Komunální úroveň politických systémů je velmi pestrá a v jednotlivých zemích se lze setkat s různými variantami obsazování zastupitelských postů. Neliší se ale jenom volební systémy; různou podobu mají například i kompetence a podoba obecních institucí, a to nejen mezi jednotlivými státy, ale například i v rámci samotných zemí. Česká televize přináší základní přehled o podobě komunálních politických systémů u našich sousedů.
„Komunál“ za hranicemi. Na Slovensku volí starosty přímo, v Polsku mají purkmistry i městské prezidenty
Slovensko: starostové se volí přímo
Komunální systém na Slovensku představují dvě hlavní instituce, jimiž jsou starosta a zastupitelstvo. Obě jsou voleny na čtyřleté funkční období, a narozdíl od České republiky se tak děje v souběžných přímých volbách. To znamená, že i starosta je volen přímo občany a nevychází z rozhodnutí a většiny v zastupitelstvu jako v Česku. Zastupitelstvo je kolektivním orgánem, který se zabývá především hospodařením, schvaluje rozpočet či územní plán.
Starosta představuje výkonnou složku politické moci a je hlavou exekutivy. V otázkách správy obce rozhoduje ve všech případech, které nejsou svěřeny zastupitelstvu. Jeho pozice je proto v kontextu místní samosprávy silná, v krajních případech totiž může dokonce pozastavit rozhodnutí zastupitelstva, pokud by odporovalo zákonu nebo by toto rozhodnutí mělo být pro obec nevýhodné. V obcích může být zřízena i rada, jejíž počet tvoří maximálně třetina zastupitelstva.
Zastupitelstvo i starosta jsou voleni tzv. relativně většinovým volebním systémem, což znamená, že vítězí ten, kdo získá celkově nejvyšší počet hlasů. V případě vícemandátových obvodů má volič přesně tolik hlasů, kolik se volí zastupitelů. Hlasy může a nemusí využít, nesmí je však kumulovat.
Podobně jako v Česku se i na Slovensku setkáme s místními referendy, v němž se občané vyslovují k důležitým otázkám, jež se obce dotýkají.
Rakousko: systém mnoha barev
Rakouský politický systém je na komunální úrovni pestrý. Souvisí to především s tím, že republika je složena z devíti spolkových zemí, které mohou mít vlastní úpravu. V každé obci je vždy zřízena obecní rada, obecní představenstvo a v jejím čele stojí starosta.
Obecní rada je podobná českému zastupitelstvu. Je orgánem legislativního charakteru, který vydává obecní vyhlášky a nařízení, hlasuje o rozpočtu a má mnohé další kompetence. Volena je na období čtyř až šesti let, v návaznosti na tom, o jakou spolkovou zemi se jedná. Například ve Vídni je období čtyřleté, v Salcbursku pětileté a v Tyrolsku šestileté.
Starostové jsou představiteli výkonné moci na lokální úrovni a jejich postavení je významné. Voleni jsou buď obecními radami, nebo mohou být voleni přímo, pokud to umožňuje legislativa dané spolkové země. Ale například ve Vídni je přímá volba zapovězena, neboť starosta zastává i pozici zemského hejtmana.
Starostenský úřad je zpravidla považován za čestný a starostové z povolání jsou spíše výjimeční. Společně s místostarosty tvoří starosta obecní představenstvo, které je také výkonným orgánem místní samosprávy. Českou paralelou představenstva je rada.
Volební systém v celém Rakousku je poměrný, ale i zde jsou odchylky v závislosti na úpravě spolkových zemí. Například v již zmiňovaném Tyrolsku mohou voliči používat panašování, tedy volit napříč kandidátními listinami. Od devadesátých let 20. století mají k dispozici také preferenční hlasy.
Německo: různé země, různé systémy
Pokud je rakouská samospráva pestrá, ještě větší rozdíly vykazuje další spolková země Německo. Stěžejní pro tamní samosprávu je obecní, resp. městská rada, v některých zemích označována jako zastupitelstvo. Její síla se odvíjí od toho, zda jí předsedá starosta s hlasovacím právem, nebo zda je starosta jen jedním z členů, kterému hlasování umožněno není. V prvním případě je obecní rada poměrně slabým orgánem (jako například v Bádensku-Würtenbersku), s druhým případem se setkáme například v Šlesvicku-Holštýnsku, kde je postavení rady silnější.
Od devadesátých let docházelo v německé komunální politice k posilování exekutivy. To se projevilo například tím, že ve všech spolkových státech je starosta volen přímo. Různá je ale míra kompetencí a postavení starosty. Nejsilnější je jeho postavení v Bádensku-Würtenbersku, naopak nejslabšími pravomocemi se vyznačuje instituce starosty v Dolním Sasku. Tamním starostům totiž může rada odebrat i některé kompetence.
Délka funkčního období obecních rad je zpravidla pět let, opět v závislosti na úpravě v jednotlivých zemích, nejdelší šestileté období je v Bavorsku. Volební systém je poměrný, jeho metody se ale opět liší, například právě ve zmíněném Bavorsku se používá tzv. d’Hondtova metoda, v Sasku Hare-Niemeyrova metoda a v Severním Porýní-Vestfálsku metoda Saint-Laguë. Volební systémy jsou doplněny prvky panašování či kumulováním hlasů.
Polsko: starostové, purkmistři i prezidenti
Hlavními samosprávnými orgány polské lokální politiky jsou rada, výbor a starosta. Rada obce je opět něčím, co bychom mohli přirovnat k českému zastupitelstvu. Její činnost spočívá například v kontrole činnosti obecní exekutivy, ale také ve schvalování rozpočtu či určování výše místních daní. Je také orgánem, který volí a odvolává výkonný výbor obce.
Jeho specifikem je, že vedle volených radních mohou být jeho členy i lidé, kteří radními nejsou. V jeho čele stojí předseda výboru, který se v malých obcích nazývá starostou, ve městech purkmistrem a ve velkých městech nad 100 tisíc obyvatel prezident města. Právě předseda výboru sehrává ústřední roli při utváření výboru: podává návrhy na jmenování a odvolání členů a také navrhuje kandidáty na místopředsedy. Pokud není výbor ustaven do půl roku po volbách, je obecní rada rozpuštěna a konají se předčasné volby. Volební období je standardně čtyřleté.
Specifickým rysem je také to, že v Polsku se využívají dva volební systémy. V malých obcích má volič tolik hlasů, kolik se volí kandidátů. Volí napříč kandidátními listinami a nemůže hlasy kumulovat. V obcích nad 20 tisíc obyvatel hlasuje volič pro jednu kandidátní listinu a může udělit jeden preferenční hlas. Volební systém je poměrný.
Předsedové výkonných výborů (tedy starostové, purkmistři a prezidenti města) jsou voleni v přímých volbách. Kandidát musí získat nadpoloviční většinu hlasů, pokud nikdo takový není, koná se druhé kolo, do nějž postupují dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního.