Prezidentská kandidatura jako vstupenka do Senátu?

O víkendu skončilo první kolo senátních voleb. Již tradičně se o posty ucházeli kandidáti různých profesí a zaměření. Přesto bychom mohli vyčlenit jednu skupinu z nich, která byla specifická – neúspěšní prezidentští kandidáti. Jak ve volbách dopadli a přinesla jim prezidentská kandidatura nějakou výhodu v těchto volbách?

Pavel Fischer a Jiří Drahoš
Zdroj: ČTK Autor: Ondřej Deml

V lednu se účastnili volebního klání o Pražský hrad a měli ambici zastávat funkci prezidenta republiky. Teď, po necelých devíti měsících, opět čekali na verdikt voličů. Čtyři z oněch pěti kandidátů vsadili na Prahu. Vzájemně si nekonkurovali a zvolili odlišné obvody. V Praze 2 kandidoval Marek Hilšer, v Praze 4 Jiří Drahoš, v osmé městské části Petr Hannig a v Praze 12 Pavel Fischer. Jediným kandidátem, který se rozhodl přesvědčit voliče mimo hlavní město, byl Jiří Hynek.

Nejúspěšněji dopadl Jiří Drahoš. Finalista prezidentské volby a vyzyvatel prezidenta Zemana. Hlavu státu nakonec neporazil, v senátních volbách si to však vykompenzoval. Ve volbách zvítězil již v prvním kole a stal se nejúspěšnějím kandidátem těchto voleb.

Ve volbách získal ještě více procent hlasů než Jiří Čunek, další z kandidátů, který uspěl v prvním kole volby. Drahošovi se podařilo na svoji stranu získat 52,65 % voličů, o jeden procentní bod méně získal lidovecký senátor ze Vsetínska. Na počet hlasů ale patří prvenství právě Čunkovi, získal jich o 3,5 tisíce více.

Proti Drahošovi sice stála obhájkyně senátorského mandátu Eva Syková, lékařka, jejíž cesta se již s tou Drahošovou protnula. Před deseti lety kandidovala na funkci předsedkyně Akademie věd ČR. Nestala se jí. Ve volbě ji porazil právě Jiří Drahoš. Ten ji o čtyři roky později také odvolal z vedení Ústavu experimentální medicíny pro podezření z poškozování dobrého jména Akademie.

Drahošovi se podařilo zúročit zkušenosti z prezidentské volby. Do senátních voleb šel jako favorit právě i z toho titulu, že byl kandidátem na hlavu státu a probojoval se až do druhého kola této volby. Roli sehrává také fakt, že volba prezidenta i senátora probíhá totožně a používá se stejný volební systém.

Prezidentská kandidatura pomáhá

Další dva kandidáti z prezidentských voleb se souboje o senátní křesla ještě účastní. V obou případech v prvním kole zvítězili a čeká je kolo druhé, protože nezískali nadpoloviční většinu hlasů. Pavel Fischer a Marek Hilšer oba získali relativně vysoký počet hlasů.

Fischerovi se podařilo přesvědčit téměř 48 procent voličů a porazit v konkurenci exministra financí Pilného, ústavního právníka Aleše Gerlocha či komunistku a dřívější poslankyni Martu Semelovou. V druhém kole se utká s Evou Tylovou, kandidátkou Pirátů a LES.

Marek Hilšer získal téměř 45 procent hlasů a v prvním kole vede nad současným senátorem Liborem Michálkem (Piráti+VIZE). Ve stejném obvodu o úspěch usilovali například Vladimír Kratina (za ODS), Ladislav Jakl (nominovaný SPD) či za Zelené Ivan Gabal, do loňského roku poslanec.

Jak Drahoš, tak Fischer s Hilšerem nebyli před svojí prezidentskou kandidaturou zcela neznámé osobnosti. Ve veřejném prostoru se pohybovali a jisté segmenty společnosti o nich měly minimálně povědomí. Drahoš vystupoval jako předseda Akademie věd, Fischer byl znám díky svému angažmá v Kanceláři prezidenta Václava Havla, Hilšer vystupoval na veřejnosti jako aktivista.

Přesto právě prezidentská kampaň všem velmi pomohla v tom, aby se dostali do širšího povědomí veřejnosti, aby se stali celorepublikově známými. I jejich popularita vzrostla, a kdyby chtěli kandidovat téměř v jakémkoliv obvodu, měli by vysokou šanci na úspěch.

Výhodou je jistě také to, že prezidentské volby se konaly jen devět měsíců před těmi senátními. Podařilo se jim vystupovat takovým způsobem, aby na ně veřejnost nezapomněla a aby jejich podpora neklesala.

Prezidentská kampaň nepomáhá vždy

Nefunguje to však tak, že kandidatura na prezidenta vede více či méně přímo k cestě do Senátu. O tom se přesvědčili další dva kandidáti, Petr Hannig a Jiří Hynek. Oba skončili již v prvním kole senátních voleb a s nepříliš vysokými volebními zisky.

Na Chrudimsku Hynek přesvědčil jen 1,8 procenta voličů a skončil předposlední. Nepodařilo se mu získat ani tisíc hlasů. Podobně Petr Hannig nezískal ani tisíc hlasů a s 2,19 procenta skončil v obvodě Praha 8 jako jedenáctý v pořadí. Oba tito kandidáti skončili na posledních příčkách pořadí v prvním kole prezidentské volby.

Stali se veřejně známými osobnostmi, ale nedokázali zúročit zkušenosti a medializaci spojenou s prezidentskou kandidaturou. Ani v malých obvodech, jako jsou senátní, nepřesvědčili více než dvě procenta voličů. Tyto dva příklady ukazují, že prezidentská kandidatura není zárukou toho, že voliči je podpoří v podobném typu volby.

Podobně jako prezident, je i Senát protiváhou vládě a sněmovně, z níž kabinet vychází. Pokud se od prezidenta očekává korektiv směrem k vládním krokům, tedy že by měl být prezident zárukou demokratického vývoje, očekává se od Senátu podobný přístup. I proto je volen po třetinách každé dva roky, aby většiny v horní a dolní komoře byly odlišné.

Jeden prezidentský kandidát tak dostává šanci plnit úlohu pojistky demokracie v rámci Senátu, další dva tuto jistotu zatím nemají a v druhém kole volby mohou být poraženi svými konkurenty.