Badatelé získali nový pramen o ilegální činnosti skautů během protektorátu. Jde o jedenáct deníků, které si psal Jarmil Burghauser přezdívaný Jumbo. Pro odborníky na klasickou řečtinu to ale znamenalo práci na osm měsíců. Všechny deníky totiž byly ve starořečtině.
Skaut si psal za války deníky ve starořečtině. Odborníci je po 70 letech přeložili
Události: Jumbo psal za války deníky ve starořečtině (zdroj: ČT24)
Burghauser byl za války ve stejném skautském oddíle jako Jaroslav Foglar, kterému dělal zástupce vedoucího. Jedenáct jeho deníků je unikátních nejenom jako primární historický pramen pro dějiny skautingu nebo muzikologie – jedinečné jsou i tím, že v nich Jumbo aktivně používal dávno mrtvou starořečtinu.
Skauti válečné zápisky archivují už roky. Až nyní si je ale díky odborníkům z Ústavu řeckých a latinských studií mohli konečně i prostudovat. Jumbo v nich například vzpomíná, jak museli ve 40. letech opustit tábor.
Deník Jarmila Burghausera
Na podzim 1940 byl Junák rozpuštěn. Zákazu v létě přecházelo násilné rozehnání všech skautských táborů. „Přihodilo se nám největší neštěstí. Totiž nařízení o likvidaci našeho tábora a odchodu domů,“ cituje z deníku Kristina Sekáčová z Ústavu řeckých a latinských studií FF UK.
Táboření maskované sběrem šišek
Řada skautů přešla po zákazu pod jiná oficiální a povolená sdružení a vedla svou činnost dál. „Muselo se tábořit dost na tajno. Oficiálně dělali sběr šišek po lese. Hajný jim na to dával potvrzení,“ vypráví člen skautského oddílu Pražská Dvojka Jaroslav Šrédl.
Jarmil Burghauser se po válce prosadil jako hudební skladatel a muzikolog. Skautský kroj ale nikdy definitivně neodložil, a to i přes další opakované zákazy během komunismu.
Deníky Jarmila Burghausera
- Starořečtina neboli stará či klasická řečtina je mrtvý jazyk z řecké skupiny indoevropských jazyků a vývojový předchůdce moderní řečtiny (v současných jazykových typologiích se stará a nová řečtina zpravidla hodnotí jako dva jazyky). Tímto jazykem se hovořilo v klasickém období Řecka.
- O starořečtině lze hovořit zhruba do 5. století, kdy tento jazyk přešel do byzantské řečtiny.