Praha - Platební karta slaví stoleté výročí svého vzniku. Již v roce 1914 vydala americká společnost Western Union Telegraph Company věrnostní platební kartu pro své zákazníky, která umožňovala telefonovat a posílat telegramy a vyúčtování pak klient obdržel na konci měsíce. V České republice ale začal rozmach platebních karet až na počátku 90. let 20. století. „Předchozí režim neměl ani dostatečné technické vybavení ani obchodní důvod, aby se platební karty zaváděly,“ upozornil bankovní konzultant Pavel Juřík.
Platební karta slaví stovku a míří k bezkontaktnosti
První bankovní karty, jak je známe dnes, se v Americe objevily v 60. letech, banky je však vydávaly jen některým důvěryhodným zákazníkům. Z bezpečnostních důvodů se začaly vyrábět z plastu. Brzy se kreditní karty rozšířily také do Evropy, kde je v roce 1951 zavedla Velká Británie společně s Francií a Švédskem. Zanedlouho uznávalo platební karty 130 zemí světa.
Revoluci v historii platebních karet znamenal vývoj magnetického proužku jako nosiče dat vlastníka karty. První karta opatřená magnetickým proužkem spatřila světlo světa v roce 1969 a za pouhé čtyři roky již byla tímto proužkem opatřena většina karet. Dalším takovým průlomem byl vznik bankomatu v roce 1967.
V roce 1965 se Československo stalo první zemí Východního bloku, kde bylo možné použít platební kartu, tehdy ještě vydávanou v cizině. Češi si na rozvoj vlastních platebních karet museli počkat až do 90. let, kdy Česká státní spořitelna dala do provozu prvních sto bankomatů, rychle se připojily i další banky. „Boom platebních karet začal v roce 1992,“ upřesnil Juřík.
Juřík: ČR je na špičce v přechodu na bezkontaktní platební karty (zdroj: ČT24)
Dnes je Česká republika na špičce mezi evropskými zeměmi v přechodu na bezkontaktní technologii platby. „Platba bezkontaktní kartou je velice rychlá, myslím si, že budoucností je platba bezkontaktními čipy,“ řekl Juřík, který odhaduje, že kompletní přechod na bezkontaktní technologii bude trvat zhruba 10 let.
Bezkontaktních karet je dnes zhruba polovina celkového počtu. Díky jednoduchému placení, kdy při nákupech do 500 Kč není ani nutné zadávat osobní identifikační číslo, se staly realitou i sny bankovních společností – karty se častěji využívají i pro platby malých částek. Nejčastěji si tak lidé u pokladen „pípají“ za 205 korun.
Platebním kartám předcházely cestovní šeky i úvěrové účty
V 19. století začal v Americe kvést obchod a trh se stále zvětšoval. Také se rozšířil o obchod se Západem země, kam přicházelo stále více lidí. Rostla poptávka po kurýrním doručování zásilek na velké vzdálenosti a bylo potřeba převádět stále větší množství peněz. Tato potřeba se ještě znásobila s příchodem Zlaté horečky. Objem přepravovaných peněz se ještě zvětšil. Situaci na čas vyřešil vynález telegrafu v roce 1864, pomocí kterého bylo možné převádět peníze.
Za nějakou dobu vynalezl majitel cestovní kanceláře Thomas Cook takzvané cestovní šeky. Jmenovaly se 'Hotel Coupons' a sloužily k platbě ubytování v Evropě. Později je nahradily 'The Circular Notes', které umožňovaly kromě platby v hotelu také výběr hotovosti v místní měně ve smluvních bankách a směnárnách. Na podobném principu pak fungovaly poštovní poukázky, jejichž obrovským problémem však byla jejich snadná padělatelnost.
Platební karta
Dalším přiblížením ke skutečné platební kartě byly 'Metal Charge Coins', jakési úvěrové mince, které umožňovaly zákazníkům daných firem, aby je použili v případě, že u sebe nebudou mít hotovost. Při platbě se prokázali svou známkou s číslem a útrata byla připsána na úvěrový účet. Známky se používaly až do 50. let 20. století.
Dlouhá cesta ke kreditní kartě
Systém věrnostních karet zavádělo v první polovině 20. století velké množství obchodníků, z nichž někteří si začali své karty navzájem uznávat. Kupříkladu v Seattlu takto vznikla skupina, do které patřilo až 1 000 obchodů. Vývoj karet však zastavila Velká hospodářská krize v roce 1929. Na konci 30. let se karty znovu objevily. Vznikla první celostátně uznávaná karta, která sloužila k platbě letenek, 'Universal Air Travel Plan'.
Nadějný rozvoj ale opět přerušila druhá světová válka, protože americká vláda pozastavila možnost čerpat z účtů úvěry. Po jejím konci se karty opět rozšířily, tentokrát kromě nákupu letenek také na čerpací stanice a jízdenky na vlak. V roce 1950 vznikla první univerzální platební karta, kterou bylo možné platit útratu v restauraci.