svých odcizených věcí získat zpět, ovšem bez úspěchu. Na případné soudní tahanice má ale okradený zákazník pouze čas dva roky.