Na talíři pravomoci NKÚ. Špičky Senátu a sněmovny se na jejich posílení neshodly ani nad večeří

Vedení Senátu a Poslanecké sněmovny se zatím neumí shodnout na možných změnách Ústavy. Zástupci horní komory po společné večeři se špičkami té dolní znovu odmítli posílení pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) a negativně se staví i k zákonu o obecném referendu – to ovšem ohrožuje i senátní požadavek, aby se v rámci ústavních změn Valdštejnskému paláci prodloužila lhůta na projednávání zákonů.

Video Události
video

Reportáž: Vedení parlamentních komor jednalo o změnách ústavy

Senátoři mají podle současných pravidel na projednání norem, které přijdou z Poslanecké sněmovny, třicet dní. Podle šéfa horní komory Jaroslava Kubery (ODS) je ovšem mnohdy nemohou plně využít. „Správně se norma projednává ve výboru tak, že proběhne rozprava a po ní se zákon pitvá po jednotlivých paragrafech. Už mnoho let, co jsem v Senátu, na to ale nikdy nebyl čas a prostor,“ uvádí.

Senát žádá šedesát dní, a třebaže se poslanci k jejich volání kloní spíše souhlasně, jasná shoda nad tématem rozhodně nepanuje. „Zatím to vypadá, že – co se týče změn ústavy – cokoliv, co přichází se sněmovny, je v Senátu negováno,“ uvedl ještě před večeří předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO) a po jednání dodal: „Osobně s tím nemám problém, ale když otevřeme Ústavu, byl bych rád, aby se přijímala komplexnější novela a řešilo se víc věcí.“

Razantněji pak mluvil předseda SPD a místopředseda dolní komory Tomio Okamura. „Senát ve srovnání s Poslaneckou sněmovnou téměř nezasedá. Času je tam dost,“ namítá politik, který má sám senátorskou zkušenost.

Smířlivější je naopak místopředseda Starostů Vít Rakušan, který upozorňuje, že za časovým tlakem, se kterým se potkává horní komora, kolikrát stojí i tempo, jakým rozhoduje sněmovna. Tolerantní hlas potom zaznívá i od předsedy lidoveckých poslanců Jana Bartoška, podle kterého je o senátních potřebách žádoucí diskutovat.

Spor o NKÚ

Pat tak zatím trvá; štědřejší projednávací lhůty jsou ovšem součástí ústavních změn, které mění i pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. Ten by podle návrhu měl kontrolovat i kraje a obce – a právě zde na sebe představy obou komor narážejí.

Změnu chce sněmovna, senátoři ji ale už jednou odmítli. A spíše negativní stanovisko zastávají i teď. „Je to jeden z problematických bodů,“ konstatoval Kubera. „Nevíme, jak v Senátu dopadne a příliš vůle k tomu není, respektive je, pokud by se omezily ostatní, duplicitní kontroly. Nemáme z principu proti kontrole NKÚ námitky. Tam asi ke shodě nedojde.“

Spor o referendum

Odmítavě se pak Senát staví i k ústavnímu zákonu o referendu. Podle Kubery ho neschválí, protože všelidové hlasování s ohledem na zkušenosti z Velké Británie (referendem odhlasovala brexit) nechce. „Nemyslíme si, že přímá demokracie je to, co by nás spasilo,“ dodal.

Vondráček namítl, že uzákonění referenda si přejí až tři čtvrtiny členů sněmovny a ústava s existencí pravidel pro plebiscit počítá. „Mrzí mě přístup Senátu, že se k tomu staví a priori tak negativně. I ústava počítá s tím, že budeme mít zákon o referendu. Tak proč do toho hážou takové vidle,“ řekl předseda sněmovny. Dolní komora podle něj přesto zákon o referendu do Senátu pošle a zkusí pro něj vyjednat podporu.

Oba předsedové odmítli snahu místopředsedy sněmovny Okamury vyměnit schválení referenda právě za prodloužení ústavní třicetidenní lhůty Senátu. „Hru ‚Kupte si kus flaksy a my vám k tomu dáme deset deka hovězího' nehrajeme,“ uvedl Kubera. „Taky si myslím, že to není předmět nějakého barteru mezi komorami,“ souhlasil Vondráček. Spor by se podle něj mohly pokusit vyřešit ústavní komise obou komor.