„Scházel mu sex, oběť má výhodu, že je retardovaná.“ České soudy jsou shovívavé k sexuálnímu násilí vůči mentálně postiženým

168 hodin: Oběť bez paměti (zdroj: ČT24)

České soudy ukládají za sexuální násilí na mentálně handicapovaných často nižší tresty, než je obvyklé. Zdůvodňují to i tím, že člověk s postižením prý nechápe, že mu je ubližováno. Sexuální násilí přitom zažívá podle zahraničních dat třetina až polovina lidí s mentálním postižením. V Česku data zatím nejsou, na policii a k soudům se dostane jen zlomek případů. Tématem se pro pořad 168 hodin zabýval Jaroslav Hroch.

V září 2020 údajně znásilnil mentálně handicapovanou dceru Romany Ryskové zedník, který rodině pomáhal s domem. Celý incident se podle matky odehrál v autě. „Zamknul ji v autě a sklopil sedačky, že si měla lehnout, on si lehnul na ni. Ale ona se ho bála, prostě si dávala ruce přes oči,“ popisuje Rysková.

Rodina prý incident na policii nenahlásila, protože mu zpočátku úplně nevěřila. Jenže pak zjistili, že je jejich dcera těhotná. Dnes má téměř dvouletého syna. „Paní doktorka z gynekologie, kam chodí na preventivní prohlídky, povídala, že se jí to nelíbí, že to budeme muset nahlásit, protože ona je postižená a je to jakoby zneužití,“ vysvětluje matka a opatrovnice.

Dcera paní Ryskové je zbavena svéprávnosti a má i psychiatrické obtíže. Podle Posudku o invaliditě z roku 2012 má dcera poruchu paměti a vlastní intelekt s lehkým postižením. „Asi 66 IQ, ale totální ztráta sociální orientace. Funkční selhávání s nutným trvalým dohledem na úrovni asi šestiletého dítěte,“ stojí v posudku. „Je prostě hodně manipulovatelná, hodně lehce ovladatelná a začne se pak bát, když se něco takového stává. Prostě neumí říct: nedělej mi to,“ vysvětluje handicap své dcery Rysková.

Při policejním šetření vyšlo dále najevo, že s mentálně zaostalou ženou měl pohlavní styk i rodinný známý. „Nutil ji a ona to nesměla říct. Ona prostě celou dobu mlčela a vůbec o něm nemluvila,“ dodává Rysková. Dceru si brával známý k sobě domů, aby si hrála zas s jeho postiženou dcerou. „Co ona vypovídala, tak tam docházelo k souloži obden,“ přibližuje.

Soud: Byla schopna se bránit, pokud by chtěla

Oba případy se dostaly až k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi. U prvního, kde měl zneužívat ženu s handicapem rodinný přítel, soud stále zasedá. Případ možného znásilnění v autě soud už rozhodl. Obžalovaného zcela zprostil.

„My jsme hledali důkazy, že byla schopna se bránit, pokud by se bránit chtěla. Zároveň byla schopna chápat smysl jednání obžalované osoby, také v tomto stavu nelze hovořit o bezbrannosti a tento zákonný znak, který příslušná skutková podstata zločinu, respektive přečinu nebo trestného činu znásilnění zakotvuje, nebyl naplněn,“ popisuje soudce Vít Ludva.

„My se se závěry okresního soudu neztotožňujeme a chystáme podat odvolání. Čekáme na rozhodnutí státního zástupce, zdali také podá odvolání,“ říká advokát Zdeněk Mika.

„Má výhodu, že je retardovaná“

V Česku se o sexuálním násilí na lidech s mentálním handicapem moc nemluví. Zahraniční statistiky ale ukazují, že je značně rozšířené. „Jeden ze tří dospělých lidí s mentálním znevýhodněním zažil nějaké sexuální násilí,“ vysvětluje psychoterapeutka a ředitelka organizace Freya Lucie Šídová.

U policie a soudů narážejí lidé s mentálním handicapem i na přehlížení a nepochopení. Příkladem je třeba případ z roku 2018. Petr Eisner, sexuální poradce pro osoby s postižením z organizace Nebuď na nule, vzpomíná, že tehdy soud rozhodl tak, že údajně znásilněná žena si čin nepamatuje a nevnímala v dostatečné míře utrpení, které při něm zažila. „V tom kontextu byl agresorovi udělen nižší trest. Přijde mi, že je to samozřejmě nepřípustná záležitost,“ komentuje rozhodnutí soudu.

Obdobně soud rozhodl i v případu z roku 2019 v Praze. Dívku s mentálním handicapem, která byla navíc mladší patnácti let, údajně znásilnil známý matky. Soud citoval také postoj znalkyně. „Poškozená má výhodu, že je retardovaná, infantilní, žije okamžikem, je emočně laděná do euforie a bezstarostného prožívání,“ stojí v rozsudku ze září 2019.

Scházel mu sex, zdůvodňuje soud mírný verdikt

U těchto činů přitom zákon definuje trestní sazbu pěti až dvanácti let odnětí svobody. V posledním zmíněném případě odešel pachatel s verdiktem pěti let podmíněně. Pomohlo mu zaměstnání, řádný život a podle soudu i to, že mu zrovna scházel pohlavní styk.

„Společenská škodlivost projednávaného činu je v daném případě do určité míry snižována neukojením jeho sexuálního pudu po jejich příchodu domů. A bylo nepochybně vyvoláno především množstvím požitého alkoholu,“ odůvodňuje soud.

Oběti se prý navíc nic nestalo, jelikož to kvůli svému handicapu nedokáže pochopit. „Jednání obžalovaného na zdraví poškozené naštěstí žádné podstatnější následky nezanechalo. Jelikož samotný čin přesahuje schopnost poškozené událost správně pochopit a vyhodnotit,“ stojí v rozsudku.

Ne excesy, ale norma, kritizuje advokátka

Podle psychoterapeutky Šídové pak obrací lidé s mentálním znevýhodněním po takovém aktu agresivitu vůči sobě. „Rozhodně nerozumím tomu, že takovéto posudky vůbec vznikají a vůbec mohou vzniknout od odborníků naší společnosti,“ rozvádí Šídová.

Obhajoba mentálně handicapované dívky žádala po pachateli odškodnění padesát tisíc korun. Jenže když se podle soudu nic nestalo, dívka žádnou kompenzaci nedostala. „Je tam pořád taková pochybnost, jestli si to ta oběť trošku nevymýšlí. Vždyť jí se vlastně nic tak úplně nestalo, vždyť na ní není jako na té osobě nic vidět,“ nesouhlasí advokátka a socioložka Pavla Špondrová.

Podle prezidenta Soudcovské unie Libora Vávry záleží vždy na konkrétním případu. „Já o žádných excesech nevím, samozřejmě postup soudu upravuje trestní řád. To je dominantní záležitost, případně odvolací orgány. Pokud čtu některé studie, které zejména se snaží zlepšit situaci obětí podobné trestné činnosti, tak paradoxně většinou negativně citují třeba znalecké posudky nebo svědecké výpovědi. Ale soudy pouze odrážejí to, co jim ti lidé řeknou,“ hájí postupy soudů Vávra. 

„Z naší praxe rozsudky, o kterých se bavíme, nejsou excesy, jsou norma. A je to špatná norma, která ospravedlňuje, která vede k tomu, že pachatelé zůstávají nepotrestáni nebo odchází od soudu s nižšími tresty,“ reflektuje postupy českých soudů Petra Presserová, vedoucí právních služeb organizace ProFem, která usiluje o zlepšení situace v oblasti domácího a sexuálního násilí.

„S tím rozsudkem se samozřejmě nesmířím. Ona se strašně rozbrečela a začala úplně hystericky vyvádět, že jí nikdo nevěří, že to prostě je,“ namítá Romana Rysková.