Štěně musí dostat základy všeho, co ho v životě potká. Jinak budou se psem problémy, shodli se kynologové

Kříženec argentinské dogy a stafordšírského teriéra, který před více než rokem usmrtil dítě v Přerově, byl časovanou bombou. Před soudem to uvedl znalec, který dodal, že zvířeti chyběl řádný výcvik. Obžalobě z usmrcení z nedbalosti čelí jeho spolumajitel. Žalobce mu navrhl podmíněný trest, rozsudek padne v pondělí.

Podle mluvčí Českomoravské kynologické unie Vladimíry Tiché by běžný výcvik napadení nezamezil, zvíře by muselo projít canisterapickým nebo záchranářským výcvikem. „Nechávat se psem malé dítě samotné je čirý nesmysl, natož roční dítě, protože dítě na toho psa sahá způsobem, který psovi může být nepříjemný. Dítě za to nemůže, je zvědavé, odpovídá to jeho věku, ale pes to může pociťovat jako snahu, že mu chce někdo ublížit, a potom se ožene a nemusí do toho dítěte kousnout, stačí, že ho praští zubem,“ myslí si Tichá.

Jak dále uvádí, jsou plemena, která jsou tvárnější, a plemena, která chtějí projevovat svou individualitu.

Chyba je v polidšťování

V Česku se každoročně odehrají tři až čtyři tisíce útoků psa na člověka, předběžné výsledky za loňský rok mluví o 3023 případech. Podle Tiché ale statistika sleduje poranění, při kterých mohlo dojít k přenosu vztekliny. Cyklista si například zraní koleno, pes mu olízne ránu a v nemocnici musí zkontrolovat podezření na vzteklinu. „Řekla bych, že devadesát procent je neúmyslných poranění,“ domnívá se Tichá.

Tato statistika zahrnuje případy, kdy majitel poté navštíví veterinárního lékaře a nechá psa vyšetřit, zda není nakažen vzteklinou nebo jinou nemocí přenosnou na člověka. Veterinář pak událost nahlásí Státní veterinární správě. Za loňský rok zatím výsledky nejsou kompletní, veterináři totiž mají čas na doplnění evidence do konce června.

Statistika nezahrnuje ani případy, kdy dojde jen ke drobnému zranění a majitel psa se s napadeným dohodne na odškodnění, úřady se o tom pak nedozvědí.

Mezi nejčastější chyby podle Tiché patří to, že lidé psa polidšťují. Zvíře pak nedostane základní výchovu, což znepříjemňuje vztahy mezi psem a člověkem. „Je potřeba počítat s tím, že pes je smečkové zvíře a že rodinu jako smečku bere. Je velmi těžké, ale na druhou stranu velmi důležité psovi vštípit, že v takové smečce má až úplně nejposlednější místo,“ říká Tichá.

Přístup ke psům dělí kynoložka na dvě části: výchovu a výcvik. „Výchova je to, že pes umí přijít na přivolání, umí někde čekat, aniž by kvílel, umí chodit na vodítku a nepere se s ostatními psy. Výcvik je už nějaká specializace: lovecký pes, záchranářský pes, canisterapický pes,“ popisuje Tichá.

Základ je socializace a výchova

Velmi důležitým obdobím ve výchově psa je raná socializace, která probíhá od pěti až šesti týdnů stáří do tří měsíců. Během nich musí štěně dostat základy všeho, co bude v budoucnu dělat. Například se seznamuje s lidmi různých věkových kategorií. Kdo toto období promešká, má potom, jak uvádí Tichá, těžkou práci.

S tím souhlasí i odborník na problémové psy Rudolf Desenský. „Výcvik u psa není důležitý, je to až nadstavba výchovy. Základ je socializace a výchova, ale s tou výchovou se už dnes tolik lidí nezabývá. Dnes chce mít psa každý, a ne každý na to má buňky a ne každý se věnuje tomu, čemu by měl,“ myslí si Desenský, který taktéž kritizuje polidšťování psů.

V přerovském případě byla podle Desenského chyba už u výběru psa – křížence. „Kříženci jako takoví jsou sázka do loterie, co z toho vypadne. Člověk se může zabývat výchovou, jak chce, ale stejně může být v genech něco chybně. Osobně jsem pro to, aby do rodin šli psi, kteří mají předem jasné povahové vlastnosti,“ dodává.

Jak ale poznamenává Tichá, člověku může ublížit každé plemeno, pokud se k němu lidé budou chovat nekorektně. „Je zapotřebí vysvětlovat dětem, že stejně jako se nechodí na červenou, tak se taky nesahá na cizího psa. (…) Výchova by měla jít i do škol a do školek,“ uzavírá Tichá.