Typický senátor: muž, 55 let, vysokoškolské vzdělání a starosta či lékař

Voliči si budou v pátek a sobotu 5. a 6. října vedle komunálních zastupitelů vybírat i třetinu senátorů. Kandidáty jsou někteří stávající senátoři, ale také noví uchazeči z řad právníků, starostů či lékařů. Web ČT24 přináší přehled, kdo byl typickým senátorem v posledních letech a jaké byly jeho povinnosti v rámci výkonu funkce.

Senátoři v listopadu 2016 na ustavující schůzi
Zdroj: ČTK Autor: Kateřina Šulová

V posledních deseti letech bylo zvoleno celkem 140 senátorů – většina v řádných, někteří v mimořádných volbách. Senát je dlouhodobě doménou spíše mužských politiků – pouze 26 zvolených členů horní komory totiž bylo ženského pohlaví. Takto nízké zastoupení žen však v České republice není výjimečné ani mezi poslanci či krajskými zastupiteli.

Ústava stanovuje, že senátorem nemůže být zvolen nikdo mladší 40 let. Průměrný věk senátorů je ale ještě vyšší – konkrétně činí 55 let.

Vítězem o 70 hlasů

Ke zvolení potřebují senátoři dosáhnout nadpoloviční většiny hlasů voličů – pokud ji nezískají už v prvním kole, koná se kolo druhé se dvěma nejsilnějšími kandidáty z první volby. V posledních 10 letech pouze dva senátoři zvítězili už v prvním kole. V roce 2008 se to podařilo Radku Sušilovi (nestr. za ČSSD) a loni Aleně Dernerové (nestr. za SD-SN).

Ve druhém kole vítězný kandidát průměrně získal oproti svému soupeři 59 % hlasů. Volební účast ale často nebývá vysoká a ke zvolení tak ve druhém kole průměrně stačilo asi 13 tisíc hlasů.

V některých případech ovšem senátní volby končí velmi těsným výsledkem. V poslední dekádě byl tím vůbec nejtěsnějším souboj z roku 2010 v Praze 6. Zvolený senátor Petr Bratský (ODS) totiž ve druhém kole získal jen 50,16 % hlasů. V souboji se svým soupeřem tak obdržel o pouhých 70 hlasů více, díky kterým získal šestiletý senátorský mandát.

Senátoři, starostové, lékaři a ředitelé

Všichni kandidáti v senátních volbách mají povinnost na volebním lístku uvést své povolání. Mezi zvolenými kandidáty za posledních 10 let jsou nejčastějším povoláním senátoři, tedy mandát obhajující zákonodárci. Dále jsou to starostové, lékaři, ředitelé a učitelé.

Mezi zvolenými senátory ale nalezneme i méně častá povolání. Jsou jimi například elektroinženýr, zapsaná mediátorka, lesník, agronom, astronom, producent dětských pořadů, projektový manažer, dopravní inženýr či ředitel krajského hasičského záchranářského sboru.

Zajímavé je v případě senátorů i to, že více než třetina z nich nebyla v době zvolení členem politické strany. Přestože jde o výsostně politickou funkci, většinový volební systém je založen na volbě konkrétních osobností. Nestranickost tak kandidátům může občas dokonce pomáhat ke zvolení. 

Náplň práce: tvořit zákony

Senát je horní komorou parlamentu a těžiště činnosti senátorů tedy spočívá v zákonodárné aktivitě. V rámci legislativního procesu jsou zákony schválené v Poslanecké sněmovně postoupeny právě Senátu. Ten je může následně buď schválit, zamítnout, nebo vrátit sněmovně s pozměňovacími návrhy. Hlavním účelem Senátu je tak zkvalitňování přijímaných norem.

Oproti sněmovně je v některých ohledech horní komora slabší, například se nepodílí na schvalování státního rozpočtu či nevyslovuje důvěru vládě. Stejně tak Senát nemůže vyslovit kabinetu nedůvěru. V některých ohledech je ale souhlas senátorů naopak nezbytný, a to při schvalování ústavních a volebních zákonů.

U Senátu převažuje spíše kolektivní forma rozhodování a z toho vychází i pozice senátora. Na rozdíl od poslance nemůže senátor sám podat návrh zákona. Zákonodárnou iniciativou disponuje horní komora pouze jako celek.

Pokud tedy senátor chce navrhnout novou normu či novelu zákona, musí přesvědčit nejprve své kolegy, aby jej podpořili a návrh mohl vstoupit do legislativního orgánu jako návrh senátní. Tedy nikoliv senátorský. 

Předseda Senátu Milan Štěch
Zdroj: ČTK
Autor: Šimánek Vít

Významnější je postavení předsedy Senátu, který je druhým nejvýše postaveným ústavním činitelem. K jeho specifickým pravomocím patří například vyhlašování volby prezidenta. Nově zvolená hlava státu navíc skládá svůj slib právě do rukou předsedy horní komory.

Regionální osobnosti

Vedle práce v odborných výborech a komisích se senátoři věnují také podpoře a rozvoji regionů, jež zastupují. Nelze však říci, že by byl český Senát komorou regionální reprezentace, jako je tomu často ve federacích. Je ale pravda, že díky většinovému volebnímu systému v senátních volbách vítězí zejména regionální osobnosti.

Mezi další kompetence horní parlamentní komory patří vyslovování souhlasu s prezidentskými návrhy na jmenování ústavních soudců. Dále Senát například navrhuje ke schválení sněmovně dva kandidáty na funkci Veřejného ochránce práv. Schvaluje také členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, které jmenuje prezident. 

Senát Parlamentu ČR
Zdroj: ČTK
Autor: Šulová Kateřina

Specifickým případem je situace, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna. V takové situaci přísluší Senátu pravomoc přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Návrhy na ně může horní komoře předložit jedině vláda. Na první schůzi nově ustavené Poslanecké sněmovny pak musejí být přijatá zákonná opatření Senátu schválena poslanci, jinak pozbývají další platnosti.

Jediný takový případ se datuje do roku 2013, kdy poslanci souhlasili s rozpuštěním Poslanecké sněmovny a došlo k vypsání předčasných voleb.