PR Polom

Ostrůvky divoké přírody protkané stovkami tůní nebo unikátní skalní města. Nejen to střeží už 30 let tři chráněné krajinné oblasti

K Železným horám na západě Českomoravské vrchoviny patří vedle památné Tisícileté lípy v Klokočově třeba i Keltové, roubené chalupy, dramatické rokle, táhlé hřebeny, zříceniny či přehrady, podobně jako je Broumovsko na severovýchodě Čech známé především svými skalními městy nebo Poodří v Moravskoslezském kraji pro své mimořádné rybničnaté krajiny, nad kterými krouží dravci. Aby tyto přírodní krásy nezmizely, vláda vyhlásila 27. března 1991 tato území za chráněné krajinné oblasti (CHKO). Soustavná péče už tak vrátila do krajiny například vlky nebo rysy.

 

Je to právě řeka Odra, která divoce meandruje krajinou a vytváří neopakovatelnou krásu Chráněné krajinné oblasti Poodří, připomíná ředitel regionálního pracoviště správy CHKO Jan Klečka. Na většině délky svého toku si v rámci tohoto území totiž zachovává přírodní charakter, a díky tomu stále funguje její propojení s okolní krajinou.

„Řeka se může přirozeně rozlévat do okolí, zaplavuje louky a lužní lesy, přináší do nivy potřebnou vláhu, ale lidem neškodí, protože v nivě se až na výjimky nenacházejí žádná sídla ani stavby,“ konstatuje ředitel.

A pro Poodří jsou typické také rybníky – je jich tady více než šest desítek. „Tyto vodní plochy doplňují řeky, potoky, náhony, stovky mrtvých ramen, tůní a drobných mokřadů. Poodří je ostatně od roku 1993 mokřadem mezinárodního významu v rámci Ramsarské úmluvy o mokřadech. Daří se zde vodním ptákům, obojživelníkům a dalším živočichům na vodu vázaným, například vážkám,“ zdůvodňuje ředitel, proč je potřeba bohatství tohoto území chránit, což je jinak společným cílem všech chráněných krajinných oblastí, podobně jako národních parků, i když oproti nim zde přece jen platí nižší stupeň ochrany. V současné době jich existuje v Česku celkem 26 a pokrývají 14,42 procenta rozlohy státu.
 A bylo to podle ředitele právě vyhlášení CHKO Poodří s výměrou 81,5 kilometru čtverečního v roce 1991, co mělo zásadní vliv na zachování přírodě blízké krajiny v údolí Odry. Na rybnících a na loukách se díky tomu totiž zavedlo hospodaření šetrné k přírodě. Na vodních plochách se tak začalo opět dařit rostlinám a obojživelníkům, už nesloužily výhradně k produkci ryb a rozorané louky se opět mohly zatravnit. „Ustalo intenzivní hnojení a opět se objevily četné kvetoucí druhy rostlin,“ přiblížil Klečka.

Povedlo se také vyhlásit několik přírodních rezervací, které jsou v České republice jedním z takzvaných zvláště chráněných území, například zdejší největší Bartošovický luh, dále přírodní rezervaci Bažantula nebo Bařiny.

V krajině se podle ředitele vybudovalo také několik desítek tůní pro obojživelníky a díky dotacím z evropských fondů se podařilo opravit některé rybníky. „Zajímavým počinem byla revitalizace narovnané řeky Bílovky, která se v délce přes dva kilometry navrátila do svého původního koryta,“ doplnil. 

Na druhou stranu se v Poodří po povodních v roce 1997 ve velké míře objevily nepůvodní, invazní druhy rostlin – křídlatka, netýkavka, topinambur – a jejich šíření, především podél toků, od té doby trvá. „Ubývá i druhů zemědělské krajiny nebo už jen vzácně zahlédneme třeba čejky. Jiné druhy se ale naopak do krajiny vrátily, například vydra nebo bobr,“ přibližuje ředitel.

Nevhodné rostliny zanášejí údolní nivu

Pěstování nevhodných plodin na rozlehlých polích v okolí CHKO má ale podle ředitele za následek splachování ornice a nežádoucí zanášení údolní nivy.

„Změnila se bohužel také četnost přirozených rozlivů. Ještě před patnácti lety se voda z Odry rozlévala zcela běžně jednou až dvakrát ročně. Poslední suchá dekáda nám však ukázala, jak moc voda v krajině chybí. Dostatek srážek, doplnění zásob podzemní vody a rozlivy na podzim roku 2020 proto byly pro Poodří tím nejlepším dárkem k třicátinám,“ dodal.

Významný krok pro celé toto území se odehrál v roce 2017, kdy se pozměnily jeho hranice a upravily zóny ochrany. V té době se z tohoto území vyjmula méně hodnotná, okrajová území, většinou v zástavbě obcí. „A naopak, přírodně hodnotná území byla k chráněné krajinné oblasti nově přičleněna, jako například přírodní rezervace Rezavka v Ostravě-Svinově nebo mokřady řeky Bílovky u Jistebníku. Cenná, jádrová území byla ve velké míře zařazena do první a druhé, tedy nejvyšší, zóny ochrany,“ vysvětlil Klečka.

A změnu během let pocítili i návštěvníci – pro ně se zde vybudovalo hned několik stezek. Třeba v přírodní rezervaci Kotvice nebo naučná cyklostezka Okolo Poodří, protože zdejší oblast je díky nížinnému charakteru vhodná především pro nenáročnou turistiku a cyklistiku. Přibyly také desítky informačních panelů a cedulí a mobilní turistická aplikace. Velkými turistickými lákadly jsou pak třeba i zámek Kunín či nově opravený zámek Nová Horka ve Studénce.

Turisté navštěvují Poodří především na jaře, kdy rozkvétají lužní lesy. Návštěvnost hlavně severní části oblasti je vysoká, desetina území CHKO Poodří se totiž nachází na území města Ostravy. Ročně tudy tak podle ředitele projdou vyšší desítky tisíc návštěvníků, v rámci první vlny pandemie jejich počet ještě narostl.

„Museli jsme zavést častější kontroly v terénu. Řešili jsme především nepovolené vjezdy motorovými vozidly, vstupy návštěvníků mimo značené trasy a trhání česneku medvědího v místech, kde je to zakázáno,“ uvedl ředitel s tím, že letos je největší nápor teprve čeká. Jižní části Poodří bývají ale z hlediska návštěvnosti klidnější.

Oprava rybníků a dosázení geneticky čistého topolu

Poodří čeká také dost další práce. Rybníky v přírodních rezervacích jsou podle ředitele často v nevyhovujícím stavu, a tak se připravuje jejich postupná rekonstrukce. „Vedle oprav staveb a technických zařízení budou zároveň provedena opatření ke zlepšení podmínek pro výskyt zájmových druhů mokřadní bioty,“ upřesnil. V příštím roce se počítá konkrétně například se zahájením prací na rybnících v přírodní rezervaci Kotvice.

Čerstvě dokončena je naopak rekonstrukce rybníků v přírodní rezervaci Bažantula. „Území je teď pečlivě sledováno, v prvních letech se provádějí opatření výhradně pro ochranu přírody, zatím se nevysazují ryby, úroveň hladiny je snížená, reguluje se zarůstání, hlídá se výskyt invazních druhů,“ vysvětlil ředitel.

Doplnil, že na vybraných plochách rozlehlých rákosin bude zároveň probíhat vyřezávání náletů a kosení. „Jedná se o v Česku ojedinělý projekt. Cílem je zmlazení porostů, obnovení atraktivního prostředí pro řadu mizejících druhů ptáků. S pracemi jsme začali loni, celkově bude už v letošním roce ošetřeno přes třicet hektarů,“ upřesnil.

Počítá se také s dosadbou topolu černého, který je jedním z mizejících nivních druhů. Topoly se sice v CHKO Poodří běžně vyskytují, z velké části se ale jedná podle ředitele o kultivary nebo umělé křížence. „Donedávana byl problém i jen sehnat geneticky čistý materiál pro výsadbu. V současné době již máme zajištěno a počítáme s průběžnými dosadbami topolů černých do Poodří,“ uvedl.

A dětským návštěvníkům má být určena nová naučná stezka, která se připravuje v severní části oblasti, u Proskovic.

Broumovsko: Malebná krajina s ostrůvky divoké přírody

Chráněná krajinná oblast Broumovsko na své ploše 410 kilometrů čtverečních střeží  jedinečná společenstva rozsáhlých skalních oblastí s podivuhodnými útvary. Zdejším unikátním místem jsou takzvané Slavěnské hřiby, které lze spatřit v lese nad obcí Slavný. Svou podobu hřibů získaly nerovnoměrným zvětráváním.

Na specifický pískovcový reliéf a s ním související inverzní klima jsou tady vázány vzácné druhy květeny a zvířeny, jak připomíná vedoucí správy CHKO Broumovsko Hana Heinzelová. Předmětem ochrany zdejší ptačí oblasti se tak stal například výr velký, sokol stěhovavý, ve zbytcích bukových porostů žije dále čáp černý, datel černý nebo třeba holub doupňák a v některých oblastech hnízdí i kulíšek nejmenší.

Nejnavštěvovanějšími místy jsou pak přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály, které patří se svými sedmnácti kilometry čtverečními k největším skalním městům ve střední Evropě, dále Broumovské stěny a Ostaš. 

Zdroj: kudyznudy.cz, ČT24, ochranaprirody.cz
Na druhou stranu se ale velký zájem návštěvníků, které tyto úkazy lákají, negativně v průběhu let podle Heinzelové projevuje „sešlapem, a zejména rušením zvláště chráněných druhů, které v území hledají útočiště, jako například sokoli,“ uvedla. Do oblasti totiž míří ve velkém nejen čeští turisté, ale i polští návštěvníci.

„Zvýšený zájem o návštěvu zejména kulturních nebo průmyslových památek v zásadě vítáme. Stejně jako náštěvníky, kteří v území pobudou více dní. Problematičtí jsou z pohledu ochrany přírody jednodenní ,nájezdníciʼ, kteří až ke vstupu do skalních oblastí dorazí autem. Řešením není neustálé zvyšování kapacit parkovišť a navazující infrastruktury. Proto vítáme rezervační systém, který bude v letošní sezoně zaveden prozatím v Adršpachu,“ uvedla vedoucí.

V oblasti každopádně přibylo množství nejrůznějších outdoorových aktivit, které jezdí lidé provozovat do nejpřísněji chráněných částí přírody. „K tradičnímu horolezectví a turistice přibyla například slack line, tedy chůze po laně nad hloubkou, došlo k obrovskému rozmachu terénních kol, v poslední době s elektropohonem. Oblíbené jsou keše, často umisťované do klidových území. Tradiční tremping vystřídala obliba mobilních domů a karavanů umisťovaných zhusta mimo zastavěné území obcí,“ vyjmenovala Heinzlová. A obrovsky narostla také už zmíněná automobilová doprava.

Čeká se, co kůrovec

Problémů je tady ale více. „V devadesátých letech jsme věřili, že končí doba velkoplošného intenzivního zemědělství s hypertrofními stájemi a skladovacími halami a že nastane příklon k rodinným farmám a bude zájem o produkty ekologického zemědělství a agroturistiku. Nemohli jsme se více mýlit. V současném zemědělství jsou využívány větší a těžší stroje, hospodaří se na obrovských lánech a bez chemie se konvenční zemědělství neobejde. Navíc jsou podporovány stavby bioplynových stanic a stavby velkokapacitních kravínů,“ doplnila, co výrazně ovlivňuje další vývoj Broumovska.

Velkou výzvou je tak podle ní územní plánování a rozvoj oblasti. Pro zachování typických atributů Broumovska, kterými jsou „lánové obce s dochovanou lidovou architekturou a výjimečnými sakrálními stavbami, jako třeba broumovským klášterem a barokními kostely“ je tak podle ní nezbytné neustále korigovat rozvojové plány v území.

S napětím se dále očekává i to, jaký bude další vývoj v lesích, které poznamenal kůrovec. „Pokud bude letošní rok chladnější a bohatší na srážky, snad nedojde k úplnému rozvratu smrkových porostů,“ uvedla.

Na druhé straně však přiblížila, že díky důsledné druhové ochraně na úrovni Evropy se do krajiny vrací řada druhů, které se při vyhlášení CHKO Broumovsko považovaly za vyhubené – například vydra, rys, sokol nebo vlk. „To nás staví před nové výzvy, zejména důslednou ochranu hospodářských zvířat na pastvinách,“ doplnila.

Vlci v CHKO Broumovsko
Zdroj: Správa CHKO Broumovsko

Broumovsko může mít vlky už trvale

Broumovsko na severu Královéhradeckého kraje u hranic s Polskem je totiž jednou z oblastí Česka, kam se vlci vrátili trvale. Podle odhadů zoologa Správy CHKO Petra Kafky se jich v česko-polském pohraničí mezi Krkonošemi a Orlickými horami vyskytuje asi 25, ve třech smečkách na české straně hranice převážně na Broumovsku. „Pokud do toho zásadně nezasáhne člověk, například odlovem, tak Broumovsko bude mít vlky trvale,“ dodal.

Region patří k vlčím teritoriím, kde jsou hlasy odpůrců proti rozšíření těchto šelem slyšet nejhlasitěji, jde hlavně o některé farmáře. Také proto letos vznikla speciální komise Rady Královéhradeckého kraje, která má za úkol najít způsoby, jak zabránit škodám v souladu s právní ochranou vlků.

Podle zástupců Správy CHKO nemají lidé ve volné přírodě důvod se vlků bát. Odmítli názory, že by se vlci na Broumovsku chovali nestandardně nebo že by šlo o křížence se psy či by byli troufalejší. „Lidé mají představy, jak by se vlci měli chovat. Když se jejich představy neplní, tak je označují za křížence, mutanty nebo kdoví co ještě,“ řekl Kafka.

Krása Železných hor je skrytá pod povrchem

Železné hory, které jsou výběžkem Českomoravské vrchoviny pozvolna spadajícím do roviny Polabí na severu a na jihu prudce se klonícím do luhu řeky Doubravy, jsou podle vedoucího správy stejnojmenné CHKO o rozloze 284 kilometrů čtverečních Vlastimila Peřiny harmonickou mozaikou podmanivě zvlněné krajiny poskládánou z lesů, polí, luk, rybníků a drobných sídel. Ale to hlavní, jak uvedl, se skrývá pod svým povrchem, a to v podobě velmi rozmanitého geologického utváření.

Na relativně malé ploše jsou tady zastoupeny prakticky všechny geologické formace, od prahorních až po čtvrtohorní, bylo zde zjištěno více než sto druhů hornin, nejvíce žuly. Známá je ta červená, nazývaná žumberecko-křižanovická, která je 288 až 329 milionů let stará, nebo třeba šedá žula, nazývaná skutečská a nasavrcká. V dávných dobách se zde též rýžovalo zlato, čehož pozůstatkem jsou takzvané sejpy pocházející snad z období keltského osídlení.

„Během jediného víkendu zde může zvídavý návštěvník spatřit geologické jevy, jejichž zhlédnutí by jinde v České republice trvalo několik týdnů při ujetí stovek kilometrů,“ doplnil Peřina.

Zdroj: kudyznudy.cz, ochranaprirody.cz, ČT24

K nejnápadnějším znakům oblasti patří pak zlomový hřbet, hluboká údolí, říční nivy, lesní celky, louky a pole. Spolu s dlouhou historií, která v sobě nese zmíněné stopy od doby Keltů až po architekturu dneška, vznikl jedinečný a neopakovatelný přírodní prostor.

A právě tato unikátní geologická různorodost se odráží i v pestrosti živé přírody, již se navíc podle Peřiny daří péčí v mnoha ohledech zlepšovat. Během let byla nově vyhlášena na území CHKO řada přírodních památek a rezervací, kde se nachází mnoho vzácných rostlin a živočichů. „Namátkou například divoké gladioly mečíky střechovité na lokalitách v okolí Trhové Kamenice, nebo hnědásek rozrazilový a jiní vzácní motýli na mokřadních loukách,“ upřesnil.

Velkým úspěchem bylo podle něho také uzavření dohody s podnikem Lesy České republiky o bezzásahovém režimu v lesích kolem zříceny hradu Lichnice. „Oproti době, kdy byla CHKO vyhlášena, se zvýšil podíl zatravněných pozemků na úkor orné půdy, což je z pohledu ochrany přírody pozitivní jev. Nelze ale v této souvislosti nezmínit, že intenzita zemědělského využívání krajiny je stále značná a limitující pro uspokojivější stav krajiny v chráněné krajinné oblasti,“ dodal Peřina.

Doplnil, že vstup Česka do Evropské unie s sebou přinesl i systematické monitorování stavu přírodních společenstev. „Díky tomu tak dnes máme mnohem lepší přehled o místech výskytu vzácných druhů než v době vyhlášení CHKO,“ uvedl.

Na území chráněné oblasti je také jedna národní přírodní rezervace (Lichnice - Kaňkovy hory) a patnáct přírodních rezervací, deset přírodních památek a celkem čtrnáct památných stromů.

Chystá se zvýšení vodní hladiny

V nejbližší době se chce správa soustředit na zvýšení hladiny spodní vody a podpoření populace vzácných mokřadních druhů osidlujících tato místa. Projektová dokumentace na „eliminaci negativního vlivu historického melioračního odvodnění“ ve dvou cenných lokalitách je podle vedoucího už připravená.

„Pokud se nám podaří zajistit finanční prostředky na realizaci, vznikly by příklady dobré praxe, které by mohly být vzorem pro obdobné realizace, tolik potřebné v české krajině zasažené důsledky probíhající klimatické změny,“ doplnil Peřina.

Dodal dále, že tam, kde to bude vhodné a možné, by také rádi „zavedli pastvu velkých kopytníků, exmoorských pony a případně i zubrů“. „Jejich celoroční pastva totiž znamená pro určitý druh luk tu nejlepší možnou péči,“ vysvětlil vedoucí.

Největší výzvou do dalších let bude ale podle něho rozvíjení spolupráce s hospodáři, se zemědělci, lesníky a vodohospodáři a hledání společných cest a přístupů, aby krajina CHKO zůstávala pestrá, pro organismy migračně průchodná a schopná zadržet co nejvíce vody co nejpřirozenějším způsobem.

Doplnil, že návštěvníci by si tak neměli rozhodně nechat ujít kaňonovité údolí řeky Doubravy u Chotěboře, nebo zavítat do přírodního chrámu, zbytku bukojedlového pralesa Polom u Horního Bradla, který je pozůstatkem velkého hvozdu, jenž ve středověku pokrýval oblast Železných hor. Rostly tam mohutné jedle, nazývané Královny.

Klenoty území jsou pak i prastaré památné stromy v čele s tisíciletou Královskou lípou na Klokočově. Ta byla údajně jedním ze stromů, které fungovaly jako směrník v pralesních mokřadech Libické obchodní stezky. Ve čtrnáctém století šlo už o velmi statný strom, jehož stín zaujal císaře Karla IV., který kolem v roce 1370 projížděl. A za zážitek stojí i výhled ze zříceniny hradu Oheb na hladinu Sečské přehrady s ostrovem. Významnou technickou památkou je pak vápenka v Závratci, kam se vápenec dopravoval lanovkou. Výhled poskytují také rozhledny, například ta na Zuberském kopci u Trhové Kamenice nebo Boiika u Českých Lhotic, která je pojmenovaná podle kmene Bójů (Boii).

S krásami těchto míst souvisí i narůstající návštěvnost, která se projevila i během pandemie. Naprostá většina lidí se ale podle Peřiny chová ukázněně.

„Nejčastěji rodiny s dětmi, které vědí, že jsou na místech se zvýšenou územní ochranou, a podle toho se také chovají,“ uvedl. Jsou ale i tací, kteří například nerespektují zákaz pohybu mimo vyznačené stezky na nejcennějších lokalitách, případně zakládají ohně, neodnášejí odpadky, jsou hlasití nebo ztrácejí kontrolu nad psem, doplnil. A problematická je podle něho na některých místech i vyšší koncentrace cyklistů s rizikem kolizí s pěšími turisty. „Citelný je v tomto ohledu nástup elektrokol, který s sebou přinesl i větší zastoupení seniorů ve věkové struktuře návštěvníků,“ dodal Peřina.