Kafkova Siřem

Opuštěné velkostatky německých sedláků, ruiny kostela i tajemná sýpka. Kafkova Siřem se zkrátka musí zažít

Chtělo by se říct, že Siřem je obyčejná malá vesnička schovaná mezi chmelnicemi v kopcovité krajině Lounska, která se proslavila jen tím, že v ní pobýval spisovatel Franz Kafka. Když se ale člověk ocitne na návsi pod mohutnými statky německých sedláků, když stojí vedle obnažených zdí chátrajícího gotického kostela, když se „vydrápe“ k tajemné sýpce nad vsí, která je možná oním Kafkovým zámkem, uvědomí si, že tak docela obyčejná není. Možná že svou zvláštní atmosféru získala právě díky Kafkovi. Možná ale, že si naopak atmosféra této vsi získala Kafku.

 

Ticho, jen občasné zaštěkání psů a liduprázdno. Siřem nám po příjezdu dává prostor, abychom ji poznali ničím nerušeni.

Jako jasná dominanta vsi působí gotický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Před sto lety se v něm konaly mše, dnes se pomalu rozpadá a jako zastávku ho využívají holubi. Tehdejší krásu dnes už vysklených oken ještě občas připomene sluníčko, které rozzáří zbytky vitráží.

Podobně bezútěšně vypadá i kostelní hřbitov. Ledabyle rozmístěné náhrobky, které nesou pouze německé nápisy, zahaluje vysoká tráva. Nikdo se o hroby nestará. Dva andělé zavinutí břečťanem jsou jen němými svědky toho, jak čas postupně kostelík i jeho okolí rozebírá. Stojí u vyvrácené kovové brány před vstupem ke svatostánku. Stavbu pak jen symbolicky ohrazuje chatrná kamenná zídka. 

Na kostelíku je však přece jen něco, co dává naději. V ostrém kontrastu září dvě věže se zlatým křížkem a hvězdou. Znamení, že se památka po letech dočká péče.

Naopak jako oáza života působí malý oplocený rybníček naproti kostelu, kolem nějž osm vzrostlých lip v létě vytváří příjemný stín. Ve skutečnosti jde o požární nádrž. Někdy s vodou lahvově zelenou, jindy prý křišťálově čistou. Alespoň nás o tom přesvědčuje starší paní s dvěma psíky, která se na návsi zničehonic objevila. Ze Siřemi nepochází. Poté, co jako bývalá soudkyně odešla na důchod, koupila si tu dům, vypráví za prvního rušivého rachotu, když kolem projíždějí traktory se sklizní chmele. Ta prý právě začala.

Jediná osoba, která se během dopoledne na návsi objevila, byla soudkyně ve výslužbě. Jak náhle se objevila, tak i zmizela
Zdroj: ČT24
Autor: Jan Langer

Atmosféru dotvářejí velkostatky německých sedláků

Člověk si tu připadá maličký. Vedle vysokých stromů jsou to hlavně mohutné statky dříve patřící německým sedlákům, které tento pocit umocňují.

Pozornost si bere hlavně památkově chráněná usedlost s číslem 7 s malovanou fasádou. Bývalou hájovnu a sušárnu chmele s chlévem a stodolou z poloviny 19. století zdobí nastálo dva jeleni stojící proti sobě s větvičkami v tlamách. Dočasně pak malá slunečnice trčící ze škvíry ve zdi. Uvnitř se ukrývá jediná větší připomínka toho, že svůj život se Siřemí propojil spisovatel Franz Kafka – galerie, o jejíž vznik se zasloužila novinářka Judita Matyášová a fotograf Jan Jindra, kteří šli Kafkovi po stopě. Jejich prací je i malé infocentrum vedle rybníka. 

Do té doby pobyt Kafky připomínala jen plaketa na domě číslo 6, kde spisovatel drží v náručí kočku. Ta mu pomáhala zbavit se myší, které ho kromě dalších zvuků rušily při odpočinku a práci. Ani s kočkou ale nebyl spokojený, moc se lísala. „Myši jsem vypudil kočkou, ale jak se mám zbavit kočky,“ posteskl si tehdy vtipně směrem k přátelům.

Kafka v Siřemi prožil osm měsíců

Kafka přijel do Siřemi v září 1917, když se mu zhoršil průběh tuberkulózy. Přátelé mu takové rozhodnutí vyčítali, včetně Maxe Broda, se kterým si ze Siřemi často psal. Právě jemu svěřil, jak ho ruší myši, štěkot psů, kejhání hus, hrnčířské povozy, ale také hraní na klavír. To se linulo ze statku sedláka Riedla s číslem popisným 1 a velkým holubníkem na dvoře.

Dodnes vypadá prakticky nezměněně. Alespoň zvenku. Ukazuje to dobová fotografie, kde je na dvorku zachycená i Kafkova hlavní rušitelka. Mladá dívka, která na klavír pravidelně cvičila. Kafka si v dopisech posteskl, že „to je snad jediný klavír v severozápadních Čechách“. 

Statek stál přímo naproti domu, kde trávil pozdní léto a zimu u své mladší sestry Ottly. V Siřemi vydržel až do dubna 1918, byl to jeho nejdelší pobyt na venkově. Dům číslo popisné 35 dnes však už nestojí. Zbourán byl po válce. Jeho místo dnes zabralo hřiště, totem a vysoká májka.

Co ale zůstalo, je budova školy krčící se za kostelem. Nízká podlouhlá stavba s vysokými okny stála vedle domu, kde Kafka s Ottlou hospodařili na statku rodiny Hermannů. Odpovídala by i Kafkově zmínce v románu Zámek: „Za kostelem, u něhož stanul – vlastně to byla jen kaple rozšířená do tvaru stodoly, aby stačila pojmout obec věřících – stála škola. Nízké, podlouhlé stavení, v němž se podivuhodně spojovalo provizórium se starobylostí, bylo obklopeno zamřížovanou zahradou, která se teď podobala zasněženému poli.“

Je v Siřemi Kafkův Zámek? Kdo ví… 

Ovšem to, co Siřem proslavilo asi nejvíce, je právě domnělý zámek. Někteří totiž tvrdí, že inspirací při psaní románu byla Kafkovi velká barokní sýpka nad vsí: „Teď uviděl zámek, jak se nahoře zřetelně rýsuje v jasném vzduchu, a sníh ležící všude kolem v tenké vrstvě a podtrhující každý tvar činil ho ještě zřetelnějším.“

Tři patra, světlá opuková zeď a malá zamřížovaná okna. Stavba působí tajemně i za poledne a za slunečného letního počasí. „Vostřelovi v sýpce někdy promítají filmy o Kafkovi,“ říká nám místní obyvatelka. My ale na film nemíříme, přišli jsme nasát atmosféru. Pro tu k sýpce chodíval i Kafka. Opaloval se a odpočíval. Občas si ale jen vynesl stoličku před domek a slunil se.

„Pro místní byl pan doktor Kafka asi zvláštní zjevení: občas ho viděli, jak pomáhá sestře na statku, jindy se polonahý slunil na nedalekém Kohoutím vrchu nebo pozoroval zvířata, která později tak často komentoval v dopisech přátelům a vylíčil je i ve své tvorbě,“ popisuje Matyášová.

S Němci odešla i část uchované historie

Ačkoli už v době Kafkova příjezdu byla Siřem zapadlou vískou bez elektřiny, život v ní byl pestrý. Fungovaly tam tři hospody, několik obchodů a šest hrnčířských dílen. Jednou za tři týdny se v kostele konaly bohoslužby, v okolí se pěstovalo obilí a chmel. Obec tehdy měla 350 obyvatel, většinu německy mluvících.

Dnes má obec jen asi šest desítek obyvatel. Vylidnila se poté, co se Němci po roce 1945 vystěhovali. Vystřídali je volyňští Češi, kteří ovšem o pobytu Kafky příliš nevědí. Z obecního archivu se nedochovalo nic a Kafka z předávané paměti zmizel spolu s tím, jak vesnici opustili původní obyvatelé. O to víc dává Siřem prostoru pro představivost.